MILAN SMUTNÝ
I když v německých mainstreamových médiích nadále převládá podpora zelené tranzice Německa pod proslulým názvem Energiewende, v zemi roste nevole nad obrovskými náklady na dekarbonizaci, které politici před voliči skrývali.
Německo má instalovanou kapacitu v solárech 80 GW a v obřích větrných elektrárnách 70 GW, tedy dvojnásobek potřebného jmenovitého výkonu pro nejvyšší míru zatížení sítě. Ale instalovaný výkon v GW není rovný odvedené práci v GWh, protože solární elektrárny využívají v optimální pozici i v Německu jen 13 % z času roku, větrné pak mezi 20 % (na souši) až po 43 % (na moři). Nadále kvůli přirozené podstatě těchto občasných, přerušovaných, nespolehlivých zdrojů a na povětrnostních podmínkách závislých zdrojů (OZE) musí v „záloze“ udržovat v uhelných zdrojích 38 GW a v plynových elektrárnách 32 GW. 15. dubna 2023 se zastavily turbíny posledních tří německých jaderných elektráren. Paralelní, duální systém německé elektroenergetiky, je v obou větvích nesmírně draze dotován. OZE ani po 23 letech nejsou s to fungovat bez dotací, uměle utlumované „záložní“ zdroje z uhlí a plynu nejsou rovněž životaschopné a jejich soukromí provozovatelé by je bez dotací zavřeli.
Změna energetiky Německa od centrálních velkých zdrojů ke statisícům menších si vyžaduje ale obrovské posílení distribučních i dálkových přenosových sítí a jejich mimořádně náročné řízení. Jak oznámila viceprezidentka Spolkové agentury pro sítě (BNA) Barbie Kornelia Hallerová, do roku 2030 lze očekávat dodatečné náklady na sítě ve výši až 500 miliard eur (cca 12,3 bilionu korun). Pro průměrnou čtyřčlennou rodinu v SRN by to v ceně elektřiny znamenalo zaplatit ročně navíc až 800 eur (19 600 Kč). Vládní agentura BNA zřejmě se pak těchto čísel sama zalekla s tím, že „spolehlivé údaje“ budou až koncem dubna. Mezitím se množí údaje o obrovských nákladech na zelenou změnu, která si jen v dotacích OZE dosud vyžádala 300 miliard eur (7,4 bilionu Kč) a dalších 200 miliard (4,9 bilionu Kč) v dalších položkách rozpočtu státu i spolkových zemí.
Opoziční pravicově konzervativní blok stran CDU/CSU je k zelené strategii kancléře Olafa Scholze (SPD) a jeho vicekancléře a ministra odpovědného za klimatickou politiku Roberta Habecka (Zelení) stále kritičtější. Jens Spahn, místopředseda parlamentní frakce CDU/CSU, prohlásil, že přechod na novou energetiku selhal. Tváří v tvář rostoucím účtům za elektřinu a odchodu průmyslových firem ze země Spahn řekl: “Toto je konec zelené pohádky: Slunce a vítr přece jenom posílají účet.”
V tvrdě kritický se změnil nejen názor německých odborářů, hrozících se zavírání průmyslových podniků a likvidace dobře placených pozic, ale i mocných zaměstnavatelských či ekonomických organizací a institucí. Prezident Spolkového svazu zaměstnavatelů (BDA) Rainer Dulger řekl deníku Bild, že nevidí “zelený hospodářský zázrak”, jak slibuje kancléř Olaf Scholz. Navzdory opačným prohlášením spolkového ministra hospodářství Roberta Habecka nic nenasvědčovalo tomu, že by přechod na novou energetiku “podpořil prosperitu a konkurenceschopnost Německa”. Podle Dulgera si Německo musí dát velký pozor na to, aby „abychom se z motoru EU nestali muzeem prosperity”. Minulý týden rezonovala v Německu Dulgerova tvrdá slova: “My podnikatele jsme ztratili důvěru ve spolkovou vládu.”
Manuel Frondel z Leibnizova institutu pro hospodářský výzkum (RWI) se domnívá, že příslib zeleného hospodářského zázraku “se nenaplní ani po více než 20 letech dotací na obnovitelné zdroje“ . Frondel jako profesor ekonomie energetiky a aplikované ekonometrie proslul v březnu 2023 v rozhovoru pro deník Bild výrokem, že na základě plánů ministra Habecka vidí Německo „na cestě k ekologické diktatuře“. V příštích šesti letech by se účet za zelený přechod Německa mohl vystupňovat dle Frondela až na další jeden bilion eur (přes 24 bilionů Kč, ekvivalent 12 příjmů státního rozpočtu ČR).
Nejhorší na tom podle prof. Frondela je, že z dotací profitují zejména asijské země v čele s Čínou. Jak řekl, Číně byla v podstatě poskytnuta “velmi drahá rozvojová pomoc” prostřednictvím přesunu pracovních míst a přidané hodnoty v dodávkách zelených technologií do Německa i dalších zemí EU. Jestliže Němcům má být zakázáno plynové topení (používá polovina obyvatel z 83milionové SRN) a topení topnou naftou (čtvrtina obyvatel) a všichni mají přejít na tepelná čerpadla poháněná elektřinou, přijde to daňové poplatníky na stovky miliard eur s tím, že z toho opět budou profitovat hlavně zahraniční dodavatelé.
Mezitím zcela na místě uvázla Habeckova „elektrárenská strategie“ . Jak před týdnem napsal německý týdeník Focus , ve vládní koalici mezi socialisty, zelenými a liberální demokraty panují rozpory, jak zajistit „záložní“ zdroje, které by nahradit solární a větrné v době, kdy nefungují. Ovšem pro případ dnů či týdnů tzv. temného klidu ( Dunkelflaute ) je toto řešení velmi nákladné, protože nikdo nechce na své náklady stavět elektrárny fungující omezeně, a proto nejsou samy o sobě rentabilní. Tento problém přetrvá, i když Němci chtějí mít v roce 2030 instalovaný výkon v OZE 350 GW a v roce 2035 už 700 GW. Ambiciózní plány se neplní už teď, protože narážejí na nedostatek prostoru, materiálu, technologie, odborníků a nakonec i dotačních peněz, natož za dalších 12 let. Když plány nevycházejí, tak je zdvojnásobíme, říkají si nepochybně vládní zelení stratégové.
Komplexní síť nových plynových elektráren (tendrováno má být 15 GW výkonu) by měla v co nejkratším termínu naběhnout během Dunkeflaute a dodávat potřebnou elektřinu. Podle představy koalice semaforů by tyto elektrárny mělo být možné ve střednědobém horizontu předělat na zelený vodík tak, aby fungovaly i klimaticky neutrálním způsobem. Tvrdé poučení z praxe: spolková vláda loni vypsala výběrové řízení na biometanové elektrárny, které vyrábějí elektřinu z bioplynu a zasahovat mají jen v případě potřeby. Nabídky investorů ve výběrovém řízení: nula, naprostý nezájem. Nyní proto Habeck ví, že musí soukromé podnikatele v energetice pro výstavbu paroplynových elektráren motivovat jak investičními, tak provozními dotacemi. Jenomže státní pokladna je prázdná (ani Německo už s 65 % dluhů vůči HDP neplní Maastrichtská kritéria rozpočtové odpovědnosti s limitem maximálně 60 %) a pokus převést 60 miliard eur nevyčerpaných v době pandemie covidu selhal na rozhodnutí ústavního soudu, který Scholzově vládě připomněl nutnost respektovat dluhovou brzdu.
Proto Německo nadále využívá plnou kapacitu uhelných zdrojů doplněné plynem a stále nezměnilo termín konce jejich využívání v roce 2038 (vláda ČR si chce agilně v roce 2030 už nechat jen 10 % současného výkonu z uhlí, i když za něj nemá skutečnou náhradu). Přesunulo nemalý výkon z uhlí i plynu do tzv. kapacitních plateb, kdy dostávají subvence za utlumení produkce v době, kdy soláry a větrníku pracují. Skutečnost, že Německo bude mít potřebné plynové elektrárny do roku 2030, je „cíl, který se mi zdá nereálný,“ řekl nedávno prezident mocného Svazu německého průmyslu (BDI) Siegfried Russwurm. Jak dodal, „na to nemám dostatek fantazie“. Průmyslníci nepochybně potřebuji vidět reálnou energetickou strategii, protože ta současná je vyhání kvůli drahotě energie ze země. Ve srovnání s rokem 2015 výkon celého německého průmyslu dle Eurostatu a Spolkového statistického úřadu k 31.12. 2023 poklesl na 91,6 % a energeticky náročný průmysl dokonce na 82 procent.
Mezitím vládní koalice ztrácející na všech frontách body pro svou politiku zelené tranzice i pro nezvládání masové imigrace zahájila politickou protiofenzívu. Vše, co se děje, je podle Berlína prý snahou pravice a krajní pravice zvrátit demokratický vývoj v zemi podporou neonacistických tendencí. To je hodně silné kafe v politickém argumentáři v zemi, která se takřka 80 let po porážce nacismu v očích světa ještě nezbavila mrtvolného zápachu této vražedné tyranie. Jak před lety napsal deník Handelsblatt, právě zelená tranzice, klidně i jako osamocený boj progresívních Němců za záchranu klimatu na planetě, měla podle některých zelených ideologů napomoci Německu se jednou provždy zbavit nacistických reminiscencí. Nyní ovšem je Energiewende široce prezentována nejen v EU jako příklad energetické sebevraždy (Wall Street Journal) a nechvalný vzor pro celounijní Green Deal.
Protestující němečtí zemědělci, kteří svými traktory zablokovali prakticky celou zemi za souhlasu převážné části obyvatelstva, jsou podle vládních německých politiků a provládních médií „krajně pravicoví konspirační teoretici napojení na Rusko“ . Zemědělci jsou prý aktivní na soukromé aplikaci pro zasílání zpráv Telegram, kde převažují “krajně pravicové” hlasy, uvedla zpráva zpravodajského webu Correctiv. Farmáři podle článku šíří “ruskou propagandu” a “dezinformace o covidu”. No zde by bylo nutno připomenout, že to byly německé vlády kancléře Gerharda Schrödera (SPD) a kancléřky Angely Merklové (CDU), které doslova sedly na lep geopolitickým zájmům ruského vůdce Vladimira Putina a nechaly se vlákat do pasti dominantní závislosti na ruském plynu a dalších energetických surovinách. Rusko se mělo „zcivilizovat“ vzájemně výhodným obchodem pod heslem „Wandel durch Handel“ (změna díky obchodu). Celá německá „Ostpolitik“ ruskou agresí proti Ukrajině zkrachovala.
Němečtí sedláci nejsou žádní podporovatelé krajní pravice, protestují proti snižování dotací na zemědělská vozidla a naftu, na nichž je mnoho zemědělců závislých, aby ekonomicky přežili. Průměrný německý zemědělec vydělává ročně pouhých 33 500 eur, což je o čtvrtinu méně než průměrný Němec. Jakékoli další náklady by mohly znamenat bankrot, zejména pro menší rodinné farmy. Je však pravdou, že protesty sedláků už přerůstají v odpor proti vládě, vůči níž se vymezuje až 80 % obyvatel.
Hlavní témata protestů a nepodpory „semaforové“ vlády v Berlíně je nezvládnutá imigrace, na niž v rozporu s původními představami o ekonomickém přínosu imigrantů, němečtí daňoví poplatníci doplácejí neskutečné biliony eur . Ale také právě zelená tranzice, z níž se doslova provalily zničující náklady pro domácnosti a firmy a hrozba deindustrializace země vinou drahoty energie. Z toho klíčově s 23% podporou profituje opoziční Alternativa pro Německo (AfD), kterou vládní strany nyní tvrdě nálepkují jako bezmála neonacistickou a iniciovali proti ní řadu demonstrací s tím, že prý chce organizovat násilně deportace imigrantů, a to i těch s německým pasem. Samozřejmě si to nekorektně vzal na paškál zase portál Correctiv . I sami politici zavedených politických stran odmítají snahy o zákaz AfD. No to se lze sotva divit, když se v průzkumech volebních preferencí potvrzuje, že AfD chce volit 15 milionů Němců, tedy více než všechny současné tři strany vládní koalice dohromady.
smutny.blog.idnes.cz
The post Německu hrozí změnit se z motoru EU v muzeum prosperity first appeared on Pravý prostor .
