PETR MILER
A není to žádný odmítač čehokoli elektrického, naopak, ona Kia je dobíjecím hybridem. Ale vyměňte ji za auto, které nelze rozumně používat na delší cesty a v evropském prostředí potácí jako slon v porcelánu.
Elektromobily by mohly na zákazníky fungovat, mají své přednosti. Dokonce si myslím, že by jim spousta lidí – mnohem víc než pár jednotek procent – odpustila i jejich vysokou cenu. Nakonec se podívejte, co lidé tolerují automobilkám v případě spalovacích aut – taková Škoda Octavia zdražila za posledních pár let v některých verzích skoro dvojnásobně, nenabízí nic převratně lepšího a prodává se jí v Česku v podstatě pořád stejně, rozdíly v registracích se pohybují v rámci běžných tržních výkyvů v průběhu výrobních cyklů.
Hlavní problém je jinde – jde o použitelnost. Elektromobily jsou zoufale nepraktická auta, která z vás udělají otroky jejich omezeného dojezdu a dlouhé doby dobíjení. Navíc si za to nechají štědře zaplatit. Kdo něco takového bude chtít? No leda ten, kdo nepozná, jaký „opruz” život s nimi může být.
Pokud dnes a denně jezdíte 25 km z předměstí do práce a zpět, nabíjíte takové auto doma a dvakrát za rok se vydáte taxíkem do Ruzyně, abyste odletěli do teplejších krajin, může vám to být šumafuk. Ale kolik lidí takto žije? Pár procent? Většina Čechů potřebuje pravidelně jezdit dál, doma dobít nemá jak, starostí nad hlavu mají i bez toho a ještě mají sloužit svému autu?
Kolega z IT, který celý život vlastnil a dál vlastní řadu výkonných sportovních aut, se přede mnou v poslední době pravidelně rozplývá nad tím, že si koupil čtyřválcový diesel a tankuje párkrát do měsíce. A co za problém je obsluhovat – řekněme – Porsche 911? Tak třikrát do týdne koupíte plnou a jedete, z hlediska peněz je to pro někoho, kdo si kupuje vůz za 4 miliony, nepodstatné. I samotné tankování a nutnost na něj myslet ale nakonec zaměstnaného člověka obtěžuje; koupit plnou nafty a týden dva se nestarat o nic je najednou úleva. Dejte takovým lidem elektromobil a pošlou vás k šípku. A naprosto jim rozumím, nesnesitelná těžkost bytí s takovým vozem při nutnosti někam pravidelně jezdit je ubíjející.
„Spalovací extrémisty” ale nechme stranou, tentokrát mě zaujal jiný příběh. Kolega novinář, Sebastian Viehmann z německého Focusu, používá pro převoz své početné rodiny poslední Kiu Sorento v plug-in hybridní verzi, tedy primárně spalovací auto s možností jízdy také na elektrický pohon. Německé zastoupení Kie mu tak nabídlo možnost vyměnit ji za elektrickou novinku jménem EV9, kterou dostal k dispozici, aby si ji se Sorentem srovnal a případně se rozhodl pro „switch” za podmínek, o kterých se běžným smrtelníkům nezdá. EV9 je auto, které ve verzi GT-Line, kterou Sebastian dostal k dispozici, stojí v Česku od 2,1 milionu korun, takže by mělo ohromovat. Ale to se nestalo.
Sebastian není anti-Kia, není anti-elektro, není ale ani anti-zdravá hlava, takže po pár dnech ježdění seznal, že EV9 prostě není pro něj. Pro Focus o tom napsal článek , tak si ho v případě zájmu můžete přečíst v originálu – auta jako správný Němec srovnává vlastnost po vlastnosti, boduje je a dojde k závěru, že Sorento pořád vítězí. Leccos je otázkou vkusu, ale přinejmenším dvě resp. tři věci EV9 posílají ke dnu.
Tou první je, že jde o obrovské a především obrovsky těžké auto. Projevuje se to i pozitivně na místě uvnitř, toho ale není zase o tolik víc oproti Sorentu, aby ospravedlnilo hmotnost od 2,65 tuny (!) a potíže s použitelností samotného vozu v evropských podmínkách. V centrech měst nebo v parkovacích garážích je používání EV9 kříž, což je bohužel případ řady elektromobilů. Automobilky při „nulových” emisích vlastně ani nemusí řešit velikost a hmotnost, protože 0 je vždy 0, i když je to vylhaná 0 , a tak jsou tato auta ještě větší a ještě těžší než kterákoli jiná.
Ten hlavní problém je ale (ne)použitelnost. Seb říká, že s výkonem 385 koní a 700 Nm točivého momentu je vedle EV9 obyčejné Sorento s 265 kobylami a 350 Nm zdánlivě chudým příbuzným, jenže praxe je jiná. Je to jen akcelerace v přímce, kdy EV9 boduje, jinak je to neohrabané auto s „obrovským hladem po energii”. Nechám hovořit kolegu: „Spotřeba během testu kolísala mezi 25 a více než 30 kilowatthodinami na 100 km. A méně to být už nemohlo,” říká s tím, že v tu chvíli se ani rychlostí 120 až 130 km/h nedostanete s dojezdem po dálnici ani na 300 km dojezdu, a to má vůz 100 kWh baterii. Sorento vedle toho nemá problém dojet stejným stylem 900 km daleko (spotřeba se pohybuje mezi 5,9 a 6,9 l/100 km) a v případě potřeby může si prakticky okamžitě dát znovu dalších 900 km. EV9 potřebuje nejméně dvě dlouhé zastávky na dobíjení, které i veřejných dobíječek jsou i patřičně drahé.
„Toto je chvíle (hybridizovaného) spalovacího motoru, která ukazuje, že elektrický pohon není lepší pro každou třídu aut,” říká Sebastian s tím, že body za tuto oblast jasně míří k Sorentu. Tou poslední kapkou je pak cena, neboť – jak už padlo – EV9 pod 2,1 milionu korun nekoupíte. Ani Sorento dávno není z levného kraje, dobíjecí hybrid v Česku nepořídíte pod 1 354 980 Kč a může stát i 1 514 980 Kč. Pořád je to ale nesrovnatelně méně než za EV9, která v přímém srovnání u zákazníka Kie prohrává?
Auto lze navíc pořídit od 1 099 980 Kč se 194koňovým dieselem, který i ve špičkovém provedení stojí jako základní dobíjecí hybrid. Tušíme, že ten nabídne nakonec úplně nejvíc, ale to už je jen náš názor. Ten Sebastianův je, že EV9 prostě nechce, ani za mimořádně výhodných podmínek, nemohl by s ním žít, a tak jej po pár dnech s díky zase vrátil. Neříká to nakonec vše?
Petr Miler
The post Kolega jezdící spalovací Kiou dostal možnost vyměnit ji za elektromobil značky za 2,1 milionu Kč, s díky ho vrátil zpět first appeared on .
