Nějak se nám ty zlaté české ruce vytratily. Po staletí se u nás tradovalo, že řemeslo má zlaté dno. A k tomu se přidávaly i zlaté české ruce. Řemeslo se dědilo, jméno rodinné firmy se budovalo po staletí. V době rakouské monarchie se o nás říkalo, že jsme kovárnou Evropy. Naši řemeslníci se za svoji práci nemuseli stydět. Není to tak dávno, kdy bylo samozřejmostí, opravit si vrata do garáže, vyměnit pneumatiku u auta, nebo zatlouci skobu do zdi a nepraštit se do prstu. … I naše chalupářství má základ v české řemeslné šikovnosti. Fyzická práce nás šlechtila a i manželka nás za to doma pochválila. Také naše děti se práce nebály... I v době „předlistopadové“ jsme si dokázali poradit. Nebyl v obci autoservis, byl ale šikovný soused, druhý soused byl elektrikář nebo zedník a tak to bylo se vším. Vypravujte to dnes dětem, studentům, budou na vás koukat, že jste přišli z jiného světa, že jim vyprávíte pohádky. A kdy naposledy ČT přitáhla diváky seriálem o poctivém řemesle? Nepamatuji si.
Není také pohádkou, že před lety vládly Evropě a světu světoznámé značky jako Škoda, Baťa, ČKD, Jawa, Tatra, Avia, TOS… Vyváželi jsme cukrovary, pivovary, cementárny, elektrárny, rafinérie i zbraně. Český průmysl to byly železárny, ocelárny, ale i zbrojovky, automobilky, sklárny ... Energetickou soběstačnost zajišťovaly tepelné elektrárny, měli jsme i atomovou, ale i vodní díla, která stále budí údiv. Svět nakupoval české tramvaje, lokomotivy, naftové motory, obráběcí stroje, letadla, vodní i parní turbíny, sklo i porcelán. Naše námořní fotila brázdila oceány.
přemek votava
Promo článek:
Promo článek
číst dál
