Evropská komise v rámci snahy zbrzdit oteplování přišla s dalším cílem – do roku 2040 by se měly snížit emise skleníkových plynů ve srovnání s rokem 1990 o devadesát procent. Vzhledem k tomu, že loni poprvé byla průměrná teplota o 1,5 stupně vyšší než před průmyslovou revolucí, jsou její snahy pochopitelné. Komise si ale zřejmě neuvědomila, v jaké žijeme realitě.
Foto: Novinky
Alex Švamberk
Článek
Také zapomněla, že se v červnu konají volby do Evropského parlamentu. Politicky je to hazard, proti němuž je ruská ruleta sázka na jistotu přežití.
Stanovení mezikroku k dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050 má logiku. Jde o snahu, aby se emise snižovaly průběžně a neodkládalo se všechno na poslední chvíli, kdy už nejde nic zvládnout. Členové Evropské komise však jako by neviděli aktuálnější problémy, než jsou zelené cíle – bez ohledu na důležitost jejich plnění, aby se zbrzdilo oteplování a nestouply prudce hladiny moří.
Green deal vznikal ještě před invazí Ruska na Ukrajinu, přičemž už teď je jasné, že se Rusko nevzdá a bude válčit tak dlouho, než dosáhne svého – nebo bude poraženo. Sázet na ruský plyn po dobu přechodu k bezemisním zdrojům se už nedá. Navíc už zdaleka není tak levný jako před invazí, takže bude přechod k bezuhlíkové ekonomice pro lidi mnohem bolestnější.
Příběh české čokoládovny: Lahodná čokoláda, pralinky i poctivý nugát
Proti dalším krokům green dealu se začínají bránit i obyvatelé jinak prozelených zemí. Ve Spolkové republice občanům vadí, že by v rámci odchodu od fosilních paliv měla kotle nahradit mnohonásobně dražší tepelná čerpadla. Na ty ani Němci nemají. Kvůli protestům zemědělců komise už ustoupila od omezení pro farmáře, aby nepřilila oleje do ohně jejich aktuálních protestů, to však stačit nebude.
V červnu se konají volby do Evropského parlamentu, kde by mohly získat větší pozice protiunijní a nesystémové strany právě na úkor zelených, protože přibývá občanů unie, kterým stávající bruselská politika stále tvrdších nařízení leze krkem. Nejsou a priori proti ekologii, ale obávají se příliš velkých ekonomických dopadů.
Zastánci green dealu přitom mají pravdu. Oteplování nebezpečně akceleruje a ohrožuje stabilitu. Může vést k obrovským migračním vlnám, protože bude přibývat požárů i hurikánů, dají čekat další hladomory, přitom se obilnice Evropy změnila v bitevní pole. Čekat lze i války o vodu.
Když však tvrdě prosazují radikální kroky, zapomínají, že každý člověk má své limity, a pokud na občany budou nařízení green dealu dopadat příliš tvrdě, vzbouří se. Pokud se něco přežene, byť s těmi nejlepšími úmysly, skončí to špatně. Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Socialistické a komunistické ideje taky vypadaly na papíře krásně, když se však začaly ideologicky prosazovat do posledního puntíku, skončilo to u obyčejného teroru. Kdo ideje odmítal, byl nepřítel, s nímž je potřeba si to vyřídit. Právě zkušenost východoevropských zemí s dlouhou totalitou vede k tomu, že jsou jejich obyvatelé proti podobným přístupům podezřívaví. Pokud se něco zavádí příliš direktivně proti vůli většiny – i když je to správné, vede to k opačnému výsledku, k odmítnutí a k otočení kormidla o 180 stupňů. Vypadá to však, že si to v Evropské komisi neuvědomují a rádi zapomínají, že ne všechny kroky byly dobré, biopaliva první generace nepřinesla tolik, kolik se čekalo, a jindy se ekologická zátěž přenesla do třetích zemí, což globálně nedává smysl.
Zdroj
