D. TOLAR
Ludwig von Mises z rakouské ekonomické školy o důmyslné marxistické lži, nejsilnější třídě v kapitalismu, privilegované kastě v byrokracii a o nejlepší zbrani proti šílené socialistické agitaci.
Socialisté přišli podle Ludwiga von Misese s důmyslnou lží o beztřídní socialistické společnosti. Jedině socialistická společnost zajistí, že nebude utlačovaných a utlačovatelů. Ludwig von Mises, zakladatel rakouské ekonomické školy, před osmdesáti lety napsal na dané téma toto:
Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.
Ve všech národech a civilizacích v minulosti, které předcházely modernímu liberalismu a jeho potomkovi, kapitalismu, byla společnost rozdělena podle společenského postavení. Lidé byli rozděleni do kast. Existovaly privilegované kasty, králové a šlechta, a vrstvy neprivilegované, poddaní a otroci. Každý člověl byl po narození zařazen do své určené kasty, zůstal v ní po celý svůj život a předal svoji příslušnost k ní svým dětem. Kdo se narodil do nižší kasty, byl navždy zbaven práva získat postavení, které bylo rezervováno privilegovaným kastám.
Kapitalismus zrušil tuto diskriminaci a učinil všechny lidi sobě rovné. Každý byl svobodný, aby usiloval o jakékoli místo ve společnosti.
Nesmiřitelný konflikt?
Marxismus přišel se zcela rozdílnou interpretací úspěchů kapitalismu. Základní dogma marxismu je nesmiřitelný konflikt mezi dvěma třídami. Kapitalistická společnost je rozdělena do dvou tříd, kapitalistů a pracujících, jejichž zájmy jsou zcela antagonistické. Koflikt je možné vyřešit pouze zavedením beztřídní socialistické společnosti.
Charakteristickým rysem každé kasty je její rigidita. Společenské třídy, které definoval Marx jako podnikatele a lidi, kteří pracují za mzdu, jsou naopak flexibilní. Kde jsou dnes potomci těch, kteří za dob Marxe byli podnikatelé? A kdo byli předchůdci dnešních podnikatelů a kapitalistů?
Těžký život kapitalisty
Anonymní síly spotřebitelů, které každý den dávají někomu svůj hlas na svobodném trhu prostřednictvím své peněženky, určují znovu a znovu, kdo bude kapitalistou, kdo se kapitalistou nestane, protože mu lidé žádné peníze nedají, a kdo přestane být kapitalistou, protože přijde někdo jiný, kdo to bude umět dělat lépe.
V socialismu musí nově příchozí potěšit ty, kteří už nějakou moc mají. Socialismus nemá rád příliš výkonné nováčky. Byrokratická mašinérie neodměňuje úsilí a výkon, ale servilní vztah k nadřízeným. Mladí jsou závislí na laskavosti starších.
Zavedení kapitalisté také nemají rádi příliš výkonné nováčky. Ale na rozdíl od byrokratického systému jsou jejich možnosti omezené. Na svobodném trhu nejsou schopni zabránit zákazníkům v hlasování. Každá koruna má právo hlasovat.
Privilegovaná kasta
Zákazníci jsou bez ohledu na původ a třídu privilegovaná kasta. Udělají z chudáka boháče a z boháče chudáka. Je těžké s nimi vyjít. Samý rozmar a vrtoch, stále se měnící a nepředvídatelný. Nezajímají je minulé zásluhy. Jakmile jim je nabídnuto něco, co se jim líbí více nebo je levnější, opustí své předchozí oblíbence. Nic je nezajímá více, než jejich vlastní uspokojení. Nezajímají je postranní úmysly ani pocity kapitalistů.
V socialismu nejsou ani podnikatelé, ani kapitalisté. Ale to neznamená, že nebudou existovat rozdíly ve společenském postavení. Budou lidé, kteří budou vydávat rozkazy, a lidé, kteří je budou muset poslouchat. A lidé, kteří budou připravovat plány, a lidé, kteří je budou muset odpracovat.
V socialistické společnosti neexistují třídy, jak říkal Karel Marx. Ale jsou nahrazeny nesmiřitelným konfliktem mezi těmi, kteří jsou servilní ke státnímu aparátu, a těmi, kteří nejsou. A je přirozeně lidské, že každý diktátor dává přednost těm, kteří chválí jeho činy.
Místo ráje jedna velká pošta
Kapitalismus je progresivní, socialismus nikoli. Podporovatelé socialismu o sobě říkají, že jsou progresivní, ale přitom doporučují systém, který je charakterizován striktním dodržováním rutiny a odporem ke zlepšení. Říkají si liberálové, ale jejich cílem je zrušit svobodu. Říkají si demokraté, ale směřují k diktatuře. Říkají si revolucionáři, ale přejí si všemocný stát. Slibují rajskou zahradu, ale plánují transformovat svět na jednu velkou poštu. Každý, kromě jednoho, bude poštovním úředníkem v kanceláři. Jaká to noblesní idea, za kterou je třeba bojovat.
Proti této šílené agitaci je dostupná jediná zbraň: rozum. Stačí obyčejný selský rozum, který zabrání, aby se člověk stal obětí iluzorních fantazií a prázdných frází.
D. Tolar
The post Říkají si demokraté, ale směřují k diktatuře first appeared on .
