Jak korupce a krádeže zachránily Rusko
Victor
Krádeže a zpronevěry zachránily Rusko, ale ne všichni si to ještě uvědomují…
Dobré odpoledne, přátelé! Dnes hodně riskuji, protože budu mluvit o věcech, kterým je těžké uvěřit. Existuje riziko, že narazím na spoustu „nelíbí se“ a hromadně se z kanálu odhlásíte. Ale budu mluvit…
Nemohu si pomoci, ale mluvím a doufám, že se mi za rok a půl podařilo shromáždit publikum, které přemýšlí, analyzuje a porovnává, a pokud se někdo odhlásí, není to žádná velká ztráta, přežiji to…
Takže, aniž bych byl příliš intrikující, k věci… Ještě před 3-4 měsíci jsem měl, stejně jako drtivá většina občanů ruské země, negativní postoj k vládě. Ale nedávné události mě přiměly „zapnout“ mozek, podívat se zpět a zamyslet se, co a jak…
V době Jelcinova odchodu do důchodu, v roce 1999, bylo Rusko hluboce nemocným státem, téměř zcela ovládaným Západem a Spojenými státy. Není třeba dodávat, že američtí poradci oficiálně seděli v kremelských kancelářích.
V té době byla země na pokraji rozpadu a vážně se diskutovalo o sibiřské autonomii a nezávislosti autonomních republik, jako je Jakutsko.
Právě v tomto okamžiku se k moci dostal mladý muž, dokonce bych řekl mladík. Co dostal? Zemi s naprosto zruinovanou ekonomikou, kterou vydrancovali oligarchové, jejichž jména si už dnes těžko někdo vybaví.
Pokud někdo zapomněl, připomínám, že Sovětský svaz se rozpadl z čistě ekonomických důvodů (a z velké části ještě uměle vyvolaných – pozn. překl.), vnitřní etnické konflikty byly druhotné.
To znamená, že v roce 1991 již existovaly vážné problémy s ekonomikou, a pak dalších 17 let ničení výroby a zemědělství dosáhlo až bodu platební neschopnosti. To vše se dělo pod přímou kontrolou Američanů, kteří vyhráli studenou válku…
V roce 1999 se Rusko stalo, jak řekl jeden Afričan, regionální mocností…
A pak k takovému rozbitému korytu přišel muž, kterému bylo něco přes čtyřicet let… A jeho úkol nebyl snadný – obnovit ztracenou autoritu státu, zvednout ho z kolen. Rychle se vypořádal s oligarchií, někteří utekli, někteří odešli do ciziny a někteří do chudoby. Jak jsem již řekl, zapomněli jsme dokonce i jejich jména.
Problémem však byla ekonomika. Pokud někdo hrál online hry, MMORPG, měl by vědět, jak těžké je dohnat ty, kteří se vyvinuli před ním, ti, kteří hrají déle, mají vyšší úroveň, lepší vybavení.
Příklad je hrubý, ale přesný, stejná situace jako ve hře, byla v roce 1999. Rusko, jako začínající hráč, v začátečnické výbavě, s rozpadající se ekonomikou a vyspělejšími soupeři, které nelze dohnat postupným vývojem.
Něco se musí rychle udělat, což si vyžádá určitou finanční injekci…
Co dělat? Kdybychom se měli ujmout obnovy zničeného hospodářství, továren a závodů, trvalo by to desítky let, nebo by to vyžadovalo neuvěřitelný stres a mobilizaci lidských zdrojů a obětí, jako tomu bylo za Stalina (Tenkrát ani jiná možnost prostě nebyla k dipozici – pozn. překl.) . Existovala však ještě jedna možnost, a ta byla využita – prodej surovin…
Začali jsme sypat peníze do státní pokladny a získávali je prodejem toho, na čem jsme zbohatli.
Prodej zdrojů nám umožnil naplnit státní pokladnu penězi, které mohly být vynaloženy na to nejdůležitější, co dělá zemi silnou – na armádu. Ta se mimochodem v té době stala terčem posměchu. Ti, kteří sloužili v devadesátých letech, nebudou schopni si nalhávat do vlastní kapsy.
Byl tu však vážný problém – kdyby někdo začal otevřeně sypat peníze do vyzbrojování armády a námořnictva, nezůstalo by to bez povšimnutí. A problémy by byly nevyhnutelné. Sankce, které máme nyní, mohly být uvaleny o 20 let dříve, takže by to bylo klidně v roce 2002…
Bylo zapotřebí lstivého plánu, který by poskytl čas a umožnil armádě přezbrojit, aniž by vzbudil pozornost „našich přátel a partnerů“. Bylo třeba nějak vysvětlit, kam se poděly obrovské částky, které země získala za prodej surovin.
Takže kolem roku 2007, možná o něco dříve, byla v Rusku zahájena operace „zloděj a korupce“, já tomu tak říkám, je to moje osobní vize. V tisku se objevily zvěsti o mnohamiliardových krádežích z rozpočtu. Vzpomínáte si na Serďukova a Vasiljevovou? Přesně tak…
Země i svět byly přesvědčeny, že v Rusku se kradou miliardy a ne rublů. Naši „přátelé a partneři“ byli přesvědčeni, že je to v pořádku, že tam kradou. Podívejte se, kolik bylo armádě ukradeno… Takže vše je v pořádku!
Fungovalo to, celý svět uvěřil, že korupce v Rusku je tak rozbujelá a že krádeže dosahují takových rozměrů, že není třeba se bát, že by se Rusko někdy pozvedlo z kolen.
Toto přesvědčení aktivně podporovaly zpravodajské služby v zemi – podstrkovaly zprávy o tom, že našly u zkorumpovaného politika garáž plnou peněz, nebo je vypouštěly různým udavačům, jako byl v současnosti „sedící“ pan N, který je později šířil po YouTube jako naivní „Martin pěnu mýdla“. Mimochodem, dělal (výjimečně) užitečnou věc …
Vskutku! Sám prezident byl obviněn (K tomu patří i ten nedávno „objevený fejk“ o Putinově „paláci“, prostě nebyli schopni pochopit, že by se někdo vzdal peněz, které by si mohl dát do vlastní kapsy, když už je tam jakoby vlastně měl. Jak se říká, každý podle sebe soudí. – pozn. překl.) , že je téměř nejbohatším mužem na světě a na svých účtech má 500 miliard liber… A on to ani nepopřel, a proč by měl? Věří-li tomu, je to dobře, méně otázek, do jaké bezedné studny jdou peníze získané za ropu a plyn.
Je to jasné – všechno bylo ukradeno, všechno je v pořádku, klidně spíme… Rusové budou brzy běhat s dřevěnými flintičkami, čeho se bát…
Je pravda, že nikdo nikdy nikde nenašel ty miliardy bankovek. Ani nyní, když byly masky shozeny, nebylo nic nalezeno. A to by se stalo hned na začátku, hlasitě a skandálně, na podívanou celému světu… Ale je ticho… protože neexistují žádné takové miliardové účty …
Takže zatímco celý svět, a hlavně občané země, věřili, že vláda krade miliardy a „tuny zlata“, ta obnovovala armádu, námořnictvo a nezapomínala ani na sociální složku.
Nechodíme v děravých kalhotách, nepolykáme nasucho sliny… Tady ve dvoře má každý auto, večer se nedá vyjet z vjezdu, dvory jsou ucpané zahraničními auty.
Nevíme, kde a za jaké peníze se u nás objevily „Zirkony“ a „Kalibry“, „Poseidony“, moderní lodě a ponorky, letadla, tanky a dělostřelectvo. Ukázalo se, že Rusko nejenže má moderní armádu, ale že se země na desítky let dopředu odpoutala od zbytku světa ve zbrojení… a že ten to jen tak nedožene.
„Přátelé a partneři“ se probudili, uvědomili si, že jim něco uniklo, ale už je pozdě… Rusko se stalo tím, čím bylo ve svých nejlepších časech – mocnou silou, která dokáže diktovat svou vůli a řešit problémy. V případě potřeby pak se zbraní v ruce…
Sami jsme si nevšimli, přátelé, jak pod rouškou krádeží a korupce dokázala země mobilizovat obrovské finanční prostředky na zbrojení. Ani ostatní si toho nevšimli…
A ano, Serďukov a Vasiljevová nebyli potrestáni pro nic za nic, a pokud to někdo neví, Serďukov v roce 2012 obdržel titul Hrdina Ruska … podivné ne?
Četli jste všechno, co jsem napsal? Přemýšleli jste o tom? Dává to teď všechno smysl? Doufám, že je vám nyní jasné, proč má bývalý ministr obrany na hrudi zlatou hvězdu. A o existenci kolika z podobně udělených hvězd se dozvíme až po letech?
Samozřejmě se našli i tací, kteří měli opravdu ruku v kapse státu, ale tito „někteří lidé“ dostali okamžitě facku a pak šli kácet les. Jména znáte velmi dobře i beze mě.
Nebyla vhodná doba na krádeže a oni ji nesměli připustit.
A ještě jedna věc. To jsou mé myšlenky, myslím si to, vy si můžete myslet něco jiného. Čas ukáže, kdo měl pravdu …
Zdroj: Pandoraopen.ru
***
Jak krádeže a korupce vyzbrojily ruskou armádu, část druhá
Victor
Dobrý den, přátelé! Abych byl upřímný, nechtěl jsem tento článek psát. Domníval jsem se, že dříve publikovaný materiál: „Krádeže a korupce zachránily Rusko, ale ne všichni to ještě pochopili…“ bude čtenářům stačit k tomu, aby se sami zamysleli a porovnali fakta.
O deset a půl roku později už to není tak těžké, protože každý vidí, co se stalo, a pamatuje si, jaké to bylo…
Ale jak se ukázalo, přestože většina čtenářů pochopila, co říkám, a informace přijala, našli se i tací, kteří mi málem dali pěstí, měli pěnu u úst a dokazovali, že, cituji: „autor je senilní“… Zvláště je rozzuřilo to, co jsem řekl v souvislosti se Serďukovem a Vasiljevovou.
Ano, jsem nemocný člověk, můj fyzický stav je velmi špatný, ale příroda mi neodepřela střízlivou mysl a jasnou paměť a totéž přeji všem ostatním …
Takže dnes budu mluvit, pro některé lidi, kteří nedokážou myslet sami za sebe.
Pro začátek doporučuji, aby si znovu přečetli první materiál, jak ti, kteří ještě nejsou obeznámeni s tématem rozhovoru, tak ti, kteří již tento článek četli. Aby bylo každému jasné, kdo, kdy a jaké události se odehrály. A dnes budu mluvit, jak jste již uhodli, o bývalém ministru obrany Anatoliji Serďukovovi a jeho manželce Jevgeniji Vasiljevové.
Pokud to někdo neví, jsou rodina. Je pravda, že tito lidé založili rodinu až poté, co splnili své poslání, které jim bylo svěřeno shora.
15. února 2007, pouhých pět dní po prezidentově slavném mnichovském projevu, byl ministrem obrany jmenován Anatolij Serďukov, který se na tuto funkci prokazatelně nehodil.
Nebylo to nadarmo, Putin nikdy nedělá nic nadarmo . Serďukovovo jmenování mělo konečně přesvědčit „přátele a partnery“, že Rusko nebude mít armádu. Civilista ministrem obrany, člověk, který nerozumí vojenství, co může být lepšího? Z pohledu „partnerů“ samozřejmě… To je to, co jim mělo být sděleno.
Nejen to, Serďukov po svém jmenování opět demonstrativně, pokud se podíváte zvenčí, vedl ruskou armádu a námořnictvo údajně k degradaci a oslabení. Hlasitě a okázale se hovořilo o nákupu francouzských Mistralů, šířily se zvěsti o nákupu nejrůznějšího „šrotu“ pro potřeby ruské armády – starých německých Leopardů, některých italských kolových tanků, „kartonových“ obrněných vozidel atd.
Byla to taková promyšlená „mnohochodovka“, že nikoho nemohlo napadnout, že jmenování Serďukova učiní z ruské armády jednu z nejbojeschopnějších na světě, všichni si byli jisti opakem.
Serďukov nebyl voják, s největší pravděpodobností měl v době, kdy byl ve funkci, jen malé pochopení pro vojenské záležitosti. Ale to se od něj ani nevyžadovalo, armádu řídili jiní lidé, profesionálové ve svém oboru, jak ukázal čas.
Serďukov byl potřebný k něčemu jinému. Pro případ, že by někdo zapomněl, připomínám, že před svým jmenováním ministrem obrany byl předsedou Federální daňové služby Ruska. Myslíte si, že v roce 2007 měl Putin lepšího člověka na tajné finanční operace než Serďukova? Kdo jiný by měl lépe než on zamaskovat kolosální výdaje země na vyzbrojování armády?
A to takovým způsobem, aby nikdo ani netušil, že ruská armáda za chvíli skončí tak, jak je na tom dnes.
V roce 2007 byla zahájena „vícestupňová operace“ a celý svět obletěly hlasité korupční skandály. USA a Evropa se chytly na návnadu, uvěřily krádežím a bující korupci, stejně jako občané Ruska. (A ještě se znovu a znovu posmívali „velkohubé“ řeči Putina, znova připomenu, že i někteří „úctyhodní“ komentátoři u nás. Vzpomněl jsem si na slova jednoho, nebudu jmenovat, který řekl toto „… je to smutné, ale Rusko jak je vidět, nikdy v dohledné době nebude mít armádu“. Pravda tohle nebylo řečeno „do médií“, jen při diskusi s několika zájemci o jeho názory. Byl jsem jedním z nich. – pozn. překl.)
Bylo to nutné, dělala se velká věc a nesmělo dojít k selhání, bylo nutné obětovat to nejcennější – víru lidí k moci.
Tyto oběti se stonásobně vrátí a podkopávaná důvěra vlastních občanů přeroste v neuvěřitelnou důvěru a respekt. Mezitím zahraniční zpravodajské služby hlásily svým šéfům, že v nejvyšších patrech ruské moci se daří korupci a krádežím, a to nikoli v rublech, ale v miliardách dolarů…
USA a Západ si byly tak jisté svými údaji, které jim ruské zpravodajské služby obratně podstrkovaly, tak hladce zapadaly do jejich chápání Ruska, že jim unikl okamžik, kdy se ruská armáda změnila z vetché devadesátileté stařenky na mohutného, silného a zdravého „zdvořilého“ mladíka … Krym!
V roce 2014 spadla celému světu čelist na zem, Rusko provedlo bezprecedentní operaci, Krym se vrátil bez jediného výstřelu.
Co to bylo? Odkud má Rusko takovou armádu? A co je důležitější, za co? A pak to začalo docházet těm nejchytřejším. Postupně začali chápat, proč se v Soči, tak vysmívaných „letních“ podmínkách, konala olympiáda a kam šly údajně ukradené peníze. Začali chápat, kam se poděly „ukradené“ miliardy z kosmodromu Vostočnyj. A, zakázka na výstavbu byla zřejmě „pouhou“ shodou okolností, podepsána v roce 2007, hned po Serďukovově jmenování…
Teprve po Krymu si některé bystré hlavy začaly uvědomovat, že „ukradené“ miliardy byly použity na vyzbrojení ruské armády, v přísném utajení a neuvěřitelným tempem, novými typy zbraní, ne, těmi nejnovějšími…
Kromě toho se budovala střediska řízení raket, tajná zařízení a radarové stanice. A to vše za peníze, které Američané neviděli, nekontrolovali. A pokud to někdo neví, tam za oceánem vědí i to, kdy a kde si koupíte láhev mléka a housku, o větších transakcích nemluvě.
Serďukovovi byl stanoven úkol, který splnil. Poskytl armádě prostředky, o kterých nikdo nevěděl, pro celý svět a dokonce i pro nás byly všechny tyto miliardy ukradeny… Jo, jo…
Serďukov nejednal samozřejmě sám, byl tu celý tým, včetně Vasiljevové, která se později stala jeho manželkou. Na konci své mise dostali tito lidé pořádnou „ránu“, hrálo se poslední kolo hry, říkejme jí „zloděj byl chycen“…
Nebudu o tom mluvit, každý ví, jak „hlasitě, veřejně a záměrně“ Vasiljevová „seděla“. Což konečně přesvědčilo celý svět, a tedy i vás, o zkorumpovanosti úřadů. Muselo se to udělat…
Tito lidé, jejich historie a činy budou po letech zapsány v učebnicích, z nichž se budou učit nové generace kompetentních služeb. Zapamatujte si moje slova…
Mezitím je radost sledovat, kam se ruské ozbrojené síly dostaly. Moderní a bojeschopné, díky nimž s Ruskem musí počítat celý svět.
Pamatujte, že to vše je přímou zásluhou i těch, které považujete za zloděje a korupčníky… Ale věděli, co dělají i co je čeká.
A čest a chvála jim, se ctí a úctou, od těch, kdo mají hlavu na ramenou, a ne prázdný hrnec.
Glosa: Teď už možná chápete tu hysterii i tady „u nás v Evropě“, kolem nenakupování ničeho z Ruska, lépe? A hlavně je to jen náhoda, takové shody dat? A uvědomte si jednu věc. Rusko nejenže vyzbrojilo armádu, ale odmítlo zachraňovat „Západ“ i nakupováním „potřebného množství“ zahraničních vakcín na tu pandemii.
Vzpomínáte, na tu hysterii, že tak rychle nelze tu vakcínu vyrobit? Ruský Sputnik je vícevektorová vakcína a byla více méně vyvinuta nejspíše právě pro tento účel již „s předstihem“ před propuknutím pandemie. Což ale bylo mohutně kritizováno doslova ze všech stran, kromě ruské vlády, že dotyčný výzkumný ústav není schopen dojít k žádoucímu výsledku, k němuž jako měl dospět podle „vládní zakázky“. Na rozdíl od „civilizovaného“ světa, který se snažil mermomocí zablokovat Sputnik, v Rusku povolili i „západní“ vakcíny. Možná ve smyslu, kdo je blb, ať se tím nechá očkovat.
A ještě doporučuji přečíst si znova cyklus Život a smrt kapitalismu, tu část, kde Andrej Fursov popisuje možnost, kterou měl v šedesátých letech minulého století Sovětský svaz ohledně získání obrovského náskoku před západem, svého vítězství a také možnost nadlouho kontrolovat jeho činy … nepoučili se z originálních zdrojů těchto informací náhodou lidé kolem Putina?
Zdroj: Pandoraopen.ru
Překlad Bedřich Vinopalník
Zde několik dobových českých článků pro lepší ilustraci doby:
Milenku ruského ministra obvinili ze škod za miliardy
Vojenské lode ponúkajú Rusom okrem Francúzov aj Španieli a Holanďania
Putin vyměnil ministra obrany
Putinovho záletného ministra stíhajú za nedbalosť
