Navalnyj, Lira, Assange. Co tyto případy spojuje a naopak rozděluje? Jsme vždy a za každých okolností v souladu s evropskými hodnotami?
Alexandr Navalnyj zemřel v ruské trestanecké kolonii. Západ volá po vyšetření jeho smrti. V pořádku. Nad tímto by se neměly zavírat oči.
Problém je v tom, že ten stejný Západ měl oči doširoka zavřené (dovolil jsem si použít název posledního Kubrickova filmu) v cause „Gonzalo Lira Lopéz“. Tento chilsko americký novinář žil v Charkově, odkud začal vlogovat o ruské invazi na Ukrajinu a především kritizoval ukrajinské politické poměry. Dělal svoji práci tak, jak byl zvyklý. Svobodně, padni komu padni. Nepsal někde v bezpečném závětří, jako někteří verbální bojovníci, ale přímo na Ukrajině.
Jeho činnost byla označena za proruské dezinformace a došlo k zatčení. V ukrajinském vězení zemřel 12. ledna tohoto roku. Před smrtí Lira tvrdil, že byl mučen jinými vězni. Západ sice o jeho smrti informoval, ale k žádnému volání po vyšetření okolností úmrtí nedošlo.
*
A co Julian Assange? Jeho případ je v současné chvíli velmi aktuální. Právní tým Juliana Assange se před několika dny pokusil zvrátit u Nejvyššího soudu Velké Británie verdikt o vydání do USA. Soudci nyní zvažují všechny argumenty. Rozhodnutí může přijít v řádu hodin (dosud se tak nestalo, psáno 23. února), dnů nebo týdnů.
Tato causa stojí za malé ohlédnutí.
Bývaly doby, kdy Julian Assange spolupracoval s významnými médii jako New York Times, Le Monde, Der Spiegel a mnohé další. Je dokonce nositelem ceny evropského parlamentu pro investigativní novináře.
Jeho volný pád započal roku 2010, kdy se dostal k tajným dokumentům, které obsahovaly informace o válečných zločinech v Afghanistánu, Iráku, a o korupci mnoha vládních vyšších i nižších úředníků Spojených států a Velké Británie a vše publikoval na serveru WikiLeaks. V roce 2016 k tomu přibylo zveřejnění trapných emailů Demokratické strany během voleb v roce 2016.
Stal se terčem.
A přišel zmíněný volný pád: Jeho zatčení ve Velké Británii, kam přijel na pozvání listu The Guardian, se kterým spolupracoval na odhalování válečných zločinů. Jak k zatčení došlo je dlouhý příběh, spojený s dezinformací, Švédskem, změnou vlády v Ekvádoru… vše lze nalézt na jakémkoliv serveru, který píše o Julianu Assangovi.
Australský občan, nyní úhlavní nepřítel Spojených států, které usilují o jeho vydání, aby ho mohly zavřít na 170 let. To není míněno obrazně. Je to fakt.
Posledních pět let byl Assange umístěn do věznice Belmarsh, která má přezdívku „Britské Guantánamo“. Nejostřejší věznice v Británii, kde pobývají vrazi, pedofilové, sexuální predátoři a… jeden vězeň svědomí. Tomu odpovídají drsné podmínky ve vězení.
Málokterý stát tzv. Západu si dovolí rozladit Spojené státy. Nová vláda Austrálie projevila nebývalou kuráž, když 20.února tohoto roku australský parlament schválil rezoluci, která je adresovaná americkému prezidentovi a britskému předsedovi vlády, aby Assange osvobodili a umožnili mu návrat domů.
Ozvala se i organizace Amnesty International, podle které „může být vydání Assange vážnou hrozbou pro svobodu tisku kdekoliv na světě“. Připojila se také organizace Reportéři bez hranic.
Assangova manželka říká, že „Julian nepřežije vydání do USA“.
K propuštění Assange vyzvalo Velkou Británii více jako sto šedesát světových politiků. Jen několik jmen pro ilustraci: Jeremy Corbin, Lula da Silva, Noam Chomsky, Sarah Palinová (bývalá republikánská kandidátka na víceprezidentku), Tulsi Gobart (americký demokratický politik)…
Nikdo z našich vládních politiků, kteří tak často procítěně hovoří o svobodě slova, toto volání po svobodě pro Assange nepodpořil. Totéž se týká našich médií hlavního proudu. (Stačilo by jedno, hned by člověk měl lepší pocit ohledně plurality názorů.)
Tak kdy je správné mít oči doširoka otevřené, a kdy zase pro změnu doširoka zavřené?
25.02.2024 Bororo
