JINDŘICH KULHAVÝ
Svět je v situaci, kdy se vytrácí logika i zdravý rozum. Moudří lidé se zamýšlí nad příčinou tohoto ,,sešupu“, bohužel jich není dost na to, aby ho zastavili. Poslední dobou se zdá, že čím je člověk větší idiot, tím větší šanci má na úspěch. Důkazem toho je nejen současná česká vláda či snad generál na Hradu. Skvadra ze Strakovky, respektive velká část členů některé ze stran Pětikoalice, jsou ukázkou toho, jak mohou neschopní škodit ve velkém. Týká se to ale i jiných oblastí. Taková brněnská gynekologická ordinace pro transsexuály se v době, kdy je složité se dostat k řadě lékařů a nejsou peníze ani na ošetřování běžných občanů, je doslova šokem pro normálního člověka. Je však i jistou úlitbou genderově pomateným jedincům a napomáhá rozšiřovat jejich řady tím, že jim některé věci zjednodušuje.
Unikátní ukázkou tuposti je nedávná akce připomínající situace a scenérie z filmové série Rychle a zběsile. Tuningová scéna se víceméně vytratila. V devadesátkách byly srazy většinou mladých nadšenců do aut na programu každý víkend. Na velkých plochách a v uzavřených prostorech se sjížděly stovky různě upravených aut od těch technicky i vizuálně zdařilých až po naprosto odporné kreace. Legislativa však postupně zasáhla a většinu úprav motorových vozidel zakázala. A zbytek dokončil Green Deal a klauni sedící v evropských institucích. Sebrali nadšení většině mladých lidí, ti navíc degenerují a radši jezdí metrem a přilepují se k silnicím s odhodláním zachránit planetu, aniž by je o to naše Země žádala. Dejte jim uklidit les a rázem jejich nadšení pro Green Deal dostane trhliny.
Vraťme se k těm, kterým láska k autům zůstala. Jde o velmi ohrožený druh, zvláště v poslední době invazí zvýhodňovaných pojízdných vysavačů. Ne, že bychom nechápali jejich využitelnost těmi, kteří uvěřili v nadpřirozené schopnosti fotovoltaických panelů na střechách svých domů, z nichž následně dobíjí vozítka, se kterými popojíždí doslova okolo již nepoužívaného komínu dlícího hned vedle těch solár. Jezdíte li denně do 50 km bez rizika delšího výjezdu a nebydlíte v oblasti věčného stínu, je pro Vás takové pohybovadlo docela vhodným řešením. Přesto ve Vás zrovna tato realita neprobudí nadšení, které vnímáme u ,,zaostalého“ způsobu používání automobilu. Tedy svobodu a plno dalších možností poskytující káry, v níž bije spalovací srdce s pořádným výkonem a vybízí Vás k pořádné projížďce. Bublající motor, práskající výfuk a kvalitní podvozek jsou radosti, kterou k životu potřebuje správný milovník automobilismu.
Jak už jsme řekli, eurohujeři už dlouho pracují na tom, aby nám využívání silnic otrávili. Snižují už tak nízké rychlostní limity, zdražují pohonné hmoty, komplikují parkování a z nulových emisí si udělali svatý grál. Pořádají hon na naše řidičské průkazy. A to na všechny bez výjimky. Nic na tom nemění ani skutečnost, že absolutní většina řidičů se snaží plnit všechna přikázání včetně těch naprosto nesmyslných. Ne vždy to lze, ale strach o ,,papíry“ je prostě velký. Dále tu je určitá skupina uživatelů aut, kteří skutečně umí a jsou s nimi sžití. Buď hodně jezdí nebo dokonce vypilovávají své dovednosti v rámci tréninků na okruzích. Uvědomují si rizika plynoucí z používání rychlejších automobilů, nicméně dělají vše proto, aby si radost z nich mohli užívat. Bohužel možností ubývá, navíc tu je další skupinka, která se sice tváří jako automilci, ale ve skutečnosti jsou to škodiči. Právě ti jsou nyní na prvních stránkách novin.
Udělat noční sraz někde na odlehlém či momentálně opuštěném parkovišti je jistě lepší než se zfetovat někde v parku. To by nevadilo do doby, dokud některé z účastníků nenapadne se začít předvádět. Tvářit se, že driftují, přičemž často vůbec netuší, co to vlastně znamená, jim nestačí. O skutečném umění ovládat auto za každé situace také ne. Což jim nebrání ,,vyrazit“ na spanilou jízdu. Adrenalin je někdy nebezpečným spolujezdcem, ale ještě horším je hloupost. Vytahovat se maximálkou přes 320 km/hod ve spojení s takovou akcí je pouze pozvánkou pro policisty k pohlídání si dalšího podobného podniku. A kroužení v noci po historické dlažbě jakéhokoliv města ukázkou arogance. Nebudeme tu dávat návod, kdy, kde a jak se dá svézt nad limit povolených pravidel, ale rozhodně bychom se tím nechlubili. To totiž znamená, že dotyční to dělají jen jako veřejnou provokaci a ne jen pro vlastní dobrý pocit. A tím škodí všem ostatním, protože to znamená naštvání policistů, jejich usilovnější nahánění všeho, co vypadá a zní sportovně. Samozřejmě zároveň dávají munici každému kritikovi stojícímu proti motorismu. Navíc nešlo o ojedinělou akci, tito tupci často prezentují svou imbecilitu např. v Pařížské, kde otravují své okolí a zde žijící občany.
Podobné to je se zbraněmi. Držitelé zbrojních průkazů v 99 % dodržují vše, co se bezpečného užívání těchto předmětů týká. Opět bohužel existuje procento takových, kteří zbraň k něčemu zneužijí. Střelec z fakulty byl výjimečným případem a jen těžko se dozvíme všechny okolnosti. Velmi zřídka se stane, že proti sobě či někomu blízkému otočí zbraň její legální majitel a trestné činy takových lidí jsou výjimkou, většinou se jedná a nelegálně získané. Společnost přesto dostane na talíři to, co si žádá. Po každém případu, kde se střílelo, se majitelé zbrojních průkazů obávají následků. To nezodpovědné 1% ze všech vlastníků zbraní dokáže být nebezpečné pro celou zbylou komunitu stejně, jako pár tupců blokujících svými vozy v noci Nuselský most či ničících historickou dlažbu pro ostatní milovníky sportovní jízdy. Někdy se ptáme, proč se tak chovají. Chápeme rebelii, dokonce ji podporujeme, ale v tomto případu to bylo prosté hloupé a zbytečné.
Jindřich Kulhavý
The post Když blbci škodí first appeared on .
