MARIAN KECHLIBAR
Milý čtenáři, asi znáš tu poněkud otřepanou hlášku o tom, že různorodost je síla. Osobně si myslím, že jde o nejzbloudilejší princip pod sluncem: nejzbloudilejší proto, že není sám o sobě nesmyslný, ale uplatňuje se nesmyslným způsobem. Snaha smíchat, dejme tomu, islám s liberální sekulární společností západního střihu se ukázala jako spolehlivě explozivní. Nicméně v jiných podmínkách a kontextech by ta různorodost opravdu nezaškodila.
Uvědomil jsem si to před pár dny na semináři ke korespondenční volbě, který pořádala senátorka Daniela Kovářová (mimochodem rodačka z ostravského Zábřehu). Co se názorů týče, byla to poměrně vyrovnaná množina lidí. Ale co se povolání týče, převažovali politici a právníci. To je na půdě parlamentu přirozené, ale asi to taky může být špatně. Přesně tady by se nějaká ta různorodost hodila.
Jak debata běžela a já ji sledoval ze své matfyzácké perspektivy, uvědomil jsem si jednu věc: naši (ale asi nejenom naši) zákonodárci nemají žádnou koncepci testování. Testování prostě v jejich způsobu uvažování a práce nějak chybí.
Náš zákonodárný proces vypadá tak, že nad návrhem zákona se celé měsíce a roky scházejí lidé, sbírají připomínky, snaží se je nějak zkombinovat, pak do toho ještě padají pozměňovací návrhy, nakonec se ten zákon schválí … a pak se rovnou, jako ten pomyslný Kraken, vypustí na celou populaci České republiky, která se jím od toho a toho data musí řídit. Načež teprve vylézají na světlo dne praktické problémy, které se při té teoretické fázi přípravy neodhalily. A že vždycky nějaké jsou. Pak se za 3-4 roky začne řešit novelizace, a teprve v této chvíli je šance ten nový zákon korigovat poznatky z praxe. Někdy taky za deset let.
Povšimněte si, že toto jsou v podstatě pokusy na lidech, a že v jiných oborech (ať už se jedná o leteckou techniku nebo nová léčiva) se takto postupovat nesmí . Nikdy se nevezme „teoreticky kvalitní letadlo“ nebo „teoreticky účinný lék“ a nenasadí se k 1. lednu do běžného provozu. Vždycky předcházejí nějaké prototypy, zkoušky, klinické testy na menších množinách lidí, a při nich se zjišťuje, na co se při těch teoretických úvahách nepřišlo.
Vůbec by nebylo od věci zavést nějakou formu předběžného testování i u zákonů. U všech by to asi nešlo, bylo by divné, kdyby se dočasně v jednom kraji pokusně trestala vražda jinak než ve třinácti ostatních krajích. („Miláčku, nechceš jet na výlet do Karlových Varů?“) Ale u záležitostí jako stavební zákon by to šlo. Buď nějakou formou simulace, kdy by se simulovaly i 2-3 varianty naráz a dobrovolníci by v simulovaném systému podávali fiktivní žádosti o stavební povolení, nebo i tak, že by se k dobrovolnému testování (dejme tomu za nějaké peníze) přihlásila jednotlivá města. Chotěboř by testovala variantu 1, Přerov variantu 2 a Jablonec nad Nisou variantu 3.
Už teď slyším základní námitku: bude to drahé. Možná je i pravdivá. Ti lidé a pokusy budou něco stát.
Ale on ten současný systém je taky drahý, jenom trochu jiným způsobem. Typickým problémem nově upečených zákonů je, že nějakým způsobem zatěžují nikoliv přímo státní rozpočet , ale celou ekonomiku , ze které se koneckonců ten státní rozpočet formou daní financuje.
Jedním takovým způsobem, kterým zatížíte rozpočet, je byrokracie navíc; u nás už se teď papíruje trochu moc a nové zákony mají tendenci zavádět další papíry. Příkladem budiž nová stupidní idea evidovat všechny dohody o provedení práce (a to prosím bývala ODS stranou živnostníků). Zaměstnavatele to stojí nějaký čas a úsilí navíc a pravděpodobně to redukuje jejich ochotu přijímat brigádníky na dočasné práce, případně to naopak zvyšuje jejich ochotu zaměstnávat lidi načerno. Teoreticky se z toho vybere o něco více daní, ale taky je možné, že způsobený útlum (legální) ekonomické aktivity to více než vykompenzuje a objem vybraných daní se pak dokonce smrskne. Kdyby se to nejdřív vyzkoušelo v menším, dejme tomu jen v tom Karlovarském kraji, měli bychom aspoň nějakou , byť ne dokonalou, představu. Teď se to zkouší na celé České republice naostro, a nemáte ani možnost srovnání.
Dalším takovým efektem některých nových zákonů bývá, že se nějaká činnost neúměrně zkomplikuje. To je zrovna případ stavebního zákona a kdo ví kolika jiných norem. Toto je velmi zákeřný druh systémového selhání, protože ty neexistující domy, které nikdy nevznikly, nejsou vidět ; ale dopad jejich neexistence na další vývoj ekonomiky je docela velký. A zase: kdyby se každá novinka nejdříve někde vyzkoušela v menším rozměru, viděli bychom hned, jestli tu stavební aktivitu spíš povzbuzuje nebo utlumuje, identifikovaly by se různé excesy a nedostatky, a nebylo by potřeba to zkoušet na celé republice naráz.
Potřebovali bychom něco jako testovací polygon pro zákony. Každá automobilka a každá softwarová firma jej mají. Považoval bych za rozumné, aby něco takového vzniklo i pro ČR jako celek, ale ono to chce změnu mentality. Těm právníkům je to prostě bytostně cizí a inženýrů je nahoře příliš málo.
MARIAN.KECHLIBAR
The post Testovací polygon pro zákony first appeared on .
