Vše do sebe zapadá. DSA, European Media Freedom Act (EMFA) a mediální ratingy od amerického NewsGuardu, v jehož boardu sedí bývalí vrcholní úředníci amerických bezpečnostních služeb. Hodná média budou platformy propagovat, nehodná média budou odstřiženy od inzerce. Jen ty dezinformace, pardon, nově „systémová rizika“, zatím nikdo nedefinoval. Níže citace z tvítu od Adama Růžičky z Institutu H21.
Článek 17 EMFA vede k dělení mediálních služeb na ty, které splňují “podmínky samoregulace” a ty, které tento požadavek nesplňují – do podmínek samoregulace spadají redakční normy, ale i například dodržování posíleného kodexu proti dezinformacím.
Jde o velmi nejasné kritérium, které budou posuzovat mj. „organizace občanské společnosti“. Ti mediální poskytovatelé, kteří tyto požadavky splňují, dostanou lepší zacházení od sociálních sítí. Ti druzí můžou pravděpodobně čekat snižování dosahu na soc. sítích (toto nevyplývá ze samotné EMFA, ale dává smysl, aby to soc. sítě dělaly vzhledem k systematickým rizikům dle DSA).
Problematické je propojení samoregulujích mechanismů s iniciativami neziskových organizací, které budou hodnotit, zda média podmínky samoregulace splňují, nebo ne. Jak se tyto subjekty vyberou, je nejasné.. Tady cítím určitou ironii vzhledem k tomu, že cílem EMFA je větší nezávislost médií od politiky.
Článek 18 EMFA vyžaduje pravidelně organizovat tzv. “strukturovaný dialog” mezi sociálními sítěmi, poskytovateli mediálních služeb a občanskou společností. Tento dialog obsahuje cíl “sledovat dodržování samoregulačních iniciativ zaměřených na ochranu společnosti před škodlivým obsahem, včetně dezinformací a zahraniční manipulace s informacemi a vměšování.”
Do potírání škodlivého obsahu a dezinformací může spadat i oslabování viditelnosti médiím, která se ukáží jako “nedůvěryhodná” tím, že nesplňují “samoregulační mechanismy” (nebo pokud jsou tak identifikována mj.“organizacemi občanské společnosti”).
Problém je, že pokud by to soc. sítě nedělaly, pak má Komise na DSA poměrně tvrdé nástroje, jak je sankcionovat.
Tzn. na první pohled nezávazný “dialog” je vlastně kontrola spojená s potenciálně tvrdými sankcemi na základě DSA, která cílí na ochranu společnosti před škodlivým (tzv. nikoli nezákonným) obsahem a před dezinformacemi. Co je to škodlivý obsah a dezinformace se ale nikde neříká.
Suma sumárum tu máme nařízení, které se tváří, že chrání bezpečí novinářů a zvyšuje nezávislost a svobodu médií, ale v důsledku jde o počin, který v sobě ukrývá nebezpečí pro svobodu projevu (a to i projevu novinářů).
Celá věc, jak už to regulací tohoto typu bývá, je neprůhledná, nejasná, jednotlivosti se dohledávají těžkopádně a člověk by se při čtení nejraději střelil do hlavy. Vzhledem k tomu, že to má potenciál významně ovlivnit tok informací v Evropě, stojí za to se tím zabývat.
Zdroj: SOSP
#SOSp #StopCenzure
