VLADIMÍR PIKORA
V poslední době se bojím dělat si legraci. Vymyslím nějakou absurdní blbost a řeknu ve vtipu, že to jednou bude povinné ze zákona. A ono se to po pár letech opravdu stane, což už vůbec není vtipné. Raději si proto už srandu nedělám. Příkladem může být zákon o genderové rovnosti, jehož českou podobu připravuje úřad ministra pro evropské záležitosti.
Smyslem zákona má být na základě kvót dostat do vedení firem více žen. Přijde mi to jako zbytečný zákon. Čím si pomůžeme, když bude v dozorčích radách povinně nejméně 40 % žen? Nenašel jsem to nikde. A proč jen 40 %? Ví to někdo, nebo je to jen číslo vycucané z prstu?
Předkladatelé se ohání tím, že zákon už v mnoha zemích platí a jsou s ním spokojeni. Nikde jsem sice nenašel, na základě, čeho tu spokojenost měří, ale věřme jim. Statistiky vážně ukazují, jak v posledních letech prudce roste zastoupení žen ve vedení německých firem. Bohužel se neukazuje, že by to pomáhalo podnikům a ekonomice. Německá ekonomika místo růstu vykazuje zaostávání.
To by se mělo řešit. Evropa zaostává a místo toho řeší kvóty, bez kterých jsme léta žili a snad kromě militantních feministek nikomu nechyběly. Prostě kvóty by vůbec neměly být tématem dne, když tu máme skutečně hmatatelné problémy.
Jen zbytečná buzerace
Jak to ale vlastně je v tom Německu? Nikdo se netají tím, že je zákon naplněn jen formálně. Zákon se prostě obchází. Vytvoří se nějaké místo. Tam posadí ženu a všichni vědí, že je to místo zbytečné a existuje jen kvůli zákonu. Já bych se jako žena styděl být někde jen kvůli pohlaví. Já bych chtěl někde pracovat proto, že tam jsem přínosný. Feministkám to ale asi nevadí.
Nechápu, že se politici a aktivisté více nezamyslí nad tím, proč je málo žen ve vedení firem, politice apod. Budou třeba kvóty i na poslankyně? To je přece nesmysl.
Ženy se přece do politiky neženou ne proto, že by jim to někdo zakazoval, ale protože o to nemají samy zájem. Prostě to není slučitelné s jejich zájmy. Pro většinu žen je přece hlavní zájem rodina. Jenže rodina a politika jdou špatně dohromady. Vyžaduje to velké nasazení 7 dní v týdnu. Podobné to je s managementem velkých firem. Proto je v politice tak hodně bezdětných žen. Navíc ženy obvykle nemají takovou bojovnost v prosazování názorů a zájmů jako muži. To testosteronové prostředí se jim obvykle nelíbí.
Nejsme stejní
Ženy přirozeně mají zájem o určité pozice a jiným se úmyslně vyhýbají. Já jsem třeba ještě nezažil muže na oddělení HR. Naopak jen málo žen jsem viděl v oddělení IT. Není tam přitom žádná legislativní bariéra, jen dobrovolný výběr. Nemá proto smysl do toho dávat kvóty.
Ať si klidně ženy založí firmu, kde budou pracovat jen ženy. Nikdo jim v tom asi nebude bránit. To zvládnou i bez kvót. Pokud jsou ženy v práci lepší než muži, jen idiot by zaměstnával muže. Normální to ale není. V některých pozicích pracují raději muži a v jiných raději ženy.
Cílem už není bohatství, Evropa má jiné cíle
Myslím si, že pokud budeme svazovat firmy do větší absurdity, nemůže se to projevit větším růstem a bohatstvím. Spíš naopak. Bohužel stále častěji slyším zastánce nerůstu. Těm to jistě vadit nebude.
Ke kvótám se navíc mají přidat i povinné informace o tom, kolik se v průměru vydělává na konkrétním druhu pozice. Logicky ti, co budou pod průměrem, budou chtít růst na průměr. Matematika je neúprosná. S tímto přístupem budou časem všichni na průměru nehledě na výkon. To bude celou společnost demotivovat ke snaze o vyšší výkon. Tyto regulace jsou samozřejmě v rozporu s růstem společnosti.
Kdyby tyto regulace byly přínosné, už dávno by je firmy realizovaly dobrovolně. Nechme proto lidem možnost řídit firmy racionálně. Vše ostatní je jen cestou od kapitalismu a bohatství k centrálnímu řízení a chudobě.
The post Stále absurdnější povinnosti ničí ekonomiku. Směřujeme do nerůstu a ještě si u toho tleskáme first appeared on .
