JINDŘICH KULHAVÝ
Když padne Ukrajina, padneme i my, prohlásil Petr Fiala. Napovídal toho už mnoho, jeho signály jsou proslulé a od pusy se mu práší tak, že mu může závidět i proslulý lhář baron Prášil. A vyhrožovat útokem Rusů poté, až bude ukončena operace na Ukrajině, je pouhým strašením. Jaká je realita?
Ukrajinci 8 let terorizovali Rusy žijící na Východní Ukrajině. Dlouho byli varováni před pokračováním zabíjení civilistů. Tak dlouho se se džbánem chodí, až se ucho utrhlo. Provokace přesáhli hranice kremelské trpělivosti a byla spuštěna speciální vojenská operace s úkolem zajistit obyvatelstvu hlásícímu se k ruské národnosti bezpečí a prosperitu. Důvodů k vojenskému zásahu bylo více, ale ani o jednom Fiala a mainstream nehovoří. Místo toho jsou zde vytvářeny konstrukce hovořící o právu Ukrajiny na sebeurčení, samostatnost a vůli se rozhodnout, kam chce patřit. Jen se zapomíná říct, že veškeré tyto myšlenky jsou v režii amerických zájmů, z nichž nejsilnějším je rozebrání Ruska. A to pod hlavičkou NATO.
Legitimnost celému snažení Západu má dodat právě hlavička NATO s přívěškem EU. Plánovaný vstup Ukrajiny do těchto sdružení byl účelovým. Nikomu nejde o blaho Ukrajinců. Ti by za úplatky věnovanými politikům a tamním elitám poskytli svou zemi jak zahraničním armádám přibližujícím se k Moskvě, tak i korporátům zabydlujícím se všude, kde cítí nějaké zisky. S odlivem bohatství a kapitálu máme také dost svých zkušeností , víceméně stejně, jako s mezinárodní korupcí na nejvyšších postech. Ukrajina by dopadnula minimálně podobně špatně, jako se to stalo všem bývalým státům RVHP transformovaným do EU a přidaným k Západu. Ostatně její kolonizace začala hned po Majdanu vyvolaným Američany.
Pád Ukrajiny je jistou budoucností. Rusové neprohrávají. I přes tvrzení našich i západních médií postupují, plní své úkoly a na většinou zákeřné akce protivníka nově odpovídají likvidací energetické infrastruktury. Samozřejmě netušíme, kde se ruské ozbrojené síly zastaví, nicméně se zdá, že se pokusí odříznout Kyjev od Černého moře a přinutit ho k vyjednávání. Představa, že by pokračovali dále na západ, je nereálná. Tedy téměř. Každý je strůjce štěstí svého. To platí i pro Českou republiku. A protože máme v čele ideologicky šílené politiky, kteří dostali hlas od neméně postižených voličů podléhajících manipulaci, navíc vytvářející dojem o velkém nebezpečí z ruských plání, dochází k vyzbrojování kyjevského režimu a nenávistným náladám i diplomatickým útokům vůči Rusku. Jde o systém zavedený napříč Evropskou unií, bohužel naše vláda je mnohem aktivnější a ruského medvěda dráždí velmi usilovně. A to je to riziko, kterému nás válkychtivá vládní koalice vystavuje. Sice nevelké, ale bohužel existující.
Jestliže dlouho byl pro budoucí Pětikoalici mantrou Andrej Babiš a jeho Agrofert, pak v posledních dvou letech přibyla fóbie z Vladimíra Putina. A rétorika Fialy & spol. je jako kolovrátek. Nedá se to poslouchat a stále více vnímáme značnou schizofrenii. Bohužel na stejné vlně nalezneme média, věrně sloužící a tvořící kouřové clony. Seznam se zařadil k velkým tendenčně informujícím mediálním domům a ukázku obzvláště špinavé práce předvádí Fórum 24 a ČT. Přesto, či snad právě proto, plno lidí u nás stále Fialovi věří a nenávist k Rusku je tak nejen u části národa zakořeněná z dob socialismu, ale u mladých zase vštěpována liberály. Ti první však nezachytili probíhající vývoj v Rusku a jeho značnou přeměnu, ti druzí zase nevnímají devastaci a sebedestrukci Západu za poslední čtvrtstoletí.
Rusko je zemí více tváří. Uklizená a technologicky vyspělá města doplňuje zatím stále pozadu následující venkov. Rozdíly se smazávají pomaleji než roste bohatství a význam celé země, nicméně největší stát světa se skutečně mění. Navíc je nově rubl kryt skutečně zlatem, což o sobě kdysi dávno mohla tvrdit koruna a dolar, euro nikdy. Politicky lze vnímat potřebu jistého pevného vedení, ale pokud má toto pozitivní vliv na vzestup státu, pak jde o účinný způsob vedoucí ke klidu a prosperitě. Putin není diktátor, protože pokud jde o demokracii, chová se k ní možná citlivěji než v EU Leyenová či u nás Fiala s Pětikoalicí. Zatímco předsedkyně Evropské komise byla kooptována, nikoliv zvolena, Fiala se dostal k moci společně s dalšími liberály připraveným podvodem. Ruský prezident opět přesvědčivě vyhrál volby, které smrděly manipulacemi rozhodně méně než v USA. A možná můžeme být rádi, že v Kremlu vládne on, protože jsou tam i mnohem méně uvážlivější a radikálnější osobnosti.
Lhaní o Rusku a démonizování Putina dopadá v Čechách částečně na úrodnou půdu, nicméně je tu plno těch, kteří měli obrovskou radost, když od nás Sověti (tedy i Ukrajinci, Estonci, Lotyši a Litevci) po tzv. Sametové revoluci odešli. Rusům nelze zapomenout dvě události. Nejdříve tu, kdy nás osvobodili od nacistů a fašistů, za což musíme být vděční, druhou je následná podpora komunistů u nás vrcholící spoluúčastí na vpádu armád Varšavské smlouvy do Československa a na následné normalizaci. Na druhé situaci má obrovský podíl řiťolezectví části tehdejšího vedení KSČ. Tehdy jsme si to možná mohli vyřešit tady u nás sami. Bohužel vznikl zvací dopis atd.. Paradoxem zůstává, že v té době byl ve vedení Sovětského svazu a politbyra jediný Rus stavící se proti intervenci a převažovali v něm Ukrajinci.
Jisté je, že po roku 1989 Sovětská armáda Československo opustila a vnímání Rusů se u někoho časem změnilo, zatímco jiní zamrznuli v době kolem roku 1989. Velmi pravděpodobně nám od nich nic nehrozí, budeme li k nim chovat respekt a vzájemnou úctu. To však naše vláda a liberálové nedělají, čímž nás vystavují riziku, před kterým nás poté varují. Ukrajinci za podpory NATO zabíjeli 8 let etnické Rusy, nyní cedí svou krev a přijdou o velkou část země, kterou stejně získali spíše darem. My se na tom podílíme dodávkami zbraní i za cenu ožebračování našich občanů. A dokud to nepřestane, říkáme si o ,,přeshubu“. Jakým způsobem, zda li vojensky, ekonomicky či diplomaticky, to ukáže budoucnost. Ale bojovat proti Rusům většina z nás své syny nikdy nepošle. To Rusům můžeme slíbit. Já tedy aspoň ano.
Jindřich Kulhavý
The post Další nesmysl ze strany Pětikoalice first appeared on Pravý prostor .
