LIBOR ČÍHAL
V poslední fázi podivné epochy, kterou procházíme, je velmi naivní domněnka, že západní svět se vyvíjí v prostoru konkurenčních alternativ v ekonomice, v politice nebo kultuře, naivita této domněnky je směšná asi jako vtip Adolfa Hitlera na jednom jasnovideckém představení . Není nutné spekulovat o těch zchromlých v pozadí, co způsobilo rakovinu, pacienta moc netrápí, ale kdo ho z ní dostane. V nejzazším případě můžeme zborcení alternativ spojovat s růstem entropie, což platí ve všech fyzikálních systémech, ale ať je to úzká kasta v pozadí nebo entropie, ptáme se po terapii, která nás vrátí do normálu. Vládnoucí kasta velmi dovedně všemi nátlakovými prostředky politické manipulace a mediální falzifikace udržuje evropský lid v pasivitě, která ovšem v některých zemích dospěla k limitě. Názor, že Leyenová rozdmýchává ukrajinskou válku a má velkou zásluhu na zborcení prosperity, na energetické krizi a zelených nesmyslech, je v některých zemích už většinový.
Leyenová čelí závažným obviněním z korupčních machinací s farmaceutickým kolosem Pfeizerem, odmítá vydat smsky, kterými komunikovala s americkou firmou a které by měly korupční obvinění potvrdit, investigativní novináři odhadují její osobní obohacení na 35 milionu. V evropskounijní praxi, kterou zažíváme, a kde je korupce téměř normou, pár milionů není důvodem, aby systém riskoval případný konflikt se soudy o nevydání komunikace, důvod musí být silnější. Z komunikace by mohla vyplynout její servilní podřízená poloha vůči americkému centru, smsky by mohly přímo ukázat, kdo řídí monstrum zvané EU. Leyenová je sice lidovci navržena na znovuzvolení, socialisté ani liberálové nic nenamítají, je však pravděpodobné, že kasta v pozadí na post předsedy Komise už vybrala někoho optimálnějšího, stejně servilního jako Leyenová, ale na nějakou dobu stravitelnějšího pro evropský lid. Z propagandistických důvodů by se hodil slogan radikální změny a velké odbornosti, evropská ekonomika je v pasti a tedy samozřejmě ekonomický odborník, mediálně nejlepším poskokem kasty v pozadí nemůže být nikdo jiný než Mario Draghi.
Profesor ústavního práva Katolické university v Miláně Alesandro Mangie přednáší doktrínu státu a veřejné právo v ekonomice, v Il Sussidiario osvětluje perspektivu EU s Draghim v čele. Draghi byl v časech řecké krize spolu s Trichetem likvidátorem sociálního státu v Řecku, nyní opakuje banální frázi, že pro-cyklická politika v období krize, krizi ještě víc živí. Draghi je v blafování excelentní. V Itálii bylo vidět, jak fungovalo jeho keynesiánství v praxi, Draghiho sláva pochází z období, kdy kroutil volantem v mašině, která si říká měnová unie, jinak nic. Draghi operuje mantrou “mezinárodního řádu založeného na pravidlech”, což byl starý slogan globalizace, která selhala. Tragická ukrajinská válka je jejím epilogem. Je skutečným problémem Bruselu, že si vybírá vládnoucí a úředníky pouze na ideologickém základě, kteří nejsou schopni vidět realitu svého selhání, nechtějí si uvědomit, že přivedli kontinent ke krachu. Mají obrovskou zodpovědnost, nevědí co dělat, kromě toho, že stále zvyšují sázky.
Idea mezinárodního řádu spočívajícího na pravidlech? Ale čí pravidlech? Je to myšlenka pocházející z dvacátých let minulého století založená na duchu Versailleských dohod. Věřilo se, že Rozum bude sluncem celé humanity. V Evropě jsou to Kantovi epigoni, v USA Wilsonovi pohrobci. Někdo šířil tyto pohádky a jiní přesvědčeni o své morální nadřazenosti psali pravidla, jak si přijít k penězům, často na úkor zbytku světa. Opakující se reedice anglosféry, která začíná Kiplingem a končí Yuvalem Harrari a transhumánním Homo Deus. Pokud nějaká společnost bere tyto věci vážně, začíná její kolaps. Stačí se podívat, jak na Leyenovou a Borrela nahlíží ostatní mimo Evropu. Před lety Martin Wolff napsal knihu “Proč funguje globalizace”, dnes by měl někdo napsat “Pro koho funguje globalizace.”
Pro Draghiho je “ambiciózní” klimatická agenda EU pevným bodem, vyhlašuje, že je nutné realizovat legitimní politické ambice Unie a počítat s de-karbonizovanými a nezávislými energetickými systémy. Úroveň politické legitimity Green Dealu, kterou požaduje, lze měřit pravidelnými nepokoji ve Francii, traktory v Německu a Holandsku atd. Žijeme ve válce a každý, kdo kritizuje Borrelovou “Evropskou zahradu” se okamžitě stává nebezpečnou pátou kolonou. Unie v sobě vždy měla Kantovu ideu o základních právech, málokdo ví, že jeden z prvních oslavovaných komentátorů kantovské německé ústavy, té která říká v prvním článku, že důstojnost člověka je nedotknutelná, sloužil na Ukrajině v uniformě Waffen SS. Proč se asi stal kantovcem?
Draghi říká určité věci jen proto, aby viděl, jak budou přijímány, pokud se mu podaří veřejnost přesvědčit, že kvůli válečnému stavu, v kterém se nacházíme, se bude muset vybudovat politicko-ekonomické jádro, které válečný stav podpoří, příběh bude u konce a narodí se socialistický mega-stát. Bismarck řekl, že válka je jen způsobem fungování společnosti, válečná ekonomika, a tedy válečná společnost, je východiskem, o kterém se Brusel domnívá, že vyvede Evropu z ekonomického bahna, do něhož celý kontinent uvrhli sérií svých vadných rozhodnutí.
The post Socialistický megastát first appeared on .
