LEO K.
Těch radostí z nadpisu je stále méně a školství se nám pod rukama mění z institutu pro budoucnost v invalidu současnosti. Už v minulém článku ( Silný příběh ) jsem se zarazil nad snahou zasáhnout do pracovního prostředí škol wellbeingem (stav, ve kterém můžeme v podporujícím a podnětném prostředí plně rozvíjet svůj fyzický, kognitivní, emocionální, sociální a duchovní potenciál a žít spolu s ostatními plnohodnotný a spokojený život). V RVP ZV (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání) se přímo píše :
zdůrazňuje potřebu pečovat o wellbeing ve škole jako základní podmínku pro vzdělávání, která přispívá k příznivému klimatu školy založenému na respektujících vztazích a účinné spolupráci školy, zákonných zástupců žáků, školských poradenských zařízení a dalších osob, které se podílejí na vzdělávání žáků…
Proč se nad něčím takovým, v principu ušlechtilým, rozčiluji? Protože rozhodování bez přípravy (improvizace) je typické pro „posametovou“ dobu našeho školství a je jednou z příčin jeho sestupné trajektorie. Zase si někdo na ministerstvu školství přečetl cosi…„To by se Franto (Jirko, Dane atd.) mohlo hodit do revize RVP ZV!“ Inu wellbeing vnímáme jako ideální stav, kdy vše nové používáme tak, abychom byli spokojení a cítili se dobře – tedy fyzicky, psychicky i sociálně. Výborně! To zní přece dobře. Ale co to má společného se základním školstvím? S jeho prvním a druhým stupněm?
Pro zdravý přístup k jakýmkoliv procesům (zvláště edukačním) je potřeba rozvíjet určité dovednosti. Edukačním procesem rozumíme činnost lidí, při které dochází k učení. Mezi ty stěžejní patří například:
Sociálně-emoční dovednosti – rozpoznávání emocí a vědomá práce s vlastními pocity, objevování vlastní identity (mé silné stránky a naopak jaká témata mě snadno rozčílí), schopnost čelit problémům, zvládání stresu, vztahové dovednosti (řešení konfliktů, týmová spolupráce)
Kritické myšlení – odstup a nadhled, kritická reflexe konzumovaného obsahu, ověřování věrohodnosti informačních zdrojů
Odpovědnost (osobní i společenská)
Musí být rozvíjeny u žáků , aby se objevily u rodičů. U pedagogů se předpokládají pro řádný výkon profese. Jenže základní výzbrojí každého pedagoga jsou didaktické zásady. To jsou nejobecnější požadavky na organizování, průběh a účinnost vzdělávacího procesu, které musí být uplatňovány jako jednotný systém. Mezi nimi má už od Komenského čestné místo zásada postupnosti, která říká, že při vyučování se má postupovat od jednoduchého ke složitějšímu, od blízkého k vzdálenějšímu, od známého k neznámému, od konkrétního k abstraktnímu a obecného ke zvláštnímu apod. Pokud se tato zásada nerespektuje, nemůže dojít k dalšímu prohlubování učiva, jelikož není na čem budovat další vědomosti.
Jak chcete donutit žáky základní školy objevovat vlastní identitu, kriticky hodnotit konzumovaný obsah, objevovat svoji odpovědnost, když zjistíte, že i patnáctiletí žáci nerozumí tomu co čtou ?
Teprve schopnost porozumět psanému textu znamená, že lze o něm přemýšlet a používat jej k dosahování určitých cílů a k rozvoji vlastních schopností a vědomostí. Audiovizuální vstup informací nemá tytéž vlastnosti, protože postrádá většinu vědomého úsilí získat určitou informaci. Úroveň pozornosti je také rozdílná ve prospěch psaného textu. Nerespektujeme-li tuto zásadu nemůžeme se podivovat nad nízkými sociálními dovednostmi, nízkou úrovní zkušeností (které logicky získávají v průběhu celého svého života), neschopností kriticky pracovat s informacemi a rozpoznat manipulaci, špatně nastavenými hranicemi chování, neschopností řešit konflikty, nadužíváním technologií na úkor dalších aktivit, závislostním chováním, destrukcí hodnotového systému.
Učitelé se totiž nepotýkají jenom s rozdílnou ochotou žáků přijímat informace, ale také se systémem (a následně s rodiči) a současný systém upřednostňuje konzumaci. Dej si pauzu! Pař jako profík! Ve spotřební kultuře nevidím ani stopy výchovy k práci. Influencer má příjmy závislé na tom jak zaujme. Důležité nade vše je tedy zaujmout a mít co nejvíce sledujících. Korporát zneužívá všechny výše jmenované neschopnosti a učitel – nepostaví-li se za něj politik – je bez šance.
Zaniklý portál Česká škola k tomu napsal: Čtení podle vědeckých zjištění nepatří do základní biologické výbavy organismu člověka, vyvinulo se zhruba před pěti tisíci lety… I po pěti miléniích ovšem stále platí, že každý nově narozený exemplář druhu homo sapiens si svou „čtecí dráhu“ musí vybudovat znovu. Schopnost louskat písmena se (zatím) nestihla evolucí dostat do základního hardwaru mozku. „Dovednost čtení se může velmi jednoduše nevyvinout, proměnit či ztratit,“ vysvětluje profesorka Wolf.
A v současnosti se s ní vlivem digitálních technologií opravdu něco děje. Vědci zkoumající v experimentech obvyklé způsoby čtení pomocí přístrojů sledujících pohyby očí zjišťují, že čím dál obvyklejší praxí se stává způsob konzumace textu, jemuž se někdy přezdívá skimming neboli „slízávání smetany.“ Vypadá to tak, že oči čtenáře nepostupují po řádcích zleva doprava jako za starých časů, ale přečtou jen začátek textu, zbytek pak letmo pročesávají… Tohle lízání smetany je typické zejména pro čtení z obrazovek elektronických zařízení, a přestože digitální čtenář má na konci pocit, že ví, o čem text pojednával, solidní měření to ale úplně nepotvrzují…
Elektroničtí čtenáři stejnému textu hůře rozumějí, zapomínají detaily a obtížněji si vybavují jeho chronologii či děj.
Všechny informace o současném školství ukazují klesající tendenci jeho efektivnosti, ale současně je to oblast, kde tuto tendenci nelze připsat jenom současné vládě. Podílely se na tom všechny vlády od změny režimu. Předchozí režim věděl, že malý stát ve střední Evropě může prospívat jen tehdy budou-li mít jeho obyvatelé přístupné a kvalitní vzdělání. Proto emigranti – vysokoškoláci – nacházeli v zahraničí poměrně snadno pozice, které odpovídaly jejich vzdělání. Příkladem může být i příležitostný autor na Kose Jiří Jírovec (v r. 1964 absolvoval přírodovědeckou fakultu UK – analytická chemie) po emigraci v dubnu 1987 a po přechodném pobytu v Hamiltonu, kde se naučil sestřihávat borovičky a jiné vánoční stromky do společensky korektních kuželů, dostal místo jako chemik v prestižní firmě Atomic Energy of Canada.
Československo už v roce 1951 (údajně podle sovětského vzoru) zavedlo matematickou olympiádu. Jedná se o soutěž pro žáky základních a středních škol, v níž mají za úkol vyřešit v několikahodinovém limitu několik příkladů zaměřených na schopnost logického úsudku. Výsledkem často není číslo, ale důkaz , v každém případě se žádá podrobné zdůvodnění myšlenkového postupu.
Jaký rozdíl, proti letošním přijímacím zkouškám, kde se ozvaly hlasy : „Dopsala jsem matiku a je mi z toho blbě a chce se mi brečet,“ okomentovala přijímačky jedna z žaček na tiktoku. Na matematiku si stěžuje více žáků… Co to bylo sakra, ta šestka?“ ptají se například. Jde o úkol, ve kterém žáci měli vypočítat obsah lichoběžníku a délku jednoho z jeho ramen.
Vysvětlivka: Obrázek je přesnou kopií zadání – jenom jsem dokreslil doplnění lichoběžníku na obdélník a doplnil text co Úloha 6 na žáku vyžaduje…
Jako bývalému „matykáři“ je mi stydno, že to byl nejobtížnější příklad, protože jestli existuje efektivní způsob vyučování logiky – čili myšlenkové cesty, která z předpokladů vede k závěrům , tak je to právě matematika. Matematika má také jednu nebývalou přednost před humanitními vědami.
Je pořád stejná, bez ohledu na to kdo je aktuálně ve vládě.
V roce 1959 dostala matematická olympiáda svoji mezinárodní sestru. Zprvu se jí zúčastňovaly jenom země sovětského bloku, ale od 16. ročníku (1974) Západ bojkot vzdal a tak se dá srovnat co dosáhlo Československo a co Česká republika.
Československo se účastnilo všech ročníků IMO. Za tu dobu celkově reprezentanti ČSR získali 10 zlatých, 50 stříbrných a 71 bronzových medailí. Družstvo se nejlépe umístilo v roce 1960 na prvním a nejhůře v roce 1981 na 14. místě. Nejlepší výsledek zaznamenal Jan Nekovář, který se zúčastnil všech tří olympiád v letech 1978–1981, v roce 1978 získal stříbrnou medaili a v letech 1979 a 1981 získal zlaté medaile a obsadil individuální první místa. Absolutního prvního místa dále dosáhli Bohuslav Diviš (1959), Ivan Korec (1960), Bohuslav Sivák a Tomáš Mašek (oba 1968) a Petr Čížek (1989).
Česká republika se IMO účastní každoročně od roku 1993. Za tu dobu celkově reprezentanti ČR získali 5 zlatých, 29 stříbrných, 62 bronzových medailí a 35 čestných uznání. Jako tým se Česká republika umístila nejlépe v absolutním pořadí na 10. místě ze 73 zemí (relativně 87.50%) při své první účasti a v relativním pořadí 88.18% (absolutně na 14. místě ze 111 zemí) v roce 2017. V první dvacítce byla pětkrát, a to v letech 1995 (17.), 1997 (18.), 1998 (15.), 2005 (15.) a 2017 (14.). Nejlepšího individuálního výsledku – celkově 4. místa – dosáhl v roce 2020 Samuel Rosiar.
Výsledky národních týmů a jednotlivců na IMO (International Mathematical Olympiad) samozřejmě neodrážejí průměr. Jsou přehlídkou výsledků mimořádně talentovaných jedinců. Potíž je v tom, že neexistuje jiné srovnání, které by se týkalo pouze matematiky. Existuje sice PISA, což je program OECD pro mezinárodní hodnocení studentů. PISA měří schopnost 15letých dětí využívat své znalosti a dovednosti v oblasti čtení, matematiky a přírodních věd k tomu, aby čelili skutečným životním výzvám. Jenže PISA do hodnocení započítává i ekonomické podmínky studia, různé sociální podmínky, inkluzi a další vlivy, které s matematikou přímo nesouvisí. Ale i tak výsledky PISA 2022 (další bude 2025) zmiňují takřka celosvětový úpadek – cituji:
Výsledky PISA 2022 jsou bezprecedentní. Průměrný výkon v zemích OECD se snížil o 15 bodů v matematice a o 10 bodů ve čtení. To je zhruba stejné jako půl roku učení ve čtení a tři čtvrtiny školního roku v matematice. Naproti tomu průměrný výkon v přírodních vědách se výrazně nezměnil. Důležité je podívat se na souvislosti. Za dvě desetiletí testování PISA se průměrný výsledek OECD mezi po sobě jdoucími hodnoceními nikdy nezměnil o více než čtyři body v matematice a pět bodů ve čtení. Právě díky tomu jsou výsledky PISA z roku 2022 tak jedinečné. Dramatický pokles výsledků naznačuje negativní šok, který zasáhl mnoho zemí ve stejnou dobu, kdy by se jako zřejmý faktor jevil COVID-19 .
Podívejte se však na data blíže. Analýza trendů výsledků PISA před rokem 2018 ukazuje, že výkony ve čtení a přírodních vědách začaly klesat mnohem dříve než při pandemii. V těchto předmětech dosáhl výkon vrcholu v roce 2012, respektive 2009, a poté se propadl. To naznačuje, že ve hře jsou i dlouhodobější problémy. Za zmínku stojí, že některé země se trendu dlouhodobého poklesu vymykají: Kolumbie, Macao (Čína), Peru a Katar se v průměru zlepšily ve všech třech předmětech od doby, kdy se začaly účastnit šetření PISA. V mnoha dalších zemích/ekonomikách zůstávají výsledky žáků v průběhu času stabilní.¨
Co je nám platné, že srovnávací tabulky ukazují výsledky žáků a studentů ČR v matematice v části nadprůměru OECD, když zaznamenáváme podstatně silnější tendenci úpadku znalostí v celém světě. A co je nejhorší, úpadek poznávání se neprojevuje jenom na výsledcích studujících, ale i v komerční vědě.
Vystoupení na vědecké konferenci, i mezinárodní, i za účasti největších odborníků včetně nositelů Nobelovy ceny v daném oboru, má dnes nulovou hodnotu.
Nejnověji dokonce zápornou, protože větší účast na konferencích, které jsou veřejnou odbornou kontrolou toho, zda se o vědu jedná či nikoli, je hodnotícími orgány kritizována. Uznáváno je pouze publikování v impaktových časopisech, a to nejnověji jen těch amerických, kde o přijetí článku rozhodují dva anonymní recenzenti podle kritérií, do kterých se zveřejnění nového poznatku jen stěží vejde.
„Souboj argumentů“ v oblasti toho, co je vydáváno za vědu, je v současné době asi tak vzácný jako rytířský souboj na fotbalovém stadionu.
Selhává celý institucionální systém v naší zemi, nejen státní instituce, ale i ty, které by měly být na státu nezávislé. Ale to je v dnešní době případ všech zemí našeho civilizačního okruhu, včetně USA či Německa.
Snad protože celá naše civilizace prochází osudovým úskalím?
Podle veřejného kalendáře členů Komise víme, že George Soros měl za poslední čtyři roky nejméně 15 osobních setkání s Uršulou von der Leyen, prvním místopředsedou a dalšími místopředsedy Komise, stejně jako s jednotlivými komisaři. Demokracie – respektive její zprzněná podoba – je dnes to, co vyhovuje kapitálu, co mu pomáhá prosazovat jeho zájmy,
těmi jsou růst zisku a udržení a růst jeho moci.
Pro občany kapitál vytváří hru na demokracii, v níž média hrají podstatnou roli. Víme, že Konfuciánské Číně, muslimskému Kataru ani křesťanské Kolumbii se covid nevyhnul a PISA popisuje něco jiného. Ale media se striktně drží převládajícího názoru a tak nám není jasné jestli jde o první fázi tragédie nebo naopak o katarzi. Pokud něco média hlídají, tak to jsou zájmy kapitálu a samozřejmě jeho zastupitelů. Hypotéza iluminátů prostě nesedí. Je to korporát a jeho bezohledná honba za mocí, Je to princip kapitalistické soutěže,
jenž se postupně vyvléká z pravidel, která jej měla držet v hranicích fair play.
Na cestě k překročení některých omezení musí zřejmě lidstvo projít stádiem technologického pokroku, který dává člověku natolik velkou převahu nad okolní přírodou, natolik ho pozvedá nad úroveň boje o přežití, že se tato evoluční výhoda stává také jakousi Petriho miskou endoparazitů. Tedy těch, kteří jsou sice lidmi dle rodu ale současně na nich parazitují s vysvětlením, že jsou pouze schopnější. A s tvrzením, že parazitické hromadění majetku je základní lidské právo. Pokud máme projít tímto úskalím, nestačí jen apely.
Od 21 ledna 2010 ve věci Občané (spojených) států versus Federální volební komise, platí přelomové rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států amerických týkající se zákonů o financování kampaní a svobodě projevu podle prvního dodatku americké ústavy. Soud rozhodl, že klauzule o svobodě projevu prvního dodatku zakazuje vládě omezovat nezávislé výdaje na politické kampaně korporací , neziskových organizací, odborových svazů a dalších sdružení. Vzhledem k majetku korporací, soud vytvořil „nepřečíslitelného občana.“
Korporátu se tak nemůže postavit nikdo vyjma jeho vlastní široké obce spotřebitelů. Abychom prohlédli jeho sofistikované pasti není už jiné cesty, než mít oporu v opravdové vědě. Spor o Green Deal to ilustruje nejplastičtěji Každý, ať již působí na akademické půdě, ať je z města či venkova, ať je třeba i bezdomovec, by si měl nejen uvědomovat, ale doslova žít tím, že má jen neukončené celoživotní vzdělání. Ten časoprostor kolem nás totiž věda popisuje a jako jediná mu dovoluje porozumět bez ohledu na šířené příběhy, které místo na rozum cílí na emoce. Výkřiky, že planeta shoří nejsou opravdu důvodem proč se zbavit levných energií a sázet na předzahrádce proso.
Pokud toto pochopí dostatek lidí, máme ještě nějakou šanci.
vlkp
The post Školní radosti a strasti first appeared on .
