ANTON HRNKO
Politika západu vůči Ukrajině se mi zdá nepoctivá. Hlavní zdůvodňování podpory Ukrajinců v bratrovražedné válce proti Rusům spočívá v tom, že Ukrajina nesmí prohrát, neboť by byl ohrožen náš způsob života, naše bezpečnost, náš komfort. Prý po porážce Ukrajiny by se Rusko nezastavilo a pokračovalo by útokem na Evropu.
Pomlčím o možném útoku Ruska na ostatní Evropu, protože bych musel hledat důvody, proč by to Rusko dělalo. V Evropě mělo před vypuknutím různých majdanů na Ukrajině spolehlivého odběratele svých energetických nosičů, investovalo obrovské prostředky do ropovodní a plynovodní infrastruktury a ze západní Evropy dostávalo významné investiční pobídky, které vedly k rozvoji Ruska. Jen hlupák si může myslet, že tento vzájemně výhodný tok kapitálu a zboží by Rusko chtělo z vlastní vůle rozstřílet na cucky. Podle vyjádření amerického analytika Friedmana z Chicaga však víme, komu tento vzájemně prospěšný vývoj v Evropě vadil.
Ale vraťme se k pozici Evropy ve vztahu k Ukrajincům. Nechápu totiž, proč by Ukrajinci měli umírat pro to, aby se určitá část např. Čechy cítila komfortně. Pokud si např. Fialova vláda myslí, že Rusko ohrožuje spokojený život Čechů, poctivé z její strany by bylo, že by vyhlásila válku Rusku a ČR si to s RF rozdali na férovku. Nevím proč by měla shánět prostředky k tomu, aby vyzbrojovala Ukrajince a nechala je bojovat za své zájmy. Protože já nevidím reálný nitroukrajinský důvod k tomu, aby Ukrajinci se nechali zabíjet v této válce.
Stejně zajímavá je sbírka, kterou na Slovensku zorganizovala nadace s názvem v newspeaku jako vystřiženého z Orwellova románu 1984 – Mír pro Ukrajinu. Už byly různé sbírky. I za socialismu jsme se pravidelně sbírali na Fond solidarity, ale nepamatuji si, že by se někdy u nás sbíralo na munici.
Chápu frustraci některých lidí, kteří dostali ze zahraničí úkol zajistit kontinuitu naďovsko-korečkovsko-čaputovské linie vztahu Slovenska k válce na Ukrajině (švejkovsky řečeno bít se v první linii až do roztrhání těla) a kteří ji nesplnili. Jejich pokus ukázat jiné Slovensko než to, které reprezentuje současná slovenská vláda s mírovou rétorikou, je však totálně trapný. Oni totiž neukázali jiné Slovensko, oni jen ukázali, že zahraniční firmy na Slovensku se neztotožnily se svobodným výběrem slovenského obyvatelstva.
Proč tak mluvím? Je to naprosto jednoduché zhodnocení sbírky, která za pár dny dostihla sumu kolem 3 mil. Eur. Při vší úctě k ochotě některých našich občanů sbírat se k smrti, drobní přispěvatelé by za pár dní sotva sesbírali částku kolem sto tisíc Eur. Na sbírku se tedy poskládaly velké firmy, působící na Slovensku a svými příspěvky oznámily slovenskému národu, že sice žijí z jeho mozolů, ale nerespektují jejich vůli, kterou se svými finančními příspěvky snaží překrýt. Předpokládám, že organizátoři sbírky budou mít tolik cti a zveřejní seznamy dárců, abychom věděli, kdo má rád tak Slovensko, že je na zachování jeho „dobrého jména“ ochoten investovat své peníze. Doufám, že je následně nebudou chtít odepsat z daní jako svého času jeden povedený podnikatel z Popradu. A určitě mě bude zajímat i individuální příspěvek lidí jako Z. Čaputová, I. Korčok, M. Dzurinda, M. Leško, R. Stanke, Z. Paulhofová a podobné “celebrity” z našeho života.
Na závěr ještě jedna poznámka. I Zelenskyj na Ukrajině, i Fiala v Praze a pravděpodobně i Čaputová v Bratislavě si vydechli, když americký kongres schválil pomoc Ukrajině v částce cca 61 miliard. US dolarů. Je to opravdu významná pomoc. Cca 40 miliard. z těch peněz půjde na doplnění zbrojních skladů v USA, ze kterých se redundantní a zastaralá munice utilizovala na Ukrajině. Likvidace ve vlastní režii by byla drahá. Je to skutečně výrazná pomoc, neboť plné sklady v USA budou silným varováním Moskvě, že Amerika je připravena ke konfrontaci. Nejzajímavější jsou však peníze, které dostane U8země v „keši“. Jedná se o cca 11mld. USD, ale ne jako pomoc, nýbrž jako půjčka. Tedy kongres vzkázal do Kyjeva nebo Kyiva, že sice mohou bojovat za americké zájmy, ale podobně jako kdysi český premiér L. Adanec odkázal Slovákům, za “své”.
Z tohoto pohledu se mi vyhlídky Ukrajiny zdají tak trochu jako vyhlídky námořníků, kteří se plavili mezi Charibdou a Scylou. Buď vyhrají, a pak je Američané zderou z kůže, nebo prohrají a Rusové je zbaví přítěže starat se o svůj osud. Která z těchto alternativ je horší, musí posoudit sami. V každém případě, zbrojařské firmy si na své přijdou.
FB
The post Podivná sbírka first appeared on Pravý prostor .
