Pokud jste sledovali poslední davoský summit, tak vám nejspíš neušlo, že nemalá část debat byla věnována klimatické agendě. Zdá se, že ta bude v příštích letech v popředí a bude i hlavní cestou k dalšímu zchudnutí mas, potažmo depopulaci.
K tomu přispějí především uhlíkové daně, delší dobu již hojně využívané zejména v zemích EU v podobě uhlíkových povolenek pro firmy. Ty se samozřejmě odráží i na koncových cenách produktů, což už nyní ovlivňuje většinu lidí.
Nicméně uhlíkové daně má podle EU i WEF platit v podstatě téměř každý, v první řadě majitelé aut na fosilní paliva a majitelé nemovitostí. První zmíněné daně se mají začlenit do ceny pohonných hmot, v případě domů a bytů pak do výrazně zvýšené daně z nemovitostí.
Mimo uhlíkových daní, se kterými se později dokonce počítá plošně (byly by sráženy z výdělků jako každá jiná daň), se také připravují klimatické lockdowny.
Právě k jejich účelům jsou vytvářena 15minutová a chytrá města či projekt C40 cities, ve kterém jsou zapojena města z celého světa.
Uhlíkové daně a uhlíkové lockdowny jsou stále častěji tématem debat různých globalistických skupin a korporací. To ukazuje, že právě klimatická agenda může být využita k dalšímu zavádění diktatury.
Členové a korporace WEF zahájili vážné diskuse o zavedení globální uhlíkové daně v očekávání „klimatické nouze“ a potenciálních „zelených lockdownů.“
Na Světovém ekonomickém fóru na začátku tohoto roku se panel světových vůdců a přispěvatelů agendy spolu s obchodními magnáty shodli, že je čas začít plánovat zavedení globální uhlíkové daně bez ohledu na to, co lidé říkají nebo chtějí.
„ Neexistuje žádné realistické řešení změny klimatu, které by nezahrnovalo globálně koordinovaný systém uhlíkových daní ,“ řekl přispěvatel WEF a prezident Singapuru Tharman Shanmugaratnam.
OSN a Světová obchodní organizace to koordinují s několika dalšími mezinárodními organizacemi.
„Panuje dojem, že je to nespravedlivé a povede to k inflaci,“ řekl mimo jiné Shanmugaratnam. „Ve skutečnosti je to právě naopak. Pokud to neuděláme, nejvíce budou nakonec trpět rozvojové země. Budou nejvíce postiženy změnou klimatu.“
Dospěl k závěru, že globální uhlíková daň je tedy jediným realistickým řešením.
President of Singapore, Tharman Shanmugaratnam, speaking at the WEF: "There is no realistic solution to the climate transition that does not involve a globally co-ordinated system of carbon taxes."
"If we don't do this, the countries that will suffer most, ultimately, are the… pic.twitter.com/iL2Sd4o9hQ
— Wide Awake Media (@wideawake_media) April 17, 2024
A zatímco někteří ministři financí z celého světa komentovali toto prohlášení a řekli, že uvalení další daně na lidi by nebylo politicky populární, jen málokdo, pokud vůbec někdo, tuto myšlenku přímo odmítl.
Korporace jsou již zapojeny do globální uhlíkové daně
Korporace se také dostávají na palubu.
Ve World Business Council for Sustainable Development (WBCSD), což je organizace složená z největších společností na světě (tj. P&G, Apple, 3M, BP, Dupont, Google atd.), vedoucí představitelé dlouho plánují klimatické mimořádné události a předpovídají, jak budou vypadat údajně nezbytné zelené lockdowny.
V článku WBCSD uvádí:
„ V rámci „klimatického lockdownu“ by vlády omezily používání soukromých vozidel, zakázaly konzumaci červeného masa a zavedly extrémní opatření na úsporu energie, zatímco společnosti vyrábějící fosilní paliva by musely přestat těžit. “
Je otázka, jak dlouho by takové lockdowny trvaly, když si uvědomíme, že na počasí mají ve skutečnosti prakticky nulový vliv. Mohou je tedy prodlužovat donekonečna.
Dále říkají: „Abychom se takovému scénáři vyhnuli, musíme přepracovat naše ekonomické struktury a dělat kapitalismus jinak .“
A zde přichází na řadu globální uhlíková daň.
WEF začíná fungovat
WEF také zaměstnává své mladé globální lídry, aby pracovali na implementaci nové globální daňové agendy s cílem diktovat domácí daňovou politiku po celém světě.
V rámci první fáze své agendy WEF nechalo více než 140 zemí souhlasit s podepsáním mnohostranné mezinárodní smlouvy se společným cílem uvalit globální minimální korporační daň na nadnárodní korporace.
Podle dohody by nadnárodní společnosti podléhaly 15% sazbě daně bez ohledu na zemi, ve které působí.
Deklarovaným cílem této daně je zabránit nadnárodním společnostem ve využívání takzvaných daňových rájů, jako je Švýcarsko a Irsko, což je praxe, kdy má společnost své sídlo v zemi s nízkým zdaněním, zatímco většinu své zisky generuje v zemích s vysokým zdaněním.
To nezní tak špatně, že? Koneckonců, jsou to jen nadnárodní společnosti, takže to je v pořádku. Zde samozřejmě nelze nic zásadního namítat.
Jen že u globálních korporací se to zdaleka nemá zastavit, v některých zemích jsou již uvaleny uhlíkové daně i na malé a střední podniky a například v Kanadě i na občany (což se ostatně během cca 2 let plánuje i na území EU).
Plošná uhlíková daň má být celosvětově uvalena na každého. Výše zdanění bude samozřejmě odlišná podle uhlíkové stopy, kterou daná firma či jedinec zanechává.
Během diskuse mezi členy WEF o globální dani z příjmu právnických osob se členové na otázku, zda by to mohlo vést k přijetí dalších mezinárodních daní, shodli, že dalším krokem bude práce na zavedení globální daně z uhlíku.
Fungují vůbec uhlíkové daně?
Samozřejmě, že některé země již uhlíkové daně mají, takže se máme kam podívat, jak jsou úspěšné.
Zejména Kanada je skvělá případová studie, protože je to země s uhlíkovou daní, kde již lidé skutečně pociťují její dopady.
V poslední době se stala žhavým tématem , podněcujícím zvýšenou kritiku ze strany veřejnosti a objevily se dokonce i protesty.
Někteří úředníci byli nuceni produkovat přesná čísla o tom, jaký čistý pozitivní dopad má uhlíková daň na životní prostředí, což má zdanění Kanaďanů ještě více ospravedlnit.
Možná není překvapením, že žádný z nich nebyl schopen poskytnout takový údaj.
Když mu byla položena otázka, zda uhlíková daň může změnit počasí, ministr životního prostředí Guilbeault připustil, že minimálně do roku 2060 nebudou měřitelné žádné změny .
Jinými slovy, doufejme, že to bude fungovat, a vraťme se k tomu za 36 let po úplné restrukturalizaci společnosti.
A i když uhlíková daň nemění počasí žádným měřitelným způsobem, způsobuje krizi nákladů na život , protože zvýšené náklady na palivo mají vliv na cenu čehokoli, co závisí na dopravě (tj. prakticky všeho).
A to je teprve začátek .
Nicméně lídři po celém světě se staví do fronty, aby odráželi a zintenzivňovali tuto neúspěšnou politiku a snaží se jednotně implementovat svou vlastní, přičemž nad tím vším se rýsuje hrozba zelených lockdownů.
