Asymetrická bipolarita. Generální ředitel RIAC Andrej Kortunov o nové jednotě Západu a budování světového řádu
7. července 2022
Pohled na důsledky vstupu Finska a Švédska do NATO se dost liší, od hodně uklidňujících, jako, že ze severu pro Moskvu nepřichází žádné nebezpečí, až po hrůzné předpovědi, že si povzbuzené Finsko začne nárokovat Vyborg, dokonce i celou Karelii, část oblasti Murmansk a že nová generace ponorek rusofobního Švédska bude zcela kontrolovat oblast Baltu až po Usť Lugu a deltu Něvy. Jiní si myslí, že vliv Tallinnu, Rigy, Vilniusu a Varšavy určitě povede k posílení jestřábů v Helsinkách a ve Stockholmu.
Avšak musí se uznat, že dosud nikdo neví, jak se bude vyvíjet především geostrategická situace na severním úseku NATO a jaké nové výzvy budou směřovat na naši zemi. V každém případě změny budou a neomezí se na oblast Baltu, hranici Ruska s Finskem a na Arktidu.
Změny statusu dvou bývalých zemí mimo NATO jsou zřejmým projevem posledních tendencí ke konsolidaci kolektivního Západu. Nepochybně se stala důležitým katalyzátorem konsolidace operace ruských sil na Ukrajině. Vyvolala nebývale široký rozsah hospodářských a dalších sankcí a nevídané přísuny vojenské a hospodářské pomoci Kyjevu a dobře naplánované a koordinované nátlaky na Moskvu v mezinárodních organizacích. Rusko přitom podnítilo Helsinky a Stockholm k přehodnocení postavení svých zemí v evropské a světové politice.
Konsolidace Západu začala již vytvořením nové třístranné vojensko-politické aliance AUKUS a došlo ke snahám o institucionalizaci čtyřstranného indo-pacifického dialogu Quad a dále se objevily pokusy o překonání ostrých neshod mezi USA a EU ohledně obchodních otázek a snahy o obnovení života skupiny G7. A další. V tomto světle je logické zapojení Helsinek a Stockholmu do NATO. NATO a EU se stále více prolínají. Plány EU na dosažení významné strategické autonomie na USA se opět odkládají na pozdější dobu.
Vypadá to, že důvodem pro toto sjednocování je stoupající nejistota kolektivního Západu ve věci jeho budoucnosti a banální strach západních elit z výzev a hrozeb. Výzvy a hrozby pocházejí z nezadržitelného růstu hospodářské síly a mezinárodního vlivu Číny, politiky Ruska, nárůstu regionálních krizí nemajících řešení, perspektivy šíření jaderných zbraní a jiných zbraní hromadného ničení, trvajícího potenciálu mezinárodního terorismu, rostoucí globální hospodářské a finanční nestability, nevyhnutelných změn globálního klimatu, hrozby nové migrační krize, pravděpodobného dalšího růstu pravicového i levicového populismu v západních zemích, možnosti nového transatlantického rozkolu atd.
Strach před nepředvídatelnou a dosud ne zcela smysluplnou současností a stále zlověstnější budoucností paralyzuje vědomí, vyvolává archaické instinkty a reflexy a přitom žene země západního světa hledat spásu v semknutosti, která přináší pocit ochrany, bezpečnosti a síly a dokonce i historické pravdy.
Nakolik je možné posuzovat unáhlené rozhodnutí Finska a Švédska vstoupit do NATO, bylo-li to diktováno těmito hlubokými a řekněme přímo, ne zcela neopodstatněnými obavami. Jestliže celkově svět, a zejména Západ, čekají těžké časy, je pro politiky sobě blízkých zemí lepší držet pospolu, než se zachraňovat samostatně.
Probíhající zesilování západního spojenectví je dlouhodobý proces, který se určitě protáhne alespoň na několik let a zásadně ovlivní formující se mezinárodní systém. Obraz konsolidovaného Západu neodpovídá představě multipolárního (polycentrického) světa, protože ve vyzrálém multipolárním světě by USA, EU, Japonsko a další vedoucí západní země a jejich svazky měly vystupovat jako země nezávislé, případně jako autonomní centra moci nacházející se navzájem v dynamické rovnováze.
Avšak konsolidace Západu nepovede nezbytně k obnově, ke klasické bipolaritě mezi Západem a ostatním světem. Mnohé vedoucí země globálního Jihu, (Indie, Brazílie, Nigérie, Saúdská Arábie a další) nejsou ještě připraveny postavit se do opozice Západu a ostatnímu světu. Sdružení ostatního světa kolem Číny a Ruska není dosud nablízku a konsolidovaný Západ si zatím udržuje dost možností efektivního odporu tomuto procesu.
Rusko bude muset patrně několik let budovat svoji zahraniční politiku v prostředí, které bude správné označit za „asymetrickou bipolaritu“. Západu bude za takových okolností vzdorovat jen část ostatního světa a zbytek bude chtít zůstat stranou.
V těchto podmínkách bude pro Rusko důležité, aby nebudovalo svoji politiku na principu „Kdo nejde s námi, jde proti nám“. Podle současného rozložení sil ve světě nemusejí být snahy o vytváření širokých strategických protizápadních aliancí a spojenectví efektivní, ale dokonce mohou být i kontraproduktivní. Perspektivnější je důraz na formování účelových koalic s konkrétními úkoly, na jejichž řešení má zájem širší okruh účastníků. Tyto účelové skupiny mohou časem přerůst ve stabilní svazky. Strategická trpělivost by se měla stát nedotknutelnou specifikou ruské zahraniční politiky.
Převzato z Iz.ru
***
Domluví se: EU se s RF dohodla na přepravě zboží do Kaliningradu
Elnar Bajnazarov
13. července 2022
EU a Ruská federace se dohodly na tranzitu zboží do Kaliningradu. Brusel předložil dokument, který „zcela uspokojuje“ Moskvu. Především je v něm uvedeno, že není možné omezovat dopravu nákladů mezi jednotlivými částmi RF. Toto opatření je možno samostatně vložit do připravovaného sedmého balíčku sankcí. Představitelé Rady federace upřesnili, že počítají s vyřešením sporu, jinak by mohla záležitost dojít do „velmi nebezpečné slepé uličky“. Nyní všechno závisí na tom, zda Brusel dokáže přesvědčit Vilnius, který s tranzitem odmítá souhlasit.
Výjimka vyhovuje všem
Dne 18. června zablokovala Litva převoz nákladů do Kaliningradské oblasti po železnici přes své území. Do ruské enklávy bylo zastaveno 30 % dodávek. Podle agentury Reuters jednají evropští politici o zrušení sankcí. Jednání prý podporuje Německo. Litva se údajně bojí, že Rusko může k prosazení pozemního koridoru přes své území použít armádu.
EU předložila počátkem července Rusku návrh dokumentu, který má umožnit tranzit do Kaliningradské oblasti. Podle dobře informovaného zdroje se v dokumentu říká, že není možno omezovat pohyb výrobků mezi subjekty Ruské federace. To znamená, že veškeré výrobky putující do Kaliningradské oblasti budou vyjmuty v podobě výjimek ze sankčních seznamů. Brusel s Vilniusem již o tom jednají několik týdnů. Litva nechce jít na kompromis navrhovaný EU. Její postoj určují USA svým nátlakem na ni.
Joseph Borrell prohlásil, že Evropská komise blokádu na Kaliningrad nenařizuje. Úřad se ale chystá k revizi hlavních principů, kvůli upřesnění, že blokování, nebo překážky pohybu mezi mateřským Ruskem a Kaliningradem nemají existovat.
V Moskvě jsou optimisté a čekají, že Brusel problém s Vilniusem dokáže vyřešit.
Tranzit v sedmém balíčku
EU se připravuje zařadit výjimku pro Kaliningrad jako jeden bod v sedmém balíčku sankcí proti Rusku, který má být přijat v červenci. Zástupci EU na jednání sdělili, že chtějí v sedmém balíčku samostatně nařídit pro Kaliningradskou oblast výjimku. Nepůjde o změny ve stávajícím balíčku, ale o samostatné nařízení, aby se snadněji dojednávaly výjimky při hlasování.
Ředitel Ruské rady pro mezinárodní záležitosti Ivan Timofejev to označil za rozumné rozhodnutí vzhledem k procedurální stránce. Uvedl: „Možná budou zavedeny opravy rozhodnutí č. 833 z roku 2014, nejspíš bude toto nařízení upřesněno tak, že přeprava a přesuny nespadají pod tranzit. Ale ke změně musí být konsensuální hlasování.“ Může být také zařazeno do sedmého balíčku. Bylo by to lepší, než pokaždé hlasovat pro jednotlivé výjimky.
V polovině června vysvětlilo litevské ministerstvo zahraničí, že země nezavedla jednostranná omezení ve věci tranzitu přes Kaliningrad, ale její jednání vyplývá ze čtvrtého balíčku opatření EU. Ten zakazuje dovoz oceli a železa do EU a jejich přepravu přes území EU.
Ministerstvo zahraničí Litvy sdělilo, že se přes její území do Kaliningradu stále převážejí pasažéři a zboží, které není pod sankcemi EU. Litva sama nezavedla na tento tranzit žádná jednostranná, individuální, ani dodatečná omezení. Jenom pečlivě realizuje sankce EU.
Prezident Ruské asociace pobaltských studií Meženič má zato, že Litva bude až do posledku trvat na uložených sankcích.
Rusko má stále ještě určitou důvěru k Bruselu, ale k Litvě vůbec žádnou. Vilnius je při jednáních nepředvídatelný. Avšak bude-li Brusel chtít dosáhnout svého, může samozřejmě Litvu přinutit, a ta potom ruské zboží pustí. Za litevskou umíněností ohledně sankcí na tranzit stojí Spojené státy a Británie.
Nástroje vlivu
Dosud ani ze strany Litvy, ani ze strany EU nepřišly žádné signály o úmyslu zrušit sankce na přepravu zboží do Kaliningradské oblasti. Ještě ke všemu je zakázáno od 11. července dovážet beton, dřevo a alkohol.
Maria Zacharovová oznámila, že Rusko přijme „ostrá opatření“ proti EU a Litvě, pokud neobnoví převážení zboží podle předchozích podmínek. O co konkrétně půjde, neřekla. O předmětných opatřeních, lépe řečeno „nástrojích vlivu na Litvu“ promluvil dne 11. července ruský chargé d´affaires v Litvě Rjabokoň. Mezi nimi jsou také systém BRELL, jednotný energetický systém Běloruska, Ruska, Estonska, Lotyšska a Litvy. Řekl: „Nekupují u nás elektřinu, ale chtějí, abychom je pojistili pro případ, jestli se u nich něco poškodí, dojde k výpadku, blackoutu, nadměrnému zatížení a podobně.“
Další možností jsou případné sankce proti litevským dopravním společnostem podílejícím se na přepravě zboží mezi Ruskem a Kaliningradskou oblastí. Tyto přepravy znamenají velký přínos pro HDP Litvy. Přesné údaje o tom Litva neuvádí, ale jsou svědectví o úloze přepravního sektoru v HDP Litvy v letech 2000 až 2016. Tehdy znamenal 6.8 % HDP republiky. Jde o údaje centrální banky Litvy. Před zavedením sankcí v roce 2014 bylo Rusko hlavní zemí pro pozemní nákladní dopravu. Zpráva centrální banky říká, že uzavření největšího vývozního trhu pro tyto služby vedlo k rychlému přeorientování sektoru na Západ a Litva našla konkurenční výhodu v EU.
Podle údajů litevských železnic tvoří zboží pod sankcemi 15 % všech přeprav po železnici do Kaliningradské oblasti.
Převzato z Iz.ru
***
Proč se Rusko rozhodlo budovat plynovod přes Saharu dlouhý 5600 km. Nejdelší ve světě
14. července 2022
Nigérie je velký stát o ploše 900 tisíc km čtverečních s 210 miliony obyvatel (první místo v Africe a šesté místo ve světě). Má velké zásoby plynu, 5,7 bilionu kubíků, větší než Alžírsko a také víc než Venezuela. Ve světě je na osmém místě. Pro srovnání – Libye 1,5 bilionu, Norsko 2 biliony, Irák 3,7 bilionu, vše v kubících.
Problémy Nigérie ohledně plynu vězí v sousedech. Nemá komu plyn prodat. Trh, který by mohl plyn odebírat, je v Evropě, Jenže ta je od Nigérie vzdálená skoro 3 tisíce km a v cestě stojí Sahara, několik horských systémů, dost hluboké Středozemní moře a několik zemí s jemně řečeno napjatým politickým systémem.
Samotná Nigérie se už po desetiletí snaží vybudovat tak zvaný Trans-saharský plynovod, který by zemi propojil s Alžírskem, Marokem a dále se Španělskem a Itálií.
Hlavním problémem budování byly vnitřní síly země – Hnutí za osvobození delty Nigeru. Tvoří je militanti, kteří hrozí zničením, aby znemožnili výstavbu plynovodu. Důvodem je údajné porušování práva Nigerijců, kteří by přicházeli o peníze.
Letos začátkem května oznámily nigerijské úřady, že se Rusko rozhodlo investovat do budování plynovodu z Nigérie do Španělska. Patrně zde kromě financí půjde i o vojenskou podporu. Ruské soukromé vojenské společnosti jsou v Africe již dlouho a pořádek zavedly v několika zemích, například ve Středoafrické republice. Nyní vojensky podporují Mali poté, co maliská vláda vypověděla Francouze a pozvala Rusy, aby zavedli skutečný pořádek. Stejně je tomu v Nigérii. V únoru 2021 se v této zemi psalo: „Nigérie pozvala ruskou soukromou vojenskou skupinu. Ruští soukromí vojáci již do Nigérie přišli, tvrdí media. Podle zdroje El Watan News pozval do země Vagnerovu společnost nový velitel nigerijského generálního štábu. Podle jeho názoru mohou jen Rusové pomoci zbavit se teroristů, kteří bojují proti vládě už 10 let.“
Naši gaučoví odborníci vykřikovali, proč lezou ruské soukromé vojenské společnosti do Afriky. Neuvědomili si přitom, že je to součást dlouho připravovaného velkého strategického plánu.
Do plynovodu investuje Rusko a zisky z něho přijdou do Ruska. Plynovod povede z Nigérie do Mali, Mauretánie a Maroka. Extrémisté v Mali a Nigérii jsou pod dohledem ruské armády. Maroko a Mauretánie jsou zatím víceméně stabilizované.
Původně měl plynovod vést přes Alžírsko, jenomže to má územní spory s Marokem. Kvůli tomu blokuje dodávky plynu již existujícím plynovodem Alžírsko – Maroko – Španělsko.
Nigerijský ministr energetiky Chif Timpire Silva oznámil, že Rusko do tranzitního plynovodu hodlá investovat. Připomíná, že jeho úřad navštívili zástupci Ruska a slíbili investice do rozsáhlého projektu. Celková délka plynovodu bude 5600 km, půjde o nejdelší plynovod na světě. Délka Severního proudu je jen 1200 km. Na trase bude rekordní počet kompresorových stanic, protože čerpat plyn na takovou vzdálenost je přece jen problematické.
Stavba má být zahájena v roce 2023. Otázka je, co bude pro Rusko významnější, zda finanční nebo vojensko-politický efekt. Podobné infrastrukturní projekty znamenají další páky vlivu na Evropu. Ve skutečnosti je to situace „plyn jakožto zbraň“ , kterou se neustále ohánějí evropští politici.
Převzato z Russijapost.su
