PŘEMYSL JANÝR
Malajští Semajové jsou vzácným příkladem kultury nenásilí. Neznají slova jako vražda či zabít , děti nebijí, konflikty jsou vzácné, zabíjení slepic považují za politováníhodnou nezbytnost.
V padesátých letech naverbovala britská správa semajské muže do bojů proti komunistickému odboji. Jeden z nich vzpomíná: Zabíjeli jsme, zabíjeli a zabíjeli. Malajci si často v zabíjení dopřáli pauzu, přehrabovali se v kapsách nepřátel, brali jim hodinky a peníze. My jsme ani nepomysleli na hodinky nebo peníze. Mysleli jsme jen na zabíjení. Jo, skutečně jsme se opájeli krví.
Extáze
Překlápění mezi různými, často rozporuplnými stavy vysvětluje teorie modulární mysli . Lidská osobnost není homogenní celek. Sestává z množství modulů evolučně osvědčených pro různé situace a působících atavisticky, autonomně, nezávisle na komplexnějších kognitivních procesech. Mezi nimi i modus bojové extáze, ve kterém se náš svět NATO+ právě nalézá.
Prvním zjištěním je potvrzení jeho atavismu, autonomie a nezávislosti na komplexnějších kognitivních procesech. Slepá nenávist a boj proti Rusku perzonalizovanému Putinem sledují archetypické vzorce extatického boje naší tlupy proti cizí . Navzájem se ve svém nenávistném bojovém opojení ujišťujeme, nepřítele je třeba démonizovat, upřít mu atributy citu, rozumu, lidskosti, nepřítel je ztělesněním zla . Bojovnost je třeba podpořit naší morální převahou dobra a vyhlídkou vítězství. Kdo není s námi, je proti nám. Pochybnosti jsou zradou. Veškeré ohledy stranou , teď jde jen o to, zabíjet Rusy .
Dalším potvrzením je podřízení rozumu a racionálního myšlení atavistickému modu. S moudrostí, že první obětí války je pravda, se setkal každý a že mediální zpravodajství pochází výhradně z americko-ukrajinských zdrojů přinejmenším tuší také každý. Přesto jsou nejabsurdnější tvrzení bez námitek a kritického posouzení přijímána a dále kolportována jako hotová fakta. Rusové bezdůvodně napadli Ukrajinu, bombardují ukrajinská města a obytné čtvrti, plánovitě znásilňují, mučí a vraždí civilní obyvatelstvo, zabíjejí vyděšené občany. V Buče pozabíjeli tisíce lidí, v Krematorsku další tucty raketou. Situace v déle okupovaných regionech bude ještě horší . Je to genocida , volají Volodymyr Zelenskyj i Joe Biden a politici i žurnalisté západního světa to po nich tisíckrát opakují.
Informace si ověřuji z různých zdrojů , vysvětlovala v televizním interview předsedkyně strany někdejšího mírového hnutí Annalena Baerbock, z amerických, britských, anebo i z nezávislých jako Bellingcat .
Mládí i elán by nasvědčovaly, že to myslí vážně. Člověku, zvyklému informace si aktivně vyhledávat, zatrne: tohle jsou informační zdroje ministryně zahraničí nejmocnější evropské země? Německo nemá vlastní rozvědku? Anebo cenzura ruských dezinformací postihla už i BND? Či se jí ministryně ani neptá a spoléhá na zahraniční propagandistickou agenturu ?
Kteří z politiků a žurnalistů se na boji za válku s Ruskem podílejí vědomě, kteří z pragmatického kalkulu a kteří sami propadli atavistickému opojení, je těžké rozlišit. Válečná propaganda a cenzura ruských dezinformací postihly prakticky všechny pro občana běžně dostupné zdroje – tisk, rozhlas, televizi, internet včetně internetových vyhledávačů a sociálních sítí . Ze všech stran se dozvídá to stejné, musí to tedy být pravda . Nezávislých zdrojů sice existuje dost, ale není samozřejmé je vyhledávat a není jednoduché odlišit seriózní informace od válečné propagandy a fantazií. K tomu bývají v naprosté většině anglofonní, řidčeji německé, vzácně české.
První oběť
Podívejme se tedy blíže na nejdramatičtějšího případ, masakr v Buče . Ve středu 30. března se z ní ruské jednotky stáhly, což ve čtvrtek potvrdil starosta Anatolij Fedorjuk . Ačkoliv je každá událost v ukrajinské válce zaznamenávána mobily, tweety, Facebookem, střílení civilistů na ulicích nezaznamenal nikdo. Ani v pátek a v sobotu se žádná zmínka o masakrech neobjevila. V sobotu a v neděli Buču obsadil prapor Azov a začal čistit město od sabotérů a ruských kompliců . Sobotní New York Times v Buče zaznamenaly několik civilistů zabitých za nejasných okolností . V neděli pak NYT zveřejnily video ukrajinského ministerstva obrany s desítkami mrtvých na ulicích a obviněním Ruska z masových vražd. Rusko zprávy označilo za podvrh a provokaci a požádalo o svolání Rady Bezpečnosti OSN . Na úterním zasedání RB britská předsedkyně ruskou žádost odložila a místo ní se projednávala žádost Ukrajiny včetně Zelenského návrhu na vyloučení Ruska . Mezitím se v médiích počet obětí zvýšil na stovky a ve středu USA zavedly proti Rusku včetně Putinových dětí další balík sankcí. O měsíc později se objevila videa, podle kterých ruské jednotky zabily osm zajatců .
Řada analytiků dokazuje, že masakry byly inscenované , podrobně analyzují indicie , pochybují, zda vůbec k nějakým masakrům došlo , Čína je označuje za další v řadě amerických podvodů . S takovými informacemi se ovšem mediální konzument nesetkal, takže spolehlivě ví , že ruští vojáci v Buče povraždili stovky civilistů, že zabité hází do masových hrobů , že bombardují civilní objekty včetně porodnic , že znásilňují ženy a děti .
Civilisté ovšem umírají v každé válce a poměr civilních obětí k vojenským je jedním z ukazatelů její brutality. V druhé světové válce byl 1,5 až 2,0, v roce 1999 při bombardování Jugoslávie 4,1 až 10,0, v roce 2003 v irácké válce 0,8, v roce 2014 při izraelské válce v Gaze 1,0 až 3,0.
Zpráva OSN registrovala k 21. dubnu celkem 2 345 zabitých civilistů včetně Luhaňska a Doněcka. Vyjdeme-li z ruských údajů a odhadů USA , činily přibližně ve stejné době vojenské ztráty na obou stranách mezi 5 400 až 14 000 mrtvých. Poměr civilních ztrát k vojenským by tak byl řádově mezi 0,06 až 0,4. I když připustíme, že reálně mohu být vyšší, v porovnání s jinými válkami jsou mimořádně nízké. Konzument si s tím může porovnat, co se dozvídá z mediálního zpravodajství. Zdrženlivost ruské armády ohledně civilních cílů ostatně dosvědčují i američtí vojenští analytici a ruskou perspektivu podává například Alexandr Dubrovský .
Taktéž zůstane konzumentovi utajené, že hlavní příčinou civilních ztrát je taktika dobrovolnických praporů hájících města a využívající obyvatelstvo po vzoru Islámského státu jako lidské štíty . Palebné posty, muniční sklady, velitelská stanoviště jsou umísťovány v civilních zařízeních jako nemocnice , školy, obytné domy, sídliště. Při útocích na ně umírají i civilisté, to jsou – podle válečného práva legitimní – kolaterální ztráty .
Kolaterální ztráty nejsou jediné. Z více než 14 000 obětí osmileté utajované ukrajinské občanské války 2014-2021 bylo přes 3000 civilistů . Většina zahynula v důsledku průběžného ostřelování donbaských měst a obcí pod hlavičkou protiteroristické operace , v západních médiích taktně přezdívané porušování minských dohod . V letech 2018-2021 zemřelo 381 civilistů, z nich ovšem 310 (81,4%) na separatistických územích a 62 (16,3%) na území kyjevské Ukrajiny. Počátkem roku 2022 intenzita ostřelování prudce stoupla tak, že bylo nutné obyvatele evakuovat do Ruska . Ostřelování donbaských měst pokračuje i nadále, pro západního konzumenta ovšem nadále utajeně.
Tradice
Pachatelem není ani tak ukrajinská armáda jako dobrovolnické prapory , nejznámější z nich prapor Azov . Jejich obrázek se v západních médiích za poslední rok radikálně změnil . Co bylo ukrajinskou neonacistickou polovojenskou organizací , které FBI připisovala spojení s neonacistickou ideologií , se přeměnilo nejprve na běžnou krajní pravici a posléze na jednotku ukrajinské armády .
Dobrovolnické prapory navazují na dlouhou tradici ukrajinského nacionalismu včetně 14. granátnické divize SS Galizien , bojující na straně německé armády proti partyzánům a Rudé armádě, a Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) , která v průběhu války masakrovala polské , židovské , romské a ruské obyvatelstvo a v závěru bojovala i proti Němcům. Cílem je Blut und Boden , Ukrajina čisté rasy etnických Ukrajinců , potomků nordických rurikovců . Nacionalističtí vůdci jako Stepan Bandera či Mykola Lebed se po válce vyhnuli stíhání spoluprací s britskou MI6, respektive s americkou CIA , které v ukrajinském nacionalismu viděly zbraň studené války . Od roku 1949 až do roku 1990 ho CIA podporovala a využívala pro skryté operace proti SSSR v rámci operace Aerodynamic .
Nacionalistiká seskupení se nově etablují ještě v závěru Perestrojky a zejména pak po vyhlášení samostatnosti 1991 . Nejvýznamnější jsou Sociálně národní strana (Svoboda) a Pravý sektor . Svobodu Evropský parlament odsoudil v roce 2012 pro její rasismus, antisemitismus a xenophobii , podporu naopak nalezla v USA . Do roku 2014 se všechny pohybovaly na okraji voličského zájmu a nepřekonaly hranici pro vstup do Verchovne rady.
To se rázem změnilo pučem v únoru 2014 , ve kterém převzala vedení Svoboda , nacionalisté ovládli mocenské pozice i ulice měst a spustili teror proti proruským sympatizantům . V květnu pak řídili oděský masakr a Azov zahájil vojenské tažení proti donbaským regionům , které se odmítly protiruské pučistické vládě podřídit.
V politickém spektru se ultranacionalisté jeví jako nevýznamní, avšak reálně se stali směrodatnou silou . Suplují policii , terorizují veřejná shromáždění , regionální správu , novináře , umělce , Romy , napadají policii , blokují transporty , vyhrožují Zelenskému smrtí , rehabilitují nacistické kolaboranty a po celé zemi jim budují pomníky .
Ukrajina se tak po roce 2014 stala jedinou evropskou zemí, která se otevřeně hlásí ke kultu nacistické ideologie a rasové nadřazenosti . To z ní učinilo atraktivní centrum mezinárodní sítě pravicového extrémismu , největší shromaždiště bílých rasistů a neonacistů z celého světa . Na Národní vojenské akademii indoktrinuje armádu protiruskou ideologií skupina tradicionalistických důstojníků Centuria s výcvikem v Kanadě, USA, Francii, Británii. CIA tajně cvičí paramilitaristické jednotky k boji proti ruské armádě. Ty na oplátku jezdí školit rasisty do USA , kteří se zase podílejí na bojích a válečných zločinech na Donbasu. Mezitím USA vyzbrojují, dosud s výjimkou neonacistických praporů , armádu smrtícími zbraněmi .
S počátkem ruské invaze se to mění. Podle osvědčených modelů operace Cyklon v Afghánistánu či umírněných rebelů v Sýrii CIA financuje, cvičí a vyzbrojuje neonacistické prapory jako povstalecké jednotky. Varování , že tak buduje novou Al-Kájdu , že se zbraně dostanou na černý trh a že nakonec budou použity proti nám , se míjejí účinkem. Jednapadesát mrtvých v Christchurchi či deset mrtvých v Buffalu ohlašují nastupující éru bílého teroru, napříště vyzbrojeného nejmodernější vojenskou technikou . Protitankovou střelu Javelin prodávají Ukrajinci na internetu za 30 000 dolarů, francouzskou houfnici Caesar za 120 000 .
Na Bělehrad!
Střízlivého pozorovatele, jehož paměť obsáhne víc než pár posledních týdnů, ohromí tři aspekty: nehoráznost válečné propagandy, její účinnost a všeobecná ochota obětovat jí základní pilíře západní civilizace – svobodu, demokracii a lidská práva, ba dokonce i hospodářskou prosperitu.
Putin se dopustil zločinu agrese , volá prezident země, která se jen od počátku tohoto století dopustila zločinů agrese proti Afghánistánu (za účasti Ukrajiny ), Jemenu , Iráku (za účasti Ukrajiny ), Pákistánu , Somálsku , Libyi , Ugandě , Sýrii , znovu Iráku a znovu Libyi , z toho pětkrát za jeho viceprezidentství. Na rozdíl od Ruska se u žádné z nich nemůže dovolávat článku 51 Charty OSN o právu na kolektivní sebeobranu, ba ani je více či méně věrohodně zdůvodnit .
Putin je válečný zločinec , který bombarduje města, nemocnice a vraždí civilisty, volá prezident země, pro kterou je bombardování měst včetně nemocnic a civilní infrastruktury v Německu , Japonsku , Korei , Vietnamu , Kambodži , Laosu , Jugoslávii , Afghánistánu , Iráku , Sýrii a Jemenu standardní součástí vojenské taktiky. Navzdory bombastické ukrajinské propagandě, nezávislé potvrzení ruského útoku na infrastrukturu, která by zároveň nebyla legitimním vojenským cílem , zatím chybí. Na rozdíl od pokračujícího ostřelování donbaských měst dobrovolnickými sbory a ukrajinskou armádou.
Je to vražedný diktátor a čistý násilník , označuje Putina prezident země, která dosadila či podporovala vražedné diktátory v Íránu , Guatemale , Kongu , Laosu , Dominikánské republice , Jižním Vietnamu , Brazílii , Indonésii , Ghaně , Iráku , Kambodži , Angole , Argentině , Pákistánu , Chile , Salvadoru , Grenadě , Panamě , Haiti , Hondurasu a Egyptu . Země, která podniká atentáty na cizí státníky a buduje teroristické organizace . Která pod hlavičkou války proti teroru zavrhla Ženevskou konvenci, zavedla brutální techniky výslechů , legalizovala mučení , proslavila se věznicí v Abu Ghraib , zřídila si mučírny v Polsku a dalších zemích i mimozákonnou věznici v Quantanámu .
Země, která volá po potrestání ruských válečných zločinů bez zmínky, že když se nezdařilo zabránit vyšetřování amerických válečných zločinů Mezinárodním trestním soudem, uvalily USA na jeho vyšetřovatele sankce a přijaly zákon o osvobození svých zločinců vojenskou silou. Podobně jako Británie, která obstruuje vyšetřování vlastních válečných zločinů . Dokonce i Česko, které osmdesát let své zločiny na Cikánech a sudetských Němcích nevyšetřovalo, se náhle odhodlalo vyšetřovat ruské .
Je to genocida , opakuje po Zelenském prezident země vzniklé genocidou původního obyvatelstva a odhaluje tak míru absurdnosti válečné propagandy. Skutkovou podstatou zločinu genocidy je záměr zničit skupinu na základě její národnosti, etnicity, rasy nebo náboženství . Nepovažujeme-li nadřazenost bílé rasy za náboženství, neexistuje žádná indicie ruského záměru zničit skupinu , nejméně ze všeho pak ukrajinský národ . Stejně jako neměl záměr zničit slovenský národ prezident Masaryk, když hovořil o jednotném národu Československém . Opačně to tak jednoznačné není . Propagovaná nenávist vůči ruskému etniku, masakry v Oděse a jinde, systematická derusifikace , osm let bombardování donbaských měst až po výzvy k zabíjení ruských dětí záměr zničit skupinu na základě její národnosti nepochybně vykazují.
Cílevědomost
Vybudovat nepřítele takového kalibru vyžadovalo desetiletí příprav. Po rozpadu SSSR se rýsovalo období přátelství a spolupráce , uskutečnění vize Společného evropského domu od Lisabonu po Vladivostok. Původně s ní přišel v roce 1956 Charles De Gaulle, Leonid Brežněv na ní navázal v roce 1981, v roce 1987 ji zopakoval Michail Gorbačov v Praze, propagují ji Vladimír Putin , Dmitrij Medvěděv , Emmanuel Macron a další.
Po rozpadu SSSR zbývá na světě jediná velmoc. Její přední starost je nedopustit ohrožení své unipolární hegemonie . Spojení Německa s Ruskem takovým ohrožením je, o společném evropském domu nemluvě. Postavit se otevřeně proti ovšem nelze. Ale jsou zde státy, s jejichž novými vůdci udržuje dobré vztahy ještě z dob, kdy jimi nebyli. Václav Havel a Lech Walęsa se tedy po zhroucení SSSR náhle začali obávat ruské rozpínavosti a naléhat na přijetí do NATO . V roce 1999 byly ČR, Polsko a Maďarsko přijaty a NATO zahájilo svou historicky první bojovou akci, bombardování Jugoslávie , nejbližšího ruského spojence v Evropě. V roce 2002 USA odstoupily od Smlouvy o nešíření balistických zbraní a začaly v postsovětských zemích podporovat či organizovat barevné revoluce . V roce 2008 označil Putin přijetí Ukrajiny a Gruzie do NATO za přímé ohrožení bezpečnosti Ruska . Odpovědí mu bylo oznámení záměru jejich přijetí . V létě pak Gruzie zaútočila na rusky hovořící města v Osetii a Abcházii a ruský protiútok vyvolal v Evropě první vlnu otevřeně štvavé protiruské kampaně .
Nebezpečí spojení Evropy s Ruskem přesto nezmizelo. V roce 2011 zahajují Německo s Ruskem přípravy plynovodu Nord Stream 2 . Rozkol bylo třeba přitvrdit. USA se musí angažovat na Ukrajině, v Gruzii a Moldávii , přičemž nejvyšší cenou je Ukrajina , píše Washington Post v roce 2013. V následujícím roce je v Kyjevě pučem dosazena protiruská vláda . Protiteroristická operace proti proruským separatistickým regionům podle instrukcí CIA a plánu RAND Corporation měly vyprovokovat ruský zásah a boje s jednotkami visegradských států . Rusko se ale zásahu zdrželo, válka se nekonala a výstavba Nord Stream 2 mohla pokračovat. Nicméně se NATO od roku 2014 na válku s Ruskem průběžně připravuje .
Přípravou je i budování nepřítele v následujících letech. V roce 2014 Rusko napadlo Ukrajinu a anektovalo Krym , opakují média tisíckrát, až se to pro konzumenta stane historickým faktem . V měsíčním taktu je zaplavován novými a novými aférami typu represe umělky. Pussy Riot, sestřelení MH17, otrávení Alexandra Litviněnka, Sergeje Skripala, Alexeje Navalného, manipulace amerických voleb, hackování západních institucí a průmyslu, internetových útoků, trollích farem, dezinformací a špionáže, represe proti opozici a svobodě projevu, oligarchie a korupce, psychicky narušeného brutálního diktátora Vladimíra Putina. Česko přispívá aférkami typu ricinových atentátů či vrbětických výbuchů a zametáním stop po osvobození Rudou armádou .
Vesměs vykazují shodný scénář: pachatelství je připsáno Rusku a Putinovi a následují týdny mediálního morálního rozhořčení . Aféra je časem vyvrácená či alespoň zpochybněná, ale o tom se již konzument nedozví. Argumenty, analýzy, pochybnosti, důkazy jsou ruskými dezinformacemi , které nemají v médiích co pohledávat. Kouřící pistolí jsou sankce přijaté okamžitě po odhalení , dříve, než vůbec mohla být fakta věrohodně ověřena a vyšetřena – jasná indicie, že se nejednalo o reálnou událost, ale o psychologickou operaci k jejich zdůvodnění. Smyslem je kumulace nepřátelství a nenávisti vůči Rusku do kolektivního bojového modu . Nicméně nebezpečí spolupráce Evropy s Ruskem stále zažehnané není . Nord Stream 2 je přes veškerý nátlak a sankce USA, Ukrajiny, Polska, baltických a dalších ochotných států dokončen, zbývají už jen certifikační formality.
S Trumpovým nástupem v roce 2016 začíná spolupráce s Ukrajinou na