Za bývalého režimu samozřejmě propaganda fungovala také a politici a příslušní redaktoři tehdejšího mainstreamu jistě nebyli žádní agitační čajíčci. Jenže, jeden rozdíl proti té dnešní propagandě tam tehdy byl. Byla to otázka lhaní. Samozřejmě, když bylo třeba, tak i oni občas nevhodnou pravdu zamlčeli stejně, jak to dělají i ti mediální šmokové dnes. Avšak vyloženě, bez ostychu a zcela očividně lhát , aby svým slovem škodili zejména obyčejným lidem tak, jako ti politici a redaktoři dnešní, to si oni téměř nikdy netroufli.
A důvod? Ten byl jednoduchý. Jejich živitelka jediná strana trvale a skutečně vládnoucí, totiž také trvale nesla za svá slova, za stav státu a za jeho prosperitu zodpovědnost. Na rozdíl od stran „demokratů“ dneška, kteří jdou vždy vládnout dočasně do příštích voleb a zodpovědnost za budoucnost už nemají. Holt si to ti dnešní „demokrati“ – na rozdíl od komunistů minulosti – zařídili mnohem výhodněji. No a co s tím? Asi nic, protože…
Protože, jak ukázaly zejména poslední dva roky, tak podivné a pro tento národ smutné na tom všem je poznání, jak mnoho dnešních lidí právě k jeho pochopení dosud ještě myšlenkově nedospělo. A snad ani nedospěje, pokud právě tenhle „malý“ rozdíl nepochopí, přičemž propaganda dneška se jistě o to pečlivě postará. Ostatně, nejen takový Fiala, Kubek či Moravec z ČT příliš dobře vědí, kolik za své správné mluvení v médiích potom vždy měsíčně najdou navíc – na kontě u své mateřské banky. Ale, přejme jim to, vždyť takovou maličkost, jako správně mluvit se správnými hosty například v televizi, to hned tak každý neumí.
