KATEŘINA LHOTSKÁ
Zatímco z členských států EU zaznívá stále hlasitější volání po více či méně radikální revizi Green Dealu a případně i jeho zastavení, bruselská vrchnost si vede stále svou . A místo deregulace a decentralizace připravuje přesný opak.
Plánem na vytvoření jednotného právního rámce pro inovativní firmy (tzv. „ 28. režim “) EU vytváří prostředí umožňující obcházet hospodářskou, daňovou a pracovní legislativu jednotlivých členských států. Čímž vzniká vlastně jakási paralelní fiskální a daňová unie. A na ústup unijních firem ze světových trhů reaguje svým „ kompasem konkurenceschopnosti “ postaveném mimo jiné na pokračující dekarbonizaci. Tedy na tom, co ztrátu konkurenceschopnosti způsobilo.
Jak si tu dekarbonizaci bruselská vrchnost představuje v průmyslu, pak popisuje před několika dny zveřejněný dokument Clean Industry Deal (CID) . Podle něho jde o „ odvážný obchodní plán “, který „ urychlí dekarbonizaci a zároveň zajistí budoucnost výroby v Evropě “. Již tato chvástavá charakteristika naznačuje, že jde o mimořádně veselé čtení. Tedy šlo by, kdyby ho bruselská vrchnost nemyslela smrtelně vážně.
Soubor zbožných přání
Je to zkrátka soubor zbožných přání orámovaný frázemi typu „ dekarbonizace jako silná hnací síla “ a plný floskulí jako „ udržitelnost “, „ harmonizace “ nebo „ vytváření mechanismů “. A pokud by snad někdo čekal, že v něm bude byť jen náznak sebereflexe a konstatování, že ony „klimatické cíle“, které EU sama sobě stanovila, jsou eufemisticky řečeno nereálné, tak toho vyvede z omylu hned úvodní pasáž, kde se konstatuje, že „ Evropa je i nadále odhodlána stát se do roku 2050 dekarbonizovanou ekonomikou “.
Jeho autoři si také stěžují na „ nespravedlivou “ a „ nekalou “ konkurenci, které musí unijní firmy čelit. Čímž jsou nejspíš myšleni jejich konkurenti ze zemí, které se rozhodly nenásledovat EU v její sebevražedné zelené politice a nepodřezat si dekarbonizací větev, na které sedí. Což od nich byl pochopitelně podraz, protože evropská vrchnost ve svých plánech počítala, že se přidají.
Energie a obnovitelné zdroje
Pravdou je, že CID alespoň identifikuje některé základní příčiny, které konkurenceschopnost unijních firem ničí. Světe div se, jednou z nich je vysoká cena energií. A jak chce tento problém řešit? Nepřekvapivě – „levnými“ obnovitelnými zdroji. Úplně však pomíjí fakt, že kromě toho, že jsou obnovitelné, jsou také občasné. Takže pro zajištění stabilních a plynulých dodávek energií musí být zálohovány zdroji fosilními a jadernými. Náklady na tuto zálohu se samozřejmě do ceny energií také promítají a jejich započtením padá argument, že občasné zdroje produkují elektřinu levně. Opak je totiž pravdou a je to jedna z příčin vysokých cen elektřiny, a další orientace na občasné zdroje tedy znamená jenom jejich další růst. Průmysl však drtí také emisní povolenky a jejich zneužívání spekulanty. Ty však CID neřeší vůbec.
Dokument obsahuje i další perly. Jednou z nich je snaha o „ zvýšení poptávky po čistých produktech “. Což není nic jiného než různé formy jejich zvýhodňování před těmi „nečistými“, které mají být realizovány ve formě „ preferenčních kritérií “ při zadávání veřejných zakázek. Jinak řečeno, vyšší cena „ čistých produktů “ při nich nebude na závadu, a tedy, že erár bude za veřejné zakázky utrácet víc, aniž víc dostane. Zato my dostaneme něco navíc – větší veřejný dluh.
Motivace poptávky
Jenomže samotné veřejné zakázky potřebné zvýšení poptávky po „ čistých produktech “ nejspíš nezajistí. Důležitá je totiž i poptávka firem a domácností, a bude tedy třeba motivovat i tu. To už tu však několikrát bylo. Řada zemí například poskytováním dotací zvýhodňovala nákup elektromobilů. Díky tomu jejich prodej opravdu rostl. Což bylo vydáváno za důkaz správnosti nastoupené cesty k elektromobilitě. Když ovšem dotační penězovody vyschly, prodeje se prudce propadly. A se zvýhodňováním „ čistých produktů “ to dopadne stejně. Jakmile na to dojdou peníze, bude po poptávce.
CID je zkrátka jenom další obecný blábol odmítající reflektovat realitu a skutečné problémy unijních firem. Což ostatně konstatoval ve své tiskové zprávě i Svaz průmyslu a dopravy ČR, který na něm nenechal nit suchou. Jde prostě o starý špatný Green Deal, ovšem v novém obalu. Něco jako když nepoctivý obchodník nabízí v novém obalu zkažené zboží a doufá, že si zákazníci nevšimnou toho, jaký je vevnitř fujtabl. A že až to rozbalí, bude už pozdě mu to hodit na hlavu.
Ovšem CID už rozbalený je…
DENÍK.TO
The post Starý Green Deal v novém obalu aneb udržitelnost za každou cenu! first appeared on Pravý prostor .
