Do knihy „Kreslíme Evropu společně“ se dostal dost zvláštní příspěvek.
Axel Scheffler, německý ilustrátor žijící v Londýně, pozval své kolegy ke společnému dílu: nakreslí svoji představu Evropy ( asi tím myslí EU, poznámka MK ) a případně si přitom zaryjí do tématu Brexitu.
Celkově se autorů sešlo 45. Šest jejich vybraných děl si můžete prohlédnout na stránkách Deutsche Welle .
Položka číslo tři je ta, kvůli které píšu. Jedná se o kresbu britské autorky Polly Dunbar pod jménem „ Lady Europe and children „. Vypadá takto:
Vůbec teď nebudu nadávat na angažované, poněkud infantilní umění. Zábavný prvek je jinde: tohle dílo se dost nápadně vizuálně rýmuje se zcela jiným uměleckým dílem, podstatně starším a z jiných dob. ( Diskuse o tomtéž .)
Ano, je to pohlednice z vichystické Francie roku 1942. Poměrně známá, na internetu koluje už pár let, na Redditu jsem ji poprvé viděl snad před třemi lety. Tu jen tak nezapomenete. Přeci jen naci-kuřátko není k vidění každý den, navíc to dost zajímavě vypovídá o tom, jak ta Třetí říše chtěla vidět samu sebe.
Vidím čtyři možnosti, jak k něčemu takovému mohlo dojít.
Nevinná náhoda. Nakonec, množství propagandistických motivů je omezené. Nevinný plagiát. Takzvaně podprahový. Autorka kdysi někde tu vichystickou pohlednici zahlédla a koncept jí utkvěl v mysli, jenom si už nepamatuje, kde jej vzala. To se stává pořád, to znám sám na sobě. U některých formulací, které jsem napsal, mám neurčitý dojem, že už jsem je dříve někde četl, ale nevím kde a zda to není falešná vzpomínka. Jak léta plynou, míra nánosů v mozku se zvyšuje. Cílený plagiát. S tím, že na to buď nikdo nepřijde, nebo že v případě nouze budu mávat odlišnými detaily (žádná pastička s americkou vlajkou a židovskou hvězdou tam, koneckonců, není). Trolling par excellence , na úrovni těch akademiků, kteří posílali zhovadilé texty do feministických časopisů a podařilo se jim část z nich úspěšně udat. O téhle variantě uvažuji hlavně proto, že pod dílem je podepsána Britka. V takovém případě si už autorka v grantovém systému, podporujícím to správné umění, nejspíš do budoucna ani neškrtne, ale možná to za to stálo.
Hudební epilog
Z té samé doby. Někdy právě v těch těžkých dobách vzniká nejlepší umění. (A naopak.)
P.S.: Čtete-li rádi tento blog, můžete autora podpořit. Ale už neposílejte peníze na transparentní účet, používal jsem je na Facebookovou reklamu a s tou teď v rámci procesu odchodu skončím (FB a Twitter mám v plánu opustit 30. 7. 2019, čili za 153 dní).
Raději si pořiďte Zapomenuté příběhy – pro sebe, pro někoho jiného, nebo třeba jako dárek pro místní knihovnu . To mi skutečně pomůže. Můžete je mít i s osobním věnováním.
Nedávno také začal předprodej Zapomenutých příběhů 2 . Před vydáním jsou k mání se slevou.
A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru,
zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. To je nezávislý distribuční
kanál. Jak to udělat? Třeba zde:
Jméno
Email *
Souhlasím se zpracováním svých osobních údajů podle tohoto Prohlášení .