Složitost, scientismus a současná politika
RSS

Složitost, scientismus a současná politika

Proslulý ekonom F. A. Hayek v dost pozdní části své dlouhé kariéry vypracoval metodu rozpoznání určitých jevů, která nám může pomoci porozumět stavu naší politiky a mnoha problémům, s nimiž jsme ve společnosti konfrontováni. Přinejmenším některé z těchto problémů – zamyslíme-li se nad ekonomickými, sociologickými a psychologickými problémy, s nimiž jsme teď konfrontováni kvůli naší politice reakce na koronavirovou pandemii – se v určité míře odvíjí od přístupu nezaručené důvěry v různé vědecké disciplíny, což je přístup, kterému Hayek přezdíval „scientismus“, a od následné neschopnosti vyhodnotit omezenost těchto disciplín. Současné politiky jsou napříč politickým spektrem zamořené scientistickými přístupy. Ty vždy představují jediný, jednoduchý faktor pro vysvětlení nebo řešení nabízená k vypořádání se s problémy, která by se mohla realizovat pouze z celé soustavy vzájemně provázaných činitelů.
Existující vědy, tvrdil Hayek, studují relativně jednoduché jevy. Vědy vypadají tak úspěšně, protože ty jevy, které zkoumají, lze vysvětlit v rámci modelů skládajících se z několika dobře známých proměnných. Jevy newtonovské fyziky jsou podle Hayeka paradigmaticky jednoduché. Člověk může Newtonovu teorii použít k přesné předpovědi dráhy baseballového míčku odpáleného pálkou (nebo rakety vypálené ze země) vzhledem k málo kouskům snadno zjistitelných informací o původní rychlosti a trajektoriích míče a pálky v okamžiku kontaktu. Principy newtonovské fyziky jsme mohli využít (a jasně jsme je využívali) při stavbě mostů, konstrukci přehrad a při dovezení lidí na Měsíc.
Podle Hayeka existují však i jiné vědy, které studují daleko složitější jevy. Tyto vědy se v porovnání s newtonovskou fyzikou jeví jako méně úspěšné, ne však, že by jejich metody byly zastaralé nebo jejich provozovatelé byli méně schopní, nýbrž protože jevy, které studují, vyžadují modely skládající se z mnoha, často z ne snadno zjistitelných proměnných. Člověk nemůže použít řekněme principy Darwinovy biologii nebo makroekonomickou teorii, aby předpověděl objevení se nebo charakteristiky nových organismů, nebo načasování a tvrdost vln ekonomického cyklu. Existuje příliš mnoho příčinných faktorů, často vzájemně provázaných komplikovanými a nesledovatelnými způsoby, které jsou ve hře, aby šlo předpovědět biologický nebo sociální jev nějak tak přesně, jak to správně očekáváme od newtonovské fyziky.
Jednoduché jevy jsou ty, které plně spadají do rámce našich omezených racionálních schopností, ale složité jevy přesahují hranice takového rámce. Můžeme své vědecké pochopení fungování jednoduchých jevů mnoha způsoby uplatnit, v takové míře to ale nejde, když se potýkáme se složitějšími jevy.
Scientismus podle Hayekových pozdějších představ tento rozdíl ignoruje a přistupuje ke všem jevům, bez ohledu na jejich skutečnou složitost, jako k jednoduchým a zvládnutelným jako metody newtonovské fyziky. Scientismu předstírá, že k jevu, který vzniká z provázanosti mezi mnoha příčinnými faktory fungujícímu v otevřeném a dynamickém prostředí, lze přistupovat stejně jako k jevům, které vznikají z jedné nebo dvou příčin fungujících v uzavřeném statickém kontextu. Scientistický přístup si plete složitost s jednoduchostí.
Scientismus je schovaný i v domněnkách, že některé sociální problémy, ať už je to politická polarizace, vzestup zločinnosti, zneužívání opiátů, deprese dospívajících nebo Hunter Biden jsou tu kvůli nějaké konkrétní události, ideologickému hnutí nebo sociální instituci (Twitteru, pokrokářským prokurátorům, učitelským svazům, správcům univerzit, genderové ideologii, médiím mainstreamu), místo nějakých komplikovaných propletenců vztahů mezi těmito a dalšími nejmenovanými, třeba i neznámi faktory. Skrývá se i ve všech konspiračních teoriích, které nezbytně redukují některé složité jevy jen na machinaci údajně všemocných a všeho schopných kabal zloduchů samotných. Scientismus je součástí a kouskem široce rozšířené víry, že je to samotný rasismus (místo řekněme rasismu v kombinaci s mnoha dalšími vzájemně provázanými faktory), který vysvětluje všemožné sociální patologie společnosti. Funguje i v názoru, že existuje přímá korelace mezi uhlíkem a klimatickou změnou neprovázaná se spoustou dalších (třeba významnějších) příčin. A takový scientistický přístup se předvedl i při pandemii. Vše, co musíme udělat, bylo přijmout, že si máte umývat ruce po dvacet sekund, zůstat doma, dodržovat rozestup šest stop, nosit masky a nechat se očkovat.
Scientistický přístup je pohodlný pro politiky a jejich expertní poradce. Vybízí je k falešné víře, že naše problémy vždy mají jednoduchá politická řešení. Vyhovuje to i jako odůvodnění pro démonizaci politických oponentů, k nimž se nikdy nepřistupuje jako k pouze nepřesvědčeným příliš jednoduchými politickými návrhy, nýbrž jako k příliš zaslepeným nebo zlovolným, nebo k obojímu, když nevidí jednoduché řešení přímo před svýma očima. Scientistický přístup politiky podněcuje, aby přijali to, co Hayek nazýval „předstíráním znalosti“, k přehnané důvěře pokud ne k čistě falešné víře v jejich vlastní znalost a schopnosti uplatnit sociální kontrolu. Bohužel přijetí jednoduchých řešení ke zmírnění složitých problémů má nešťastnou tendenci vést k novým, často ještě složitějším problémům.
Samozřejmě, že člověk, aby se vyhnul scientistickému bludu, by se měl vyhnout i tvrzení, že scientistický přístup je sám o sobě postačující k vysvětlení těchto záležitostí. Je to jen část – i když řekl bych, důležitá část – vysvětlení některých velice složitých jevů.
Scott Scheall  –  August 26, 2022
Zdroj: https://www.aier.org/article/complexity-scientism-and-contemporary-politics/


Nejčtenější za týden