Pravidelní čtenáři jistě zaznamenali, že zde v mnoha článcích, ve kterých komentuji politiku EU, zmiňuji, že dlouhodobě nese všechny znaky zločinecké organizace.
I to je důvod proč považuji politické strany, které chtějí být nedílnou součástí EU a chtějí pouze reformovat, za podvodné, neboť žádná zločinecká organizace není ze své podstaty reformovatelná.
A jak je vidět, nejsem sama, kdo na základě mnohaletých analýz a zkušeností i výzkumu pozadí tohoto molocha dospěl k podobnému názoru.
Ve dvoudílném článku (druhý díl zde najdete zhruba za týden) se dozvíte proč lze EU považovat za zločineckou organizaci – a to z pohledu ekonoma.
To znamená, že se budeme věnovat zejména ekonomickým tématům, přestože i mnohé další oblasti by nám mohly nastínit EU coby zločineckou organizaci.
Protože je autor článku z Německa, budou zde časté odkazy na německou politiku. To ovšem není vůbec „mimo mísu,“ vždyť už dlouhé roky je patrné, že jsme pod silným vlivem našeho západního souseda.
Našim politikům často diktuje Berlín, odkud jsme například přebírali covidovou politiku, Berlín měl vliv na sestavení několika našich vlád, část naší armády byla přiřazena pod Bundeswehr a naše ekonomika je přímo napojena na tu německou.
A především: EU je v podstatě dalším pokusem o sestavení – tentokrát čtvrté – euroříše pod vedením Německa…
EU
Na úvod tohoto článku je důležité poznamenat, že definice podstaty EU, než se ztratí v nezvládnutelné změti detailů, nejde dále než k realizaci:
EU není stát, ale má tendenci se tak chovat.
Zločinecká organizace
Zločineckou organizaci lze definovat poměrně snadno. V § 129 německého trestního zákoníku se o to pokusil německý zákonodárce a uvedl:
Zločinecké spolčení je takové, jehož účelem nebo činností je páchání trestných činů, za které lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně dva roky.
Sdružení je dlouhodobé, organizované seskupení více než dvou osob, které sleduje prvořadý společný zájem. Definice rolí členů, kontinuita členství nebo povaha struktury nejsou relevantní pro určení, zda sdružení existuje.
Zákonodárce také preventivně stanovil, že založení nebo členství ve zločinecké organizaci není trestné, jde-li o politickou stranu, která není zakázána Spolkovým ústavním soudem.
Tím je zřejmé, že politická strana může být i zločineckou organizací, což znamená, že členové strany mohou být obviněni i z toho, že účelem organizace ve formě strany je páchání trestných činů.
To je důležité, protože strany jsou druhem sdružení, ze kterých mají tendenci vycházet takzvaní „politici.“
Německé trestní právo chrání politiky před trestem za založení nebo členství v nezakázané straně kvůli jejich členství, nikoli však před možným zjištěním, že jsou součástí zločinecké organizace.
To dostatečně ukazuje, že otázka, zda by EU mohla být zločineckou organizací, musí být přípustná, pokud existuje i podezření, že účel nebo činnost EU směřuje k páchání trestných činů.
Toto podezření zde bude prošetřeno.
EU jako instituce samozřejmě není podle smluv, které vedly k jejímu ustavení, zločineckou organizací, ale jakýmsi mezinárodněprávním konstruktem s tendencí prezentovat se jako subjekt mezinárodního práva.
Aktuální
To je však pouze viditelná plocha, z níž německé trestní právo – jak bylo vysvětleno výše – uvádí, že (organizační) struktury, rozdělení rolí mezi členy nebo kontinuita členství jsou pro skutečnost existence zločinecké organizace irelevantní.
Není to o skořápce, je to o lidech, kteří působí v této skořápce, a kteří mohli být považováni za zločineckou organizaci, pokud je účelem nebo činností jejich organizace páchání trestných činů.
Je tedy nutné nejprve určit, kdo – jaká skupina osob – se má počítat za členy organizace, a poté jaké trestné činy lze považovat za účel či činnost organizace.
Personál
Rada
Není pochyb o tom, že hlavními nositeli odpovědnosti za jednání EU jsou členové Rady, jmenovitě hlavy států a vlád členských států. Společně určují jak cíle, tak základní způsoby, jak jich dosáhnout.
Oni, nebo spíše jejich předchůdci v národních vládních úřadech, přijali evropské smlouvy a nechali je ratifikovat národními parlamenty jejich příslušnou většinou, aniž by se mohli spolehnout na výslovný souhlas národů států.
Tam, kde se konala referenda, bylo výsledkem odmítnutí tzv. „Evropské ústavy.“
Založení EU lze tedy považovat za akt sebezmocnění hlav států a vlád. Tento akt sebezmocnění může být za určitých okolností stále považován za demokraticky legitimní.
Tito politici byli ostatně zvoleni a zmocněni v souladu s příslušnými národními předpisy v době podpisu dne 7. února 1992.
Práce hlav států a předsedů vlád v Radě však postrádá jakoukoli demokratickou legitimitu, což nenapravuje skutečnost, že hlasování v Radě je možné podle demokratických principů.
Rada je zhruba ekvivalentní představenstvu akciové společnosti, ale není řízena konkrétním orgánem (v akciové společnosti: dozorčí rada, valná hromada).
Rada ministrů
Rada ministrů představuje nejvyšší pracovní úroveň EU. Prostřednictvím své účasti v národní vládě jsou její členové přímo odpovědní příslušným předsedům vlád v Radě.
Rada ministrů na jedné straně pracuje pro Radu a na druhé straně rozkládá rozhodnutí Rady na resortní úroveň a ve spolupráci s Komisí je převádí do tzv. evropského práva.
Komise
Komise vykonává rozhodnutí Rady na jedné straně jako „pseudolegislativní orgán“ (spolu)přijímáním takzvaného evropského práva a na druhé straně jako skutečná exekutiva tím, že jedná jako výkonný orgán (vláda) v rámci zákona, který si sama stanovila.
Členství
Všechny osoby, které se podílejí na utváření politiky EU v Radě, Radě ministrů a Komisi, lze považovat za členy organizace, i když s různou mírou účasti.
ECB jedná nezávisle mimo hierarchii Rady – Rady ministrů – Komise, ale v úzké koordinaci s těmito funkcemi, aby podpořila cíle stanovené Radou.
ESD jako nástroj k disciplinárnímu postihu členů, kteří příležitostně staví své vlastní zájmy nad prvořadé zájmy organizace, stojí při Komisi na základě zákona stanoveného Komisí a Komise se na něj obvykle úspěšně odvolává.
Rada, Rada ministrů a Komise obecně spolupracují hladce a navenek působí harmonicky. ECB a ESD její práci podporují.
Evropský parlament není nic jiného než karikatura parlamentu a má dát EU vzhled demokraticky organizované instituce.
Jeho členové nejsou z titulu své funkce automaticky považováni za součást organizace.
Organizace existuje
Pátrání po existenci EU coby organizace přineslo pozitivní výsledek. Existuje zde dlouhodobé, organizované sdružení více než dvou lidí, které sleduje společný zastřešující zájem.
Zda se však jedná o zločineckou organizaci, je zatím zcela otevřené. Nyní je tedy nutné získat přehled o povaze a rozsahu teoreticky možných a skutečně spáchaných trestných činů, které by bylo možné přičíst této organizaci.
Trestné činy
Pokud je organizace schopna bez jakéhokoli efektivního dohledu využívat zdroje 27 národních států s celkovým počtem obyvatel kolem 450 milionů, je rozsah výnosů z potenciálních zločinů gigantický.
Spektrum druhů trestné činnosti je také obtížné odhadnout. Sahá od prosté pasivní korupce přes všechny formy neloajality a podvodů až po plánování, přípravu a vedení útočných válek a napomáhání ke genocidě.
Zbývá zjistit, co bylo od roku 1992 skutečně pozorováno.
Než tak učiníme, je však důležité v rámci práce EU rozlišovat mezi příjemci, oběťmi a pachateli. Dále je třeba vyjasnit, do jaké míry mohou dohody mezi příjemci a pachateli o zákonnosti jednání zabránit tomu, aby byly kvalifikovány jako trestné činy.
To není úplně jednoduché. Ve skutečnosti je to velmi problematické.
EU je ve svých kořenech kartelem ekonomik působících v členských státech EU, který se dohodl na dělbě práce (zhruba mezi průmyslem a zemědělstvím) a pravidlech hospodářské soutěže na vnitřním trhu, aby se zabránilo škodlivé vnitřní konkurenci.
V zahraničním obchodě bylo cílem společným působením celé tržní síly vytvořit příznivé vyjednávací pozice pro dovoz i vývoz.
Na první pohled to vypadá jako poctivá hospodářská politika, která by bez EU probíhala v menším měřítku v každé členské zemi. Profitují z toho prakticky všichni: firmy, zaměstnanci i stát, na druhé straně není nikdo, kdo by byl skutečně poškozen.
Ostatně to je účel hospodářské politiky v národním zájmu, a pokud ji provádějí chytré hlavy, tak to tak funguje.
V EU však tento efekt nenastal, nebo alespoň není udržitelný. Existuje pro to řada důvodů a všechny jsou dílem člověka. Část toho stále pramení z myšlenky provozování evropského hospodářského kartelu v očekávání, že se zbývající rozdíly v ekonomické síle a prosperitě vyrovnají, a to i s pomocí společné měny.
Další důvody vyplývají ze snahy unie o jednotnou orientaci ve všech oblastech – a to nejen hospodářské, ale i politické a v případě potřeby ji prosazuje i proti zájmům jednotlivých národních států.
S EU se ukázalo, že rozdíly mezi členskými státy musí vyústit ve hru s nulovým součtem, že nemůže vyhrát každý, ale že zisky některých jsou generovány ze ztrát jiných.
Zajímavé je, že už to nebyly primárně státy, které se proti sobě snažily prosazovat své ekonomické zájmy, ale stále častěji (mezinárodně působící) firmy, kterým se dařilo prosazovat své zájmy proti státům a na úkor obyvatel, protože to EU dovolila.
Téma: Daně
Zde se věci poprvé stávají velmi kritickými pro členy sdružení EU. V EU existuje malý stát jménem Lucembursko, který je plnoprávným členem.
Lucembursko umožnilo, v plném souladu s takzvaným právem EU, společnostem, a to i těm zahraničním a zcela nebo převážně vlastněným zahraničními soukromými osobami, generovat zisky v celé EU, ale daň z těchto zisků platit pouze v Lucembursku, a to za daňové sazby vyjednané s Lucemburskem a držené v tajnosti.
Zejména Amazon a IKEA prý dokázaly snížit daně z příjmu téměř na nulu. Amazon a IKEA ale nejsou zdaleka jediné společnosti, které dosáhly daňových úspor tím, že mají sídlo v Lucembursku.
V Irsku, kde jsou daně stejně nízké, musel Apple po léta platit daňovou sazbu pouze 0,005 procenta, neboli 50 eur za milion zisku.
Po letech to Komise uznala jako „nečitelnou pomoc“ a zažalovala o vrácení daní, ale původně tento případ prohrála a vyhrála pouze případ u Evropského soudního dvora, který společnosti Apple udělil pokutu a nařídil jí vrátit 13 miliard eur.
Tento spektakulární případ by však neměl zastírat skutečnost, že stovky společností v Lucembursku, Irsku a Nizozemsku také těžily z toho, že členové sdružení umožnili, a možná i podpořili, daňové úniky tím, že se rozhodli zřídit sídlo své společnosti v daňových rájích, stejně jako samotné budování daňových rájů.
V roli bývalého lucemburského šéfa vlády a pozdějšího předsedy Komise Jeana Clauda Junckera alespoň nic nenasvědčuje tomu, že by mluvil proti.
Jedna věc je zde jasná: příjemci jsou majitelé společností, které šetří daně, příjemci jsou také daňoví poplatníci z daňových rájů, ale jsou poškozeni konkurenti na trhu, kteří se nemohou nebo nechtějí vyhnout daňové povinnosti doma a jsou poškozeni daňoví poplatníci všech členských států, kteří přišli o daňové příjmy.
Pachatelé jsou – prostřednictvím nečinnosti a přihlížejících – členové Evropské rady, tedy všechny hlavy států a vlád 27 členských států dohromady.
Protože se bavíme o daních. V EU existují dva modely, podle kterých finanční úřady vrací daně, které nebyly nikdy zaplaceny.
Model 1: Podvody s DPH
DPH je čistě spotřební daň. Firmám sice DPH účtují i jejich dodavatelé, ale proplácí ji finanční úřad. Plná DPH je splatná pouze při prodeji produktu koncovému zákazníkovi.
Při obchodu v rámci Společenství však mezi prodávajícím v jedné zemi EU a kupujícím v druhé zemi EU neplatí žádná DPH. Smyslem toho je, že každá země EU by měla DPH obtěžovat pouze své vlastní spotřebitele.
Pokud se pak auta prodají s DPH v zemi B, ale DPH se neodvede a firma, která byla za tímto účelem založena, již neexistuje, trik se osvědčil. Odhady naznačují, že ročně je tímto způsobem ukradeno kolem 50 až 60 miliard eur.
Model 2: Cum-Ex podvod
Pokud jsou akcie k rozhodnému dni dividendy drženy na depozitním účtu, musí držitel z dividendy zaplatit daň z kapitálových výnosů. Kdo ale musí vyplatit dividendu, pokud akcie v rozhodný den několikrát změní majitele?
To je jádro podvodu . Vzhledem k tomu, že vláda může daň z kapitálových výnosů vyměřit z dividend pouze jednou, musí daň vrátit některým krátkodobým držitelům.
Podvodníkům se podařilo transakce utajit tak, že nakonec bylo vráceno více daně z kapitálových výnosů, než bylo zaplaceno. Výše škody je podobná jako u podvodů s DPH.
Oba modely dohromady mají kriminální příjemce, oba modely poškozují daňové poplatníky. Pachatelé jsou – prostřednictvím nečinnosti a přihlížejících – členové sdružení známého jako Evropská rada.
Celkově má využívání daňových rájů v rámci EU a daňové podvody prostřednictvím triků s DPH a Cum-Ex za následek daňové ztráty ve výši přibližně 200 miliard eur ročně.
To odpovídá dvanáctinásobku toho, co Německo odvedlo v čistých platbách do EU v roce 2022.
EU se nyní podařilo alespoň vytvořit zákon o minimální dani a nechat jej převést do vnitrostátního práva.
Zákon má složitým postupem donutit mezinárodně aktivní společnosti, aby ze svých zisků odváděly alespoň 15 procent daně, a pokud možno v místě , kde byl zisk vytvořen.
To se v současné době zavádí a bude možné reálně vědět, jaký efekt bude mít nařízení v praxi minimálně za tři nebo čtyři roky.
V poněkud nepravděpodobném případě, že by toho mělo být skutečně dosaženo v plné výši, zůstává otázkou, proč by to mělo být pouze 15 procent.
Spotřebitelé v EU platí DPH ze všech spotřebitelských výdajů ze svého již zdaněného příjmu, jehož standardní sazba je trvale vyšší než 15 % zisku společností. V Maďarsku je to 27 procent, v Dánsku, Švédsku a Chorvatsku 25 procent.
Samozřejmě se jedná o akt podpory exportu. Nízké daně z příjmu a vývoz bez DPH zvyšují konkurenceschopnost. „Výpadek“ ve státní pokladně je kompenzován vysokými daněmi a odvody ze mzdy a vysokými spotřebními daněmi.
Pokud jde o podvod Cum-Ex , je poučné si alespoň přečíst záznam o Anne Brorhilker na Wikipedii . Jako vrchní státní zástupkyně hrála Brorhilkerová vedoucí roli ve vyšetřování Cum-Ex.
Když se jí pokusili odebrat zaměstnance a kompetence, hodila ručník do ringu a požádala o odvolání ze služebního místa. Celý příběh jasně ukazuje, že touha věc objasnit se zdá být spíše slabá, přičemž metoda podvodu je nadále používána.
Ohledně podvodů s DPH stojí za to si přečíst, co o nich píše právník Frank Fromm na svém webu . Tady je jen poslední zásadní věta:
„Ve chvíli, kdy finanční úřady podvod s neoprávněně vrácenými nebo neoprávněně nezaplacenými daněmi z obratu odhalí, je obvykle již pozdě. Společnosti již vydělaly se svými zisky. “
S ohledem na možnosti vyhýbání se daňovým povinnostem by bylo naivní se domnívat, že zákon o minimálním zdanění příjmů právnických osob by to ukončil. EuroNews popsal výhody evropských daňových rájů poměrně podrobně už v září 2024.
Závěr
Na závěr první části zkoumání EU z hlediska „zločinecké organizace“ je třeba poznamenat, že počáteční podezření může být jistě oprávněné.
To je založeno na jedné straně na podezření, že založení EU bylo aktem sebezmocnění tehdejších hlav států a vlád, který je ještě třeba prozkoumat, aby se zjistilo, zda a do jaké míry byly porušeny principy lidové suverenity, a na druhé straně na nedostatku jakékoli rozeznatelné vůle přijmout účinná opatření k zamezení nejškodlivějších forem daňových podvodů v celé EU.
Ve 2. části budou probrána tato témata: Euro, ECB, dluhová unie
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 1 Průměrně: 5 ]
