Svět ruskýma očima 674
RSS

Svět ruskýma očima 674

Běloruská opozice v EU i na Ukrajině: Z EU k opotřebovanému materiálu
Natalja Grigorjeva
20. srpna 2022
Po událostech v roce 2020 a krachu státního převratu v Bělorusku se místní opozice rozprášila po celém světě. Ti, kteří stihli utéci dříve, než se ocitli za mřížemi, jsou nyní v EU, na Ukrajině, v USA, v Austrálii a na Novém Zélandu.
Běloruská opozice počítala s tím, že se jí povede svrhnout Lukašenka a do země se vítězoslavně vrátí. Jenomže se ukázalo, že je neschopná politického boje, dostala se do vnitřních sporů, ale běloruská vláda naopak svoji pozici posílila. Navíc se postavení členů běloruské opozice zhoršilo i v zemích, které je před tím vítaly. Kvůli konfliktu na Ukrajině přestala postupně sloužit „běloruská otázka bezpečí bojovníků proti Lukašenkovu režimu“, kteří počítali s tím, že budou nadále parazitovat na problémech Běloruska za jeho hranicemi.
Hlavním spouštěčem nového postoje k běloruským politickým migrantům byla speciální vojenská operace na Ukrajině. Hlavními zeměmi, v nichž v poslední době setrvávají Lukašenkovi odpůrci, jsou Litva, Lotyšsko, Polsko a Česká republika a samozřejmě Ukrajina. Do nich byly vždy vkládány naděje a právě zde mohou být v nejbližší době pohřbeny.
Dnes se neví, kolik Bělorusů od roku 2020 odešlo za hranice. Polské úřady uvádějí, že za rok po zahájení protestů vydaly občanům Běloruska 180 tisíc víz, z toho přibližně 12 tisíc humanitárních (politické motivy). Litva za tuto dobu vydala 20 tisíc národních víz, z toho 4 tisíce humanitárních. V jiných zemích se čísla pohybovala od několika desítek do několika stovek.
V posledních měsících se život Bělorusů v zahraničí začal měnit, a to i těch, kteří tam žijí několik let a tvrdí o sobě, že bojují s Lukašenkovým režimem i s imperiálním Ruskem. U emigrantů jsou stále častější problémy s úřady a se zaměstnáním. Často se setkali s otevřenou národnostní diskriminací a s domácí agresí.
Změna vztahu k Bělorusům není jen osobní, ale i na státní úrovni. Například v Litvě raději berou do práce Ukrajince než občany Běloruska. Prostředkem jsou i byrokratické překážky a diskriminace ze strany státních orgánů. Již od února letošního roku dochází k domácím konfliktům, jako je poškozování aut, urážení na veřejnosti a dokonce i šarvátkám s noži. V EU se takové věci nepřipomínají. V červenci informovala o rozsáhlé diskriminaci Rusů i Bělorusů v různých sférách života stálá představitelka Běloruska při OSN Larisa Bělská a vyzvala organizaci, „aby tyto záležitosti nestranně ohodnotila“.
Evropské úřady oficiálně popírají jakoukoliv diskriminaci podle národnosti. Avšak ve skutečnosti je pro Bělorusy a Rusy situace stále složitější. Dnes už nikoho v EU nezajímá, zda jste pro nebo proti Lukašenkovi a Putinovi. Ukázkovým příkladem je Česká republika, kde stejně jako v Polsku a Pobaltí stále požadují zesílení sankcí proti Rusku a Bělorusku. a vykládají cosi o „kolektivní zodpovědnosti Bělorusů a Rusů“ za situaci na Ukrajině. ČR jako jedna z první zemí ukončila vydávání víz těmto občanům a vyžaduje od ostatních členů EU totéž. Koncem srpna hodlá ministr zahraničí Lipavský „dát do placu“ na neformálním setkání ministrů zahraničí v Praze téma zákazu vydávat schengenská víza ruským a běloruským občanům všemi členy EU. Pozoruhodné je to, že ČR je připravena vydávat víza a povolení k pobytu těm, o které má zájem, a to i v rámci speciálního programu podpory „pronásledovaným úřady “ v Rusku a Bělorusku. Mnoho takových však není.
České úřady zároveň začaly pronásledovat ty Bělorusy a Rusy, kteří zde žijí a studují déle než rok a neberou se ohledy na důvody, pro které přijeli. ČR je jedinou zemí EU, která přenesla sankce a zákaz na technickou pomoc Bělorusku na sféru vzdělávání. Běloruští studenti prvního ročníku nemohou získat studentská víza, aby mohli přijet na studium, za které zaplatili. Problém je i u těch, kteří již na českých VŠ studovali. Podle nových zákonů nesmějí Bělorusové a Rusové studovat „strategicky významné obory“, například technické. Studentům z Běloruska bylo navrženo, aby se podrobili „verifikaci“, která musí „odhalit postoj studenta k válce“ a k protestům a vyšťourat, jestli jejich příbuzní pracují pro běloruské úřady nebo slouží v ozbrojených složkách.
Nejbolestivější ránu opozičníkům uštědřila Ukrajina, kterou tak Bělorusové milovali. Doma neměli stání a jezdili do Kyjeva. Kyjevské úřady s radostí brali otrlé rusofoby, neonacisty a podobnou sebranku. V posledních letech se na Ukrajině objevilo mnoho běloruských organizací, které se oficiálně zabývaly pomoci Bělorusům, kteří „utíkali před politickým pronásledováním ve své vlasti“. Praxí organizací byl sběr peněz pro svoji existenci. I organizované vojenské jednotky jako je Pahoňa, nebo to, co se objevilo letos na jaře – batalion Kastuse Kalinovského, ve skutečnosti podporovaly své organizátory a dnes celkově obchodují se zbraněmi dodanými na Ukrajinu Západem. Již kolem roku 2021 se kolem běloruských opozičních struktur začaly objevovat všelijaké konflikty. Například našli oběšeného šéfa běloruského domu na Ukrajině Vitalije Šišova. Tehdy někteří lidé spojovali tuto událost s vnitřními neshodami běloruských radikálů, kterým pomáhaly ukrajinské speciální služby.
Po zahájení speciální vojenské operace nejsou skandály okolo Běloruska na Ukrajině menší. Zde se běloruské útvary svářejí mezi sebou a kyjevské úřady z toho nemají radost. V roce 2008 byl vztah k Bělorusům na Ukrajině jasný, byli považováni za oběti kroků „Lukašenkova režimu“. Během roku se situace změnila. Nyní přestal Kyjev dělat rozdíl mezi opozičníky a stoupenci Lukašenka. Nyní ti, kteří dříve utekli z Běloruska na Ukrajinu, míří hromadně na Západ. Údajně jen za první týden po zahájení speciální vojenské operace uteklo až 40 % takových borců a do začátku dubna ještě dalších 15 až 20 %.
Situace se dále stupňovala. Někteří Ukrajinci přestali s Bělorusy vycházet, vyháněli je z pronajatých bytů, propouštěli je z práce a jezdit po Ukrajině autem s běloruským pasem nebylo bezpečné. Při průjezdu kontrolními stanovišti mohla zasahovat ukrajinská bezpečnostní služba. V květnu byla přijata strategie nenápadného vytlačování Bělorusů ze země. Běloruským občanům se začaly blokovat bankovní karty, odmítat otevírat bankovní účty a odmítat prodlužování práva na pobyt v zemi. V červnu mluvila Nejvyšší rada o zjednodušení postupu při nuceném vyhošťování nelegálních migrantů z Ukrajiny  a převedení práva na taková rozhodnutí ze soudů na ukrajinskou bezpečnostní službu, migrační službu a pohraničníky.
V EU neradi mluví o tom, co se děje na Ukrajině. Proto o sobě musejí uprchlíci mluvit sami. Podle jejich slov nezáleží na tom, jestli jste politický běženec nebo ne. Pokud jste Bělorus, chová se k vám migrační služba Ukrajiny odmítavě a čeká vás násilná deportace. Přitom je všechno podle zákona. Po ukončení platnosti povolení k pobytu musíte Ukrajinu opustit, ale kam jít,  není určeno. Nedává se souhlas s prodloužením pobytu a někdy je dokonce odmítáno registrovat manželství Bělorusů s Ukrajinci. Zelenskij nedávno podtrhl, že „odpovědnost“ za zahájení speciální operace k denacifikaci Ukrajiny má „veškeré obyvatelstvo Ruska“ a s ním i Běloruska.
Takto dnes uprchlé běloruské příslušníky opozice nikdo nepotřebuje ani v EU, ani na Ukrajině. Jestliže současné opoziční vedení v čele s Tichanovskou podnikne cokoliv, situace se asi nezmění. EU i Kyjev využívají princip „kolektivní odpovědnosti“. Ať uprchlíci odsuzují konání Ruska a Běloruska, nebo ho podporují, může běloruská svoboda na Ukrajině i na Západě rychle skončit. Ve vlasti čeká mnoho z uprchlíků soud a vězení a pro řadu z nich je to konec „politické“ kariéry.
Převzato z Eadaily.com
***
Pohled na ŠOS z Perského zálivu
23. srpna 2022
Šanghajská organizace pro spolupráci (ŠOS) byla založena v roce 2001 na základě „šanghajské pětky „. Je to největší regionální uskupení v Eurasii. Zahrnuje území, na kterém žije asi 40 % obyvatel planety a připadá na ně přibližně třetina světového HDP. Zásluhou své úlohy v zajišťování bezpečnosti v hospodářské spolupráci získala ŠOS v Asii ohromný vliv. Není se co divit tomu, že řada zemí Blízkého východu a Jihovýchodní Asie stojí v řadě na začlenění buď jako účastníci, nebo pozorovatelé, či partneři dialogu, jak píše Saudi Arab News.
V současnosti zahrnuje ŠOS 8 členů (Čína, Indie, Kazachstán, Kargyzie, Pákistán, Rusko, Tadžikistán a Uzbekistán), 4 pozorovatele (Afghánistán, Bělorusko, Írán a Mongolsko) a 6 partnerů pro dialog (Arménie, Ázerbájdžán, Kambodža, Nepál, Turecko a Srí Lanka).
Írán se na schůzce v Samarkandu 15. až 16. září stane plnoprávným členem organizace a Saúdská Arábie, Katar a Egypt se stanou partnery pro dialog.
Připojit k organizaci by chtělo Bělorusko. Arménie, Ázerbájdžán, Kambodža a Nepál si dělají chutě na status pozorovatel a Bahrajn a Maledivy se připojí jako partneři pro dialog. Jako plnoprávný člen se do ŠOS chtějí zapojit Sjednocené Arabské Emiráty, a to bez absolvování byrokratické procedury. Sýrie, Irák, Izrael, Bangladéš a Vietnam také pomýšlejí na získání statusu partnera pro dialog nebo pozorovatele při organizaci.
ŠOS po svém založení navázala vztahy s několika mezinárodními institucemi a regionálními organizacemi, jako jsou Hospodářská a sociální komise OSN pro Asii a Tichomoří (ESCAP), Asijská rozvojová banka (ADB), Sdružení národů Jihovýchodní Asie (ASEAN) a Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) V průběhu minulého summitu ŠOS v Dušanbe bylo dojednáno memorandum o vzájemném porozumění mezi sekretariátem ŠOS a generálním sekretariátem Ligy arabských států.
USA považovaly zpočátku ŠOS za nepřátelský blok založený k narušení jejich globálního panství po skončení studené války. Její vývoj ale odpovídá koncepci „nového regionalismu“ v rozvíjejícím se světě, který dal vznik regionálním organizacím, jako je Rada pro spolupráci v zálivu (GCC) a ASEAN. Jsou to mezinárodní organizace, které popírají nadnárodní způsob integrace v EU.
ŠOS byla vytvořena kvůli boji s terorismem, extrémismem a separatismem, GCC a ASEAN vznikly a vyvíjely se podobně jako ŠOS a měly být prostředkem proti hrozbě pro bezpečnost ze strany Íránu a komunismu. Ačkoliv regionální bezpečnost zůstává starostí obou organizací, jejich reálný úspěch spočívá v hospodářské integraci: společný trh GCC versus hospodářské uskupení ASEAN.
ŠOS vykazuje rychlý pokrok v upevňování bezpečnostní a hospodářské spolupráce. jeho klíčovým instrumentem proti třem hrozbám je regionální protiteroristická struktura. Bezpečnost podporují vojenská cvičení nazývaná mírové mise a také protiteroristická cvičení, která se periodicky opakují v členských státech organizace. V boji s terorismem to dalo výrazné výsledky
Ekonomická cena ŠOS je podmíněna tím, že zahrnuje Čínu jakožto globální ekonomické centrum a Rusko a Indii jako důležité mezinárodní hráče, rovněž pak státy Střední Asie, které mají dost nevyužitých zdrojů ropy a plynu. Ač ŠOS ještě nevytvořila zónu volného trhu, získala významné úspěchy v rozšíření vnitroregionálního obchodu a investic.
V obchodu a v investicích je v ŠOS na prvním místě Čína. V letech 2001 až 2020 se obchodní obrat Číny s jinými členskými zeměmi zvýšil dvacetkrát a dosáhl 245 miliard USD. K minulému roku investovala Čína 85 miliard USD a uzavřela smlouvy s členskými zeměmi ŠOS na další projekty v hodnotě 280 miliard USD. Také celkový objem obchodu členských zemí ŠOS se zvýšil z 668,09 miliard USD v roce 2001 na 6,06 bilionů USD v roce 2020. Podíl na světovém obchodu se zvýšil z 5,4 % v roce 2001 na 17,5 % v roce 2020.
Zde je hlavním cílem Ruska a Číny eurasijské partnerství vytvořené součinností rozvojových aktivit ŠOS, mezi jiným aktivitami ekonomického pásu hedvábné stezky Číny a Eurasijské hospodářské unie Ruska.
Státy Perského zálivu dosud chtěly dvoustranné dohody o volném obchodu s Čínou, Indií a Pákistánem, ale nedařilo se jim. Vztahy se státy Střední Asie a Kavkazu nebyly moc úspěšné.
Saúdská Arábie a Katar se chtějí stát partnery ŠOS v dialogu. Bahrajn se k organizaci připojí za rok. Bylo by užitečné, kdyby dalšími na seznamu byly Spojené arabské emiráty. Spolu s Egyptem, Tureckem a dalšími zeměmi Blízkého východu usilujícími o partnerství s ŠOS mají země Perského zálivu vše potřebné k tomu, aby se staly katalyzátory eurasijského regionalismu spolu s Čínou, Ruskem a zeměmi Střední Asie a Kavkazu.
Není třeba bát se Íránu, který od roku 1979 hodlá poprvé vstoupit do velké regionální organizace jako plnoprávný člen. Nakonec dávní soupeři, Indie a Pákistán, vstoupili zcela bez problémů v roce 2017 do ŠOS. Členové Rady pro spolupráci v zálivu se rozhodli pozdě připojit se k této klíčové regionální organizaci, ale lepší pozdě než nikdy.
Saúdská Arábie je jedním z největších obchodních partnerů Číny a hlavní příjemce čínských investic v rámci iniciativy Jeden pás – jedna cesta. Může využít svůj ohromný ekonomický vliv k tomu, aby zformovala pokrok ŠOS podle svého. Korunní princ bin Salmán byl pozván na summit v Samarkandu a svou roli může sehrát tím, že se podělí s ŠOS výjimečnými znalostmi království v oboru obnovitelných zdrojů.
Převzato z Vestikavkaza.ru
***
Kvórum nezískali. Západ nemůže RF zbavit zastoupení v OSN
Ljubov Stěpušova
25. srpna 2022
Západ nedokáže zbavit RF zastoupení v OSN. Jen třetina členských zemí OSN podpořila protiruskou rezoluci o Ukrajině, ale v březnu takových bylo 73 %.
Asie, Afrika a Jižní Amerika ignorovaly vůli Západu
Velvyslanec Ukrajiny při OSN Kislica oznámil, že 57 ze 190 členských zemí v OSN podepsalo rezoluci odsuzující speciální vojenskou operaci Ruské federace na území Ukrajiny.
Prohlášení nepodepsala ani jedna ze zemí BRICS, ŠOS, zemí Afriky a arabských zemí, dokonce Katar, hlavní spojenec USA mimo NATO a rovněž Srbsko a Izrael. Z Jižní Ameriky podepsaly jen Kolumbie a Guatemala. Z Asie jen Japonsko, Jižní Korea, Singapur a některé ostrovní státy.
Divně se zachovalo Moldavsko mající oficiálně neutrální postoj a problémy s platbami za plyn a Turecko. Obě země překvapily, obě podepsaly.
Fiasko bývalého režimu je nevyhnutelné
Prohlášení bylo výsledkem zasedání RB OSN ze dne 24. srpna, na kterém vystoupil Zelenskij. Moskvě kladl za vinu stoupající světové ceny potravin, hnojiv a uhlovodíků. Řekl, že Rusko přivedlo svět na pokraj radiační katastrofy ostřelováním Záporožské jaderné elektrárny.
Odpověděl mu stálý zástupce Ruské federace při OSN Vasilij Něbenzja. Prohlásil, že země Západu nedokáží zabránit neodvratnému fiasku kyjevského režimu, nehledě na všechnu jim poskytovanou finanční a vojenskou pomoc. Něbenzja řekl, že se Ukrajina ubírá k „ideologickému bankrotu“ a popřál „bratrskému ukrajinskému lidu“, aby získal svobodu a vybudoval společnost schopnou chtít lidská práva.
Postoj 57 podepsaných vyjádřila představitelka Norska.
Zástupkyně stálého zástupce Norska při OSN Heimerbaková uvedla: „Rusko musí zastavit válku a úplně, bez otálení a bezpodmínečně odvelet své síly a vojenskou techniku z Ukrajiny.“
Postoj skupiny zemí z Afriky sdělil zástupce Keni Martin Kimani.
„Jestliže válka na Ukrajině nebude zastavena prostřednictvím dialogu a jednání, může být první ze série konfliktů, který budoucí historici nazvou třetí světovou válkou.“
Postoj Asie sdělil 6. srpna čínský velvyslanec ve Francii Liu Shaye. Řekl, že většina zemí nepodporuje jednání Západu na Ukrajině a nepřipojují se k protiruským sankcím. Diplomat zdůraznil, že Washington ztrácí svůj vliv v Asijsko-pacifickém regionu a chce zanést rozpory do regionální situace, aby Asii překazil rozvíjet národní ekonomiky a vylepšovat život obyvatel.
Postoj zemí Jižní Ameriky představil brazilský prezident Jair Bolsonaro, kdy v rozhovoru se Zelenským oznámil, že Brazílie zachová kolem konfliktu na Ukrajině neutralitu.
Podle údajů Bloombergu nepodporuje úsilí USA izolovat Rusko od mezinárodního společenství polovina zemí G20.
Podpora Západu v OSN klesá
Nové sčítání hlasů rusofobních zemí má být proto, aby se sondovala možnost zrušení pravomocí ruských zástupců v OSN. Ale k tomu je potřeba podpora alespoň většiny členů Valného shromáždění.
Vyloučit Rusko z OSN, jak žádá Ukrajina, není možné. Tento bezprecedentní krok by vyžadoval doporučení Rady bezpečnosti, které by Rusko mohlo zablokovat a potom hlasování ve Valném shromáždění, kde jsou k tomu nutné dvě třetiny hlasů.
Porovnání nynějších hlasů s hlasy přijatými na analogickou resoluci Valného shromáždění OSN ze 2. března 2022. Tehdy pro ni hlasovalo 141 zemí (73 %), včetně zemí Perského zálivu, Brazílie a Srbska.
Vítěze nehodnotí
Nárůst těch, kteří nesouhlasí s postojem Západu, signalizuje rostoucí nechuť vystupovat proti Moskvě. Je jisté, že Moskva je budoucí vítěz a ke všemu ještě majitel a prodejce surovin a dalších zdrojů a je potřeba začít si ji hýčkat. Některé země to ještě nepochopily, například Moldavsko.
Historie opakovaně předvádí, že Rusko není možno nejen izolovat, ale také psychologicky dusit, protože pravda je na jeho straně. Jeho operace na Ukrajině je odpovědí na rozšiřování NATO na východ a neplnění minských dohod.
Převzato z Pravda.ru


Nejčtenější za týden