Globální oteplování se zastavilo, ledním medvědům se daří, korálů na Velkém bariérovém útesu je víc, než bys řekl švec – klimatičtí alarmisté to v poslední době nemají lehké. (Foto: Flickr)
Stále je tu však tání arktického ledu a vyhlídka, že grónský ledový příkrov sklouzne ze svého hřebene a skončí ve vašem obýváku. Bohužel i tato stará známá věc se jeví jako nejistá, protože se shromažďují důkazy, že led už netopí tak rychle jako v nedávné minulosti. Dne 16. srpna dosáhl letní mořský led v Arktidě třetího nejvyššího rozsahu od roku 2007.
Podle amerického Národního střediska pro údaje o sněhu a ledu (NSIDC) se letos poprvé od roku 2007 severní mořská cesta podél Eurasie „nemusí stát bez ledu“ . Předběžné odhady NSIDC naznačují 30% šanci, že mořský led pokryje pět milionů kilometrů čtverečních, což se nestalo již osm let.
Trend ochlazování je patrný již delší dobu. Na začátku tohoto roku deník Daily Sceptic uvedl, že pokrytí arktického moře ledem se nyní velmi blíží průměru let 1991-2020, je výrazně nad minimem z roku 2012 a v roce 2021 bude vyšší než v předchozím roce. Podle programu Copernicus, meteorologické služby EU, byl rozsah mořského ledu v březnu 2021 jen 3 % pod třicetiletým průměrem. V březnu je rozsah mořského ledu v Arktidě maximální. Podle posledních údajů byl březen 2022 o něco vyšší. Emeritní profesor Ole Humlum ve své nedávné zprávě o klimatu Nadace pro politiku globálního oteplování (Global Warming Policy Foundation) poznamenal: „Trend ke stabilnímu nebo vyššímu rozsahu ledu na obou pólech pravděpodobně začal v roce 2018 a od té doby sílí.“ Pozorovací záznamy o arktickém ledu sahají až do počátku 19. století a vykazují pohyblivé cykly teploty i rozsahu ledu.
Jako na zavolanou – jak dlouho to ještě můžeme provozovat? – Guardian a Washington Post přinesly články o tání grónského ledovce, které způsobuje výrazné zvýšení hladiny moří. Výzkum zveřejněný v časopise Nature Climate Change prý ukázal, ž e „dosavadní globální oteplování“ způsobí zvýšení hladiny moří o 27 cm, protože údajně roztaje 110 bilionů tun ledu. K dispozici byla také další porce alarmismu. Když se vybere jednorázový rok 2012, kdy došlo k rekordnímu tání, a předpokládá se, že se stane „pravidelným jevem“, dojde k „ohromujícímu“ zvýšení hladiny moří o 78 cm. A jako by to nestačilo, Guardian také uvedl, že „další vědci“ varovali, že významná část grónského ledovce „je na pokraji bodu zvratu“.
Americký meteorolog Anthony Watts na serveru Planet Sanity poznamenal, že tvrzení o tání grónského ledu zvyšujícím hladinu moře „jsou jen modelové žvásty“. Tvrzení, že hladina moře stoupne o 27 cm, bylo „nepravdivé a snadno vyvratitelné“. Podle jeho názoru jde o „stejnou starou poplašnou zprávu“, jakou nám v roce 1989 vyprávěla OSN, kdy vysoký úředník OSN pro životní prostředí varoval, že pokud se do roku 2000 nezmění trend globálního oteplování, mohou být celé národy vymazány z povrchu zemského v důsledku stoupající hladiny moří.
Watts poznamenává, že pro uváděný vzestup hladiny o 27 cm není stanoven žádný časový rámec (ačkoli autoři článku naznačují, že by k němu mohlo dojít mezi současností a rokem 2100). Jak může být recenzovaná klimatická věda tak nepřesná? Poznamenává, že 110 bilionů tun je pro většinu lidí „děsivých“, ale když se skutečný nedávný úbytek ledu porovná s plným grónským ledovcem, je prý úbytek tak malý, „že je téměř nezjistitelný“.
V souvisejícím článku Watts uvádí, že klimatičtí aktivisté, včetně vládních úředníků, tvrdili, že ledový příkrov taje šestkrát rychleji než před 30 lety. Toto tvrzení, vylepšené na sedminásobek, nedávno zopakovali Matt McGrath a BBC. Před 30 lety však grónský ledový příkrov téměř vůbec netál. „Šestinásobný téměř nulový úbytek ledu je stěží příkladem klimatické krize,“ podotýká Watts. V posledních několika desetiletích byla tvrzení o tání grónského ledu využívána k posílení obav z rychlého zvyšování hladiny moří, říká Watts. Dodává, že satelitní snímky a záznamy z roku 1993 ukazují, že hladina moří stoupá rychlostí pouhých 1,2 cm za desetiletí, což se nijak výrazně neliší od typického vzestupu zaznamenaného od poloviny 19. století.
Všechny tyto strašidelné příběhy jsou samozřejmě zpolitizovanou vědou, která prosazuje agendu příkazu a kontroly Net Zero. Zasaďme je do širšího paleoklimatického rámce, abychom viděli, jak dramatické účinky někdy vyvolává přirozená variabilita. Právě byla publikována zajímavá práce dvou amerických glacioložek Laury Laroccaové a Yarrow Axfordové, které zjistily, že více než polovina dnes existujících arktických ledovců a ledových čepiček (GIC) před 10 000 až 3 400 lety neexistovala nebo byla menší. V té době se obsah oxidu uhličitého v atmosféře pohyboval mezi 260 a 270 částicemi na milion, zatímco v současnosti je to 410 ppm.
Článek shrnuje vědecká stránka No Tricks Zone, která uvádí, že před 7 900 až 4 500 lety bylo 80 % nebo více GIC menších než dnes nebo se nevyskytovaly. Bylo zaznamenáno, že se jedná o vrchol arktického interglaciálního oteplení, kdy byly teploty o mnoho stupňů vyšší než dnes.
Uvádí se, že současný rozsah arktického ledu „patří k největším za posledních 10 000 let“. Největší rozsah GIC v holocénu byl zaznamenán v posledním tisíciletí. To prý naznačuje, že jakékoli snížení GIC v posledních několika staletích „je jen částečným návratem k dřívějšímu období mnohem většího tepla“.
Zdroj: dailysceptic.org
Článek Skutečná nepohodlná pravda: arktický mořský led od roku 2012 vzrostl se nejdříve objevil na AC24.cz .
