Běh času je neúprosný. Od konce 2. světové války letos uplynulo rovných osmdesát let. Není u nás již mnoho přímých pamětníků tohoto strašlivého zničujícího konfliktu. Války, která poznamenala beze vší pochybnosti celý svět. Zejména pak země, kde přímo probíhala válečná fronta a bojové operace. Mnoho mladých životů vyhaslo v důsledku ďábelských plánů fanatického vůdce, který si chtěl podmanit celý svět a z jeho halasně vyhlašovaných cílů naštěstí v posledku zůstaly zejména díky heroickému výkonu Rudé armády a armád spojenců jen trosky. Nikoliv však jen pouhé trosky po celém Německu. Především miliony zmařených i trvale poznamenaných životů, totálně zničená města, vypálené vesnice a kolosální hospodářské škody v desítkách zemí napříč kontinenty. Genocida Slovanů a Židů, obrovské oběti především obyvatel Sovětského svazu, to vše představovalo strašlivou cenu vedoucí nakonec až k vítěznému květnu 1945. Nadlidé byli tehdy, po bezmála šesti letech nelítostné války na život a na smrt, konečně poraženi. Slavné květnové dny jsou proto i pro všechny generace Čechoslováků nehasnoucí připomínkou, naprosto zásadní, avšak dnes nezřídka zpochybňované pravdy, že svoboda a mír k nám skutečně přišly z Východu.
V největším světovém konfliktu, který se dosud v dějinách odehrál a do něhož se zapojilo přes pět desítek zemí světa zahynulo přes 62 milionů obyvatel všech kontinentů. V tomto z dnešního pohledu až těžko uvěřitelném množství mrtvých jsou zahrnuti jednak padlí vojáci, dále oběti z řad civilního obyvatelstva a oběti holokaustu. Válka pak za sebou zanechala také miliony doživotních invalidů, nespočet vdov a sirotků.
Promo článek:
Promo článek
číst dál
