Může je někdo litovat, může nám někdo říkat jak se máme chovat a že je máme litovat, ale může nám jen říkat. Skutečnost je naprosto odlišná a já se jen divím, že už to páni herci konečně nepochopili. Buď jsou tak arogantní nebo hloupí. Takhle začínal můj starší článek a já jsem jasně říkala, že lidé jim jejich nabubřelost jednou pořádně osladí. Ta doba je tady. Chování herců se obrátilo jako bumerang a lidé dávají jasně najevo že už nejsou jejich modlou, že nemají potřebu se s nimi smát a plakat. Lidé se naučili žít bez divadel, někteří i bez kin a televize. Jsou jiné možnosti zábavy a lidé se mění. Změnila je doba a změní se ještě víc jestli tuhle dobu přežijeme ve zdraví.
Nakonec moje dva zkrácené články pod obrázkem jasně dokazují, že propast mezi diváky a herci je už docela dlouhého data.
Všichni nejsou stejní
Opravdu chápu, že všichni nejsou a je spousta umělců všech oborů kterých si velice vážím, mám je ráda a baví mne je poslouchat, nebo se na dívat. Za všechny vyjmenuji jen pár jako Petr Štěpánek, Michal Gulyáš, Lucie Bílá, Ivan Vyskočil, Dan Hůlka či režisér Svoboda a režisér Renč. Je jich mnoho a jsem za to moc a moc ráda. Ostatní mi prominou, protože pak by se z tohoto článku stal seznam a to je zbytečné. Obyčejní lidé totiž velmi dobře vědí, kteří z vás to jsou, vždy vám budou mít rádi a nedají na vás dopustit. Milují svoje umělce kteří se na nás nepovyšují, nezesměšňují, nechtějí nám poučovat, nepsat že na vesnici jsou lidé nevzdělaní, dokonce se najdou takoví, co by nám vzali hlasovací právo pro neschopnost poznat co je pro nás dobrého.
Je nás 10 000 000 a kolik z nás se podívá za život do divadla? Nepatrné procento a to je holý fakt. Některé herce nechceme ani vidět, na jiné kulturní akce nemáme peníze a někdo musí pracovat u pásu, aby bylo za co platit i tu vaši práci. Ono se musí na vše vydělat. I na ta divadla a koncerty. Nic z nebe samo nepadá a všechno leží na bedrech těch dole. Lidé na vesnicích se do Prahy dostanou možná 1x za život. Jim musí stačit televize a díky Internetu si mohou zábavu vybírat sami a to je moc dobře.
I ostatní lidé mají hypotéky a musí je splácet aby neskončili pod mostem. I oni potřebují platit inkaso, oblékat se, používat drogerii a hlavně se potřebují najíst. Zrovna jako vy, jen je nikdo neslyší a nevidí, protože pro všechny politiky a celebrity jsme neviditelní a postradatelní. Teď teprve poznáte, jak moc potřebujete obyčejné lidi. Bez nich není nic. Hvězdy pláčou, ale horem pádem chtějí přijímat migranty, protože tady se přece máme dobře. Tady je bezva uživíme. Já si říkala, že musí být hrubě za vodou, když chtějí takové peníze vynakládat na lidi, co sem nejdou pracovat, ale užívat si sociálních dávek.
Bude dobře, když se zeptáte těch lidí na mzdu z fabrik a jak to z toho zvládají. Někteří rádoby umělci nám dali najevo, jak jsme k ničemu a teď se strašně divíte, že je nelitujeme a posíláme je makat do práce. My to děláme celý život a oni mohou klidně vyskladňovat třeba zboží, aby lidé mohli nakupovat.
Nebudu dělat, že vás lituji, protože bych lhala. Je mi to jedno a vaše nářky čtu s odporem, protože jste nám vzali iluze, že hrajete pro nás a že jste zpřetrhali pouto mezi námi a vámi. Měli jsme ho před rokem 1989 a po roce 1989 to všechno vzal čert. Tak nefňukejte a postarejte se samo o sobě tak, jak to dělají obyčejní lidé celý život. Je přesně ta doba, kdy se láme chleba. Najednou se nejde ukrýt před skutečností a nejednomu sluníčku začalo svítat. Tak co sluníčka, není čas přiznat chybu a omluvit se národu, jak jste z nich dělali negramoty a pitomce? Že vám nebyla hanba chtít abychom nevolili, protože jsme takové ta selská boží hovádka? Bůh vám dal jasnou zprávu a je na vás, jestli konečně dostanete rozum a budete chtít pro tuto zemi bezpečí a klid.
Milovali jsme herce před rokem 1989, tak některými opovrhujeme
Kdysi dávno jsme byli jedna duše a vaše narážky z pódia létaly k nám a všichni jsme věděli co znamenají. Tichá revolta proti režimu se odrážela ve slovech, gestech a očích. Měli jsme vás rádi a vy jste tím darem svých diváků opovrhli, zostudili a zahodili ho. To se neodpouští a já doufám, že je v lidech dost morálních hodnot a dají vám znát jak moc jste se oddálili lidem a jak moc vás nechceme slyšet.
Kdysi se cinkalo a doufalo, ale nečekala nás žádná sametka, ale převrat a otáčení kabátů. Byla to jen výměna a odstranění těch, co byli nejvíce vidět. Jinak tam zůstaly ty stejné kreatury a praly se o koryta a kdo si víc urve. Revoluce nebyla zásluhou vás herců, potažmo Havla a OF. To za nám vybojovali jiní. Poláci a Rusové. My jen čekali, co bude. Pak se nám sešli studenti a herci horlivě začali stávkovat, protože to bylo třeba, aby se spustil převrat konečně i u nás. Už jsme byli směšní jak dlouho jsme čekali kdo to za nás udělá. Jak úsměvné, ale také hodně trpké sousto. Komunisté potřebovali revoluci a tak ji dostali, zformovali se a společně dosadili figurku kývací, Václava Havla. Tehdy vám lidé věřili, ale to je pryč.
Vy jste nás prodali jako Jidáš Krista, jen za větší peníze. Zalíbilo se vám být „hrdiny“ z roku 1989 a neuvědomili si, že není ten rok, co jste si to užili. Teď je doba uvědomění a vědění. Chcete hrát ve společnosti prim a to za každou cenu. Jdete proti lidu a to herci nikdy nedělali. Vždy byli s lidem proti pánům. Co to znamená? Přidali jste se k pánům proti nám pro peníze a slávu? Já jen tiše doufám, že náš lid se konečně probudí, zavře televizi a nekoupí si lístky do kina a divadla. Je třeba aby věděli, že bez nás nejsou nic.
MILENA DOUŠKOVÁ
The post Jak se do lesa volá, taková je ozvěna first appeared on .
