Od roku 2016 se USA zmítají v podvodu Russiagate, vymyšleném vojensko-bezpečnostním komplexem s cílem zabránit prezidentu Trumpovi normalizovat vztahy s Ruskem. Ty by totiž devalvovaly RUSKOU HROZBU, která není ničim jiným než klamem chránícím bilionový roční rozpočet tohoto komplexu.
Demokratická strana, která zcela jistě není demokratická, tento klam podporovala v naději, že s jeho pomocí prezidenta Trumpa přece jen udolá, a do boje proti němu zmobilizovala všechna svá prostitující se média.
Dnes, kdy skálopevná ujištění amerického establishmentu o tom, že Trump je zrádce, který ve spiklenectví s Putinem ukradl americké volby proto, aby Amerika sloužila ruským zájmům, se i v konečné Muellerově zprávě o aféře prokázala být lživá, jsou důvěřivé americké hlavy hotovy k přijímaní dalších lživých kampaní. Docela jako by toto lživé vlnobití mělo rozbít veškerou dosavadní reputaci Ameriky.
Samozřejmě se nejšílenější z demokratů a mediálních děvek s Russigate jen neradi loučí a nejraději by ji vrátili zpět tam, kde byla. A už jeden nebo dokonce dva profesoři vyhlásili, že Mueller byl možná i součástí „ututlání Trumpovy aféry“ a jeho úloha v něm by se měla tedy prošetřit. Což všechno dohromady ovšem jen podtrhává fakt, že USA sledováním této aféry zmarnily tři roky své existence.
googletag.pubads().definePassback('/162717810/CZ-outsidermedia.cz/400x200', [400, 200]).display();
Je přirozené, že ostatní země se mezitím hnuly vpřed. Rusové např. zjistili, že washingtonské sankce mají stříbrný okraj: Rusko se ekonomicky stalo soběstačné a vyvleklo se tak z nevděčné role pouhého vývozce surovin do západních zemí, kterou Západ pro Rusko považoval ještě za jakžtakž přijatelné. A americké vojenské hrozby směrem k Rusku přivedly na svět nové zbraňové systémy, proti nimž nemají USA obranu – a tím se staly vojenskou mocností až druhořadou. A Čína se stala největší ekonomikou světa a tím i státem, který ve stále rostoucí míře ignoruje washingtonská spílání jednou na to a po druhé na ono.
Podobně se chová též Írán a Washingtonu se dokázala postavit i Venezuela. Zkrátka svět došel k názoru, že USA nejsou takovou mocností, jakou si ony samy o sobě myslí, že jsou.
Washingtonské zneužívání své role rezervní měny a jeho porušování mezinárodního práva povzbudilo světové hnutí ve snaze obejít se v mezinárodních transakcích bez dolaru. Což je pro moc Washingtonu možná ještě větší hrozbou, než ruská převaha ve zbraňových systémech.
Prezident Roosevelt měl z 2. světové války též jistý druh potěšení, protože si uvědomoval, že z ní Británie vyjde hospodářsky zubožena a zbavená svého impéria, zatímco zisk z války připadne Spojeným státům. A že to tedy budou ony, které převezmou roli světové rezervní měny a budou proto schopny platit všechny své účty pouhým tiskem svých peněz. A vláda se tudíž nebude muset ohlížet na svá rozpočtová omezení.
Pro zemi tak fatálně zadluženou, jako jsou USA, by její ztráta role rezervní měny představovala drtivou ekonomickou pohromu. A je to právě tato pohroma, které dnes Washington čelí v důsledku své politiky sankcí a nerespektování mezinárodního práva.
A je zde ještě jedna hrozba navíc. Tak jako římské impérium padlo pod náporem cizích nájezdníků, kteří překročili jeho hranice, tak padá pod cizí mocí i impérium washingtonské. Evropu, jako jeho královskou korunu, dnes zaplavují miliony muslimů neschopných i neochotných asimilace s původním obyvatelstvem, takže Evropa už přestává být Evropou v původním smyslu toho slova. A prezident Trump nenašel až dosud dost síly ani k uhájení hranic Spojených států. Demokratická strana a presstitutky totiž nechápou, proč by se měl objem prostředků směrovaný na bilionový rozpočet vojensko-bezpečnostního komplexu snižovat kvůli stavbě nějaké obří hraniční zdi.
Američtí neokonzervativní sionisté řídící americkou zahraniční politiku ve prospěch izraelských zájmů už od časů Clintonových pokřikují dál, jako bychom byli ještě i dnes pupkem světa, když dokonce i tak patetičtí vazalové USA, jací jsou v Evropě, si dovolí např. vyslovit svůj nesouhlas s Trumpovým darem Golanských výšin Izraeli. No a pokud jde o autoritu morální, pak tu po Afghánistánu, Iráku, Libyi, Somálsku, Sýrii, Jemenu, Ukrajině, Hondurasu a nyní Venezuele promrhal Západ naprosto dokonale.
Svět si už dnes zkrátka nemyslí, že Západ je cosi, k čemu by měl s úctou vzhlížet. Vidí jej spíš jako velkého ďábla, či podle slov Matta Taibiho „jako velkou upíří chobotnici, člověka připomínající jen obrysem hlavy, do jejíhož tělního oběhu proudí peníze smisené s krví“.
Zdroj: Paul Craig Roberts
Vybral a přeložil Lubomír Man
googletag.pubads().definePassback('/162717810/CZ-outsidermedia.cz/600x300', [600, 300]).display();