Je mi velice líto: Otázka stojí opravdu tak, jak jsem ji nazval. Soudruzi piráti spolu se soudruhy ochránci zvířat vymysleli zákaz používání koňmi tažených drožek pro turisty a další návštěvníky Prahy a blekotají o tom, jak strašně těm koňům „pomáhají“.
Podstata věci
Drožky tažené koňmi patří běžně k turistice a jejich dostupnost výrazně zvyšuje atraktivitu lokality, kde jsou provozovány. Navíc přinášejí nemalý přímý příjem přímo Praze (poplatky za místa k čekání na zákazníky) i celému státu (daně ze zisků z této činnosti). Lze také očekávat i příjmy nepřímé, dané tím, že turisté touto atrakcí přilákaní utratí část svých prostředků i jinde.
Piráti, spolu se silně pochybnými organizacemi, „chránícími“ zvířata, které za svou existenci v České republice neudělaly nikdy nic užitečného a jen permanentně škodí, se snaží drožky z centra Prahy a dalších atraktivních destinací (např. Stromovka) vytlačit a pokud možno je zcela zlikvidovat.
Pochopitelně, vznikne tím jen a jen škoda pro Prahu jako celek i stát jako celek (zneatraktivněním Prahy), aniž by vzniklo cokoli pozitivního.
Zvířata a práce
Je mi velice líto, ale pro dobře vycvičené a zároveň i pro patřičnou činnost vyšlechtěné zvíře je práce více-méně zábavou. Je dobré o tom něco vědět, česky vyšly např. paměti ruského (posléze sovětského) krotitele Durova, který tyto věci popisuje velmi seriózně.
Zejména tvrdí, že každé zvíře má nějakou oblíbenou činnost, a pokud je krotitel dostatečně kvalifikovaný a dokáže ji vystihnout a umístit do výstupu, je zvíře spíše v pozici někoho, kdo si hraje, případně se i nadšeně „předvádí“.
Durov to popsal na individuální úrovni, zatímco v případě hospodářských zvířat, určených k takovým či makovým činnostem, do toho vstupuje ještě mnohaletý a mnohagenerační proces šlechtění, který zajišťuje, že toto zvíře je nejen fyzicky, ale i psychicky schopno provádět určitou činnost (koně od tahu vozů přes krasojízdu až třeba k Velké Pardubické). A že tato činnost je pro něho přirozená a je jím i jako pozitivní vnímaná. Ostatně naprosto stejné je to i s psími plemeny, které mají rovněž některé z hlediska šlechtitele žádoucí aktivity vrozené, či fixované do genů.
Můžeme se jistě dohadovat, co z těchto dispozic je genetika a co např. epigenetické jevy, ale na podstatě věci výsledek takové debaty (či dokonce vědeckého výzkumu na toto téma) nic nemění.
A je třeba si uvědomit, že u nás jsou na zajištění zvířat mnohdy daleko přísnější podmínky a omezení než v zemích 3. světa, takže operování s týráním zvířat v těchto zemích (často i tak vymyšleným) je jen bezcenným blábolením. Jako ostatně veškerá argumentace ochránců zvířat.
Drožky a koně
Je skutečně otázka, nakolik by se měl kůň, vyšlechtěný k tahu a táhnoucí břemeno (drožku) hluboko pod hranicemi svého fyzického limitu, cítit při této činnosti dyskomfortně. V reálu není na tom nijak hůř než pes, nadšeně táhnoucí svého páníčka na procházce.
Další věcí je, že „ochránci zvířat“ se snaží za každou cenu vychovat veřejnost, a zejména děti, k tomu, že žádná zvířata neexistují, případně jsou bezcenná a není důvod je nějak podporovat. Přesně toto je záměr zákazů cirkusové drezůry a některých dalších zrůdností, které tyto organizace a jednotlivci prosazují. Pokud k tomu přičteme ještě zavádění vysoce nebezpečných vlků a dalších nebezpečných zvířat do naší kulturní krajiny, vyroste nám pod jejich diktátem generace, která nebude mít ke zvířatům rozhodně pozitivní vztah a spíš je bude brát jako překážku, která by měla být odstraněna. Ostatně, v tomto duchu je i tažení ochránců zvířat po 15. 3. 1939, kdy ihned začali ve spolupráci s okupanty pracovat na likvidaci zoologických zahrad na území protektorátu (podařilo se zachránit akorát tu pražskou a pár soukromých chovů).
Drožky jsou jednou z mála příležitostí, kdy se městské dítě setká s tím, že zvíře dělá něco užitečného a obecně přínosného (a nevystupuje čistě jako pet nebo v jiné, v podstatě neužitečné, funkci). Právě proto je patrně nutno tuto atrakci zničit.
Konspirační teorie
Už jsem v internetových diskusích o tomto zákazu nalezl i názor:
„Pospíšil je homosexuál, jako takový je zvrácený a tento zákaz je projevem jeho zvrácenosti, a proto by nebylo od věci obnovit trestnost homosexuality, aby normální lidé měli od těch zvrácenců a jejich zvrácených nápadů pokoj.“
Tento názor nesdílím, jen na něj upozorňuji z toho důvodu, že tato pirátská akce může paradoxně mít i takovéto, na první pohled neočekávatelné, vedlejší účinky.
Mě osobně stačí, že je Pospíšil pirátský progresivista, a že tato ideologie je jednoznačně škodlivá a měla by být postavena mimo zákon, podobně jako nacismus. Je také důkazem škodlivosti EU, protože odtamtud mají tito lidé ve všech svých zvrácenostech (čímž explicitně nemyslím sexualitu, ale ideologii a politiku) získávají bezvýhradnou podporu (či spíše podporu ve stylu „čím víc budou škodit, tím víc budou podporováni“).
Za daleko důležitější v souvislosti s nějakým širším kontextem považuji fakt, že první zákony na „ochranu zvířat“ přijalo hitlerovské Německo a spolky na ochranu zvířat byly prvními organizacemi ve vzniklém protektorátu, které začaly s okupanty velmi silně kolaborovat. Výsledkem byl poválečný zákaz těchto organizací, který udržovali po únoru 1948 i komunisté, až do svého pádu. Bylo to jedno z mála rozumných opatření z éry vlády komunistů. Podpora ochránců zvířat ze strany EU je tedy v podstatě pokračováním politiky A. Hitlera.
Finální otázka
Tato otázka zní, co s těmi koňmi, kterým bude zabráněno si na sebe vydělat? K jízdě vhodní nejsou, pokud se dostanou k tahu, tak zcela jistě prováděného za horších podmínek než tahání lehké luxusní drožky. Někteří se mohou uplatnit v zemědělství, jiní mohou v lesích stahovat poražené kmeny na plochách, nedostupných technice. Nic dalšího mě asi nenapadne.
Obávám se ovšem, že pro naprostou většinu bude onou finální destinací koňský řezník a masné výrobky, jak naznačuje nadpis tohoto postu.
Zákaz turistických drožek v Praze je jen ukázka škůdcovství pirátů a progresivistů. I EU, kterou užívají tito škůdci jako podporu k prosazování podobných škodlivin. Nepřinese naprosto nic pozitivního. Rozhodně nedojde k „zachránění“ těchto koní před prací. Ti z nich, kteří budou mít štěstí, skončí u práce výrazně namáhavější a nebezpečnější, a v chovu s výrazně horšími podmínkami. Ti, kteří štěstí mít nebudou, se časem objeví na pultech v podobě masných výrobků.
PERGILL
The post Půjdou pražští drožkářští koně do salámů? first appeared on .
