Zavraždění Kaddáfího s sebou přineslo rozvrácení Libye, kde dodnes v části země operují islámské bojůvky ve stylu ISIS. Pro Evropu pak znamenalo bezprecedentní invazi z Afriky, neboť za Kaddáfího neprůchozí Libye se po jeho smrti stala doslova „průchoďákem.“
Proč byl ovšem Kaddáfí zlikvidován? Proč musela být Libye rozvrácena? Komu se to hodilo především? Samozřejmě je již delší dobu známý fakt, že vražda Kaddáfího se hodila především Sarkozymu, tehdejšímu francouzskému prezidentovi. Sarkozy však zdaleka nebyl jediným, komu nějakým způsobem Kaddáfí překážel.
Tyto informace jsou k dispozici již nějakou dobu, ale jsou stále vysoce výbušné vzhledem k úsilí válečných štváčů podnítit Evropu do války proti Rusku. Z e-mailů Hillary Clintonové se vynořuje jasný obrázek: Kaddáfího 143 tun zlata, plán na vlastní africkou měnu a plán sjednotit Afriku jako „krále králů“ vedly k jeho krvavému svržení. Stejně jako Putin byl i Kaddáfí médii pronásledován jako šílený despota.
Dne 17. března 2011 přijala Rada bezpečnosti Organizace spojených národů rezoluci 1973 o situaci v Libyi, kterou navrhla Francie. Rezoluce vytvořila základ pro vojenskou intervenci v libyjské občanské válce a zmocnila členské státy OSN k „přijetí všech nezbytných opatření na ochranu civilistů a civilně obydlených oblastí“.
Prezident Barack Obama telefonoval francouzskému prezidentovi Nicolasi Sarkozymu a britskému premiérovi Davidu Cameronovi po hlasování Rady bezpečnosti OSN. Všichni tři „se dohodli, že Libye musí okamžitě dodržovat všechna ustanovení rezoluce a ukončit násilí proti civilnímu obyvatelstvu Libye“.
O dva dny později, dne 19. března 2011, se na pozvání prezidenta Francouzské republiky konal v Paříži pařížský summit na podporu libyjského lidu. Na konci summitu bylo přijato prohlášení: „Situace v Libyi je netolerovatelná. Vyjadřujeme spokojenost po přijetí Rady bezpečnosti OSN číslo 1973, která mimo jiné vyzývá k okamžitému a úplnému příměří, povoluje přijetí všech nezbytných opatření na ochranu civilistů před útoky a zřizuje bezletovou zónu nad Libyí.“
Na tiskové konferenci v Paříži americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová prohlásila, že se mezinárodní společenství spojilo, aby hovořilo jedním hlasem a vyslalo jasný a konzistentní vzkaz: „Násilná kampaň plukovníka Kaddáfího proti jeho vlastnímu lidu musí skončit“.
Po setkání s Hillary Clintonovou a dalšími hlavami států a vlád v Paříži prezident Sarkozy oznámil:
„Společně s našimi partnery se Francie rozhodla hrát svou historickou roli. Účastníci se dohodli, že použijí všechny nezbytné prostředky, zejména vojenské, k prosazení rozhodnutí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů. Proto se naše letectvo, po dohodě s našimi partnery, postaví proti jakékoli agresi letadel plukovníka Kaddáfího proti lidem v Benghází. Libyjský lid potřebuje naši pomoc a podporu.
Je to naše povinnost. V Libyi je mírumilovné civilní obyvatelstvo, které chce pouze určit svůj vlastní osud, ve smrtelném nebezpečí. Je naší povinností odpovědět na jejich volání. Dnes zasahujeme v Libyi v rámci mandátu OSN. Děláme to proto, abychom ochránili civilní obyvatelstvo před vražedným klamem režimu, který ztratil veškerou legitimitu tím, že zabil své vlastní obyvatelstvo.“
Ve stejný den zahájila koalice několika států vojenskou intervenci v Libyi, která nakonec vedla k zavraždění Muammara Kaddáfího.
Hillary Clintonová rezignovala na post ministryně zahraničí 1. února 2013. V březnu 2013 hacker distribuoval e-maily, které Clintonové poslal její dlouholetý poradce Sidney Blumenthal. E-maily zaslané na domovskou adresu Hillary Clintonové byly získány nelegálním přístupem k Blumenthalovu e-mailovému účtu a řešily problémy v Libyi.
V březnu 2015 se stalo veřejně známým, že Hillary Clintonová zřídila e-mailový server ve svém domě v roce 2009 a používala pouze soukromý e-mailový server pro veškerou svou elektronickou korespondenci po celou dobu svého působení jako ministryně zahraničí.
V reakci na žalobu podle zákona o svobodném přístupu k informacím vydal americký okresní soudce příkaz, kterým nařídil pokračující zveřejňování e-mailů Hillary Clintonové z jejího funkčního období. Ministerstvo zahraničí bylo požádáno, aby zveřejnilo co nejvíce jejích e-mailů poslední den v týdnu každého měsíce.
E-mail 3.105 ze dne 31. prosince 2015 vyvolal vážné otázky o skutečných motivech vojenské intervence koalice v Libyi.
E-mail byl zaslán Sydney Blumenthalem ministryni zahraničí Hillary Clintonové 2. dubna 2011, dva týdny po zahájení vojenské intervence. Poradce Clintonové zdůraznil ústřední roli francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho ve válce proti Muammaru Kaddáfímu a vysvětlil Sarkozyho motivy.
Muammar Kaddáfí, uvedl Blumenthal ve svém e-mailu Clintonové, drží obrovské množství zlata a stříbra, které se nahromadilo před začátkem libyjské občanské války. Kaddáfího plánem bylo vytvořit africkou měnu podloženou zlatem, aby se vytvořila alternativa k CFA franku , hlavní měně frankofonních afrických zemí garantované francouzským ministerstvem financí. Kaddáfí, podle poslední zprávy, kterou jsme obdrželi, má téměř nevyčerpatelné finanční zdroje, aby mohl pokračovat donekonečna:
2. dubna 2011 přísně důvěrné zdroje s přístupem k poradcům Saifa al-Islama Kaddáfího uvedly, že zmrazení zahraničních bankovních účtů v Libyi představuje vážné problémy pro Muammara Kaddáfího, ale jeho schopnost vybavit a udržovat své ozbrojené síly a zpravodajské služby zůstává nedotčena. Podle důvěrných informací, které mají tito jednotlivci k dispozici, Kaddáfího vláda vlastní 143 tun zlata a podobné množství stříbra.
Na konci března 2011 byly tyto zásoby přesunuty do Sabha (na jihozápad – k libyjské hranici s Nigerem a Čadem); z trezorů libyjské centrální banky v Tripolisu. Toto zlato bylo nahromaděno před současným povstáním a mělo by být použito k vytvoření panafrické měny založené na libyjském zlatém dináru. Tento plán byl vyvinut s cílem nabídnout frankofonním africkým zemím alternativu k francouzskému franku (CFA).“
Blumenthal citoval „informované jedince“ a informoval Clintonovou, že odhalení Kaddáfího tajného plánu bylo jedním z hlavních důvodů rozhodnutí francouzského prezidenta zaútočit na Libyi.
Komentář zdroje: Podle znalých jedinců se toto množství zlata a stříbra odhaduje na více než sedm miliard dolarů. Francouzští zpravodajští důstojníci objevili tento plán krátce po začátku současné vzpoury a to byl jeden z faktorů, které ovlivnily rozhodnutí prezidenta Nicolase Sarkozyho zavázat Francii k útoku na Libyi.
Na základě informací shromážděných od stejných „znalých jedinců“ Blumenthal dospěl k závěru, že francouzský prezident se zajímal o libyjskou ropu, francouzský politický a vojenský vliv v zahraničí a svou osobní politickou kariéru doma. Sarkozyho cílem bylo především zastavit Kaddáfího vliv ve frankofonních zemích.
Podle těchto lidí byly Sarkozyho plány vedeny následujícími otázkami:
Touha získat větší podíl na libyjské produkci ropy,
Zvýšení francouzského vlivu v severní Africe,
Zlepšení jeho postavení v domácí politice ve Francii,
Dát francouzské armádě příležitost znovu získat své postavení ve světě,
Obavy jeho poradců z Kaddáfího dlouhodobých plánů na svržení Francie jako dominantní mocnosti ve frankofonní Africe.“
Rozhodnutí prezidenta Nicolase Sarkozyho svrhnout Muammara Kaddáfího se netýkalo „boje proti agresi plukovníka Kaddáfího“, „podpory libyjského lidu“ nebo „ochrany pokojného civilního obyvatelstva“.
Na likvidaci Kaddáfího nakonec nejvíc profitovala Čína. Čínské investice v Africe se rok od roku zvyšovaly – a samostatná měna a jakési „Spojené státy africké“ by čínským zájmům vůbec nepomohly.
Paralelou mezi libyjskou válkou a dnešní válkou na Ukrajině je skutečnost, že Kaddáfí pracoval na zlatem podložené měně – přesně tak, jak to zamýšlí ruský prezident Putin. Na rozdíl od Kaddáfího však Rusko může nastolit vzdušnou suverenitu a má jaderné zbraně na obranu svých zájmů…
Ohodnoťte tento příspěvek! [Celkem: 0 Průměrně: 0 ]
