Letošní Den vítězství si připomínáme ve složité době. Máme za sebou dva roky znásilňování pravdy kolem covidu, kdy se světová politicko-podnikatelská uskupení pokusila vyvoláváním panického strachu ovládat lidskou vůli a tím lidskou populaci,
a nedaleko vypukl mezi dvěma zeměmi válečný konflikt. Naše země opět nevzkvétá… Selhala a selhává katastroficky v obojím.
V případě covidu neuměli naši politikové udržet v našich hranicích zdravý rozum, protiústavně omezovali naše práva a ničili českou ekonomiku neuváženými objednávkami neprověřených vakcín za smluvních podmínek, které nelze považovat za normální. Pod diktátem oněch skupin, které na tom jen vydělají, vsadili na jednu kartu, od počátku rezignovali na prevenci a včasnou léčbu, a dopady nového viru tak byly zbytečně tvrdé. Snaha o diktaturu nouzových stavů a pandemických pohotovostí bylo jasným zneužitím práva.
Do války mezi Ruskem a Ukrajinou naši politikové Českou republiku bezdůvodně a neuváženě vtahují . Podílí se na protahování konfliktu dodávkami zbraní, podporují nekriticky Ukrajinu, která rozhodně není demokratickou zemí, a otevřeli naše hranice a rozpočty každému s ukrajinským pasem, aniž se na to zeptali nás, občanů. Tak k nám dnes proudí tisíce lidí bez ohledu na to, zda jsou skutečně konfliktem ohroženi, a na to, že stejné zázemí by jim mohla pomoci vlastní země v místech, kde se neválčí.
Naši politikové rozdávají bez pravidel a bez rozmyslu naše peníze, a na naše území vpouští vysoce problémové skupiny lidí, které přicházejí většinou jen s nataženou rukou – pro peníze, pro zdravotní služby, pro bydlení. Současně se může stát, že ti, kteří skutečně pomoc potřebují, se jí nedočkají. Naši politikové navíc vybočují z opatrnosti ostatních zemí – riskují a rozdávají nejvíc, a ještě se tím chlubí. Jejich ego má přednost před bezpečností nás všech, a v zájmu sebe sama, nebo těch, kdo je o to žádají, klidně nechají naši zemi zchudnout. Vše dopadne na obce a města.
Pátého května se letos český premiér neklaněl u památníku v Česku, ale v Německu – snaha zapomenout na existenci národních států uvnitř Evropské unie je očividná. Česká vlajka byla dokonce skandálně označena za projev kolaborace. Na které straně stojí současný premiér, to je očividné. Česká strana to není, za tu nekope. Potřebujeme premiéra, který by za nás dýchal. Hledejme ho.
Odmítněme pokrytectví a klanění se jiným státům. Buďme hrdí na naši zemi, přejme si, aby Česká republika byla sebevědomým členem EU s vlastní vůlí a vlastními zákony, a pokud jí to nebude umožněno, aby z takové EU odešla. Odmítněme, aby nás naši politikové vtahovali do války, se kterou nemáme nic společného. Přejme si, aby se zasadili o mír. České děti, české ženy a čeští muži nesmí být až druzí v řadě v úvahách, kudy v dnešní době dál. Stejně odmítněme, aby nám vládli očividně hloupí, nevzdělaní lidé, nebo lidé, kteří budou sloužit jiným, ne naší zemi. Přejme si v čele naší země moudré vlastenky a vlastence, na které by mohl být pyšný Masaryk i Havel. Dnes je tam nevidíme. Vidíme intelektuální slouhy jiných nebo hlupáky, kteří nás vedou do propasti dějin.
„Češi a Češky, buďme občansky sebevědomí, a probuďme v sobě národní hrdost… Naše vláda slouží jiným – zastavme to!“
Jana Zwyrtek Hamplová
The post NĚKOLIK VĚT 2022: Naše země opět nevzkvétá … first appeared on .
