Zaráží mne, když dnes čtu na různých evropských médiích oslavné články směrem k Trumpovi za to, že nechal bombardovat íránská jaderná zařízení. Mnozí to prezentují jako „boj proti islámskému fundamentalismu,“ aniž by si uvědomili, že podobné akce jej naopak podnítí.
To, že bombardování oslavují Američané, se dá ještě pochopit. Jich se následná invaze týkat nebude nebo možná jen okrajově. U Evropanů totéž nelze pochopit.
Vlastně ani nevím, kde začít argumentaci. Předně – pokud zůstaneme u Íránu – je třeba si uvědomit, že výmluva na ohrožení ze strany režimu, pokud bude mít atomovou bombu, je zcela „na vodě.“
Jak musí být člověk hloupý, aby uvěřil, že by si Írán bezdůvodně dovolil zaútočit na USA či jakoukoli evropskou zemi? To by rázem znamenalo, že by byl celý Írán doslova vymazán z mapy.
A jisté je, že by mu nepomohli ani jeho „přátelé“ z BRICS. Takovým krokem by samozřejmě skončil i íránský režim. Proto nevěřím, že by si kdy Írán dovolil zaútočit atomovkou na USA či jinou západní zemi.
Stejně tak neobstojí tvrzení, že muslimská země nesmí mít jadernou bombu. Pak se ptám: „A co Pákistán?“ Ten takovou bombu má.
Tam je fanatismus patrný na každém kroku, bezvěrci jsou běžně zabíjeni za urážku islámu a režim je vůči nemuslimům nemilosrdný.
Jenže to jsou k západu přátelští džihádisté, bez ohledu na rozsáhlou kriminalitu jejich komunity v Evropě, zejména ve Velké Británii, kde tuto zemi proslavily znásilňovací gangy.
Co když by se ovšem změnil režim i v Pákistánu? K tomu může dojít kdykoli. Bombu dávno má a nepoužil ji ani tehdy, kdy byl v čele země vůdce, který nešel na ruku Západu.
Ale vraťme se k západním intervencím, které zatím nikdy nepřinesly do dané země stabilitu, ale vždy posloužily k jejímu rozvrácení, radikalizaci a k založení dalších amerických základen ve zdevastované zemi.
Nelze samozřejmě zapomenout ani na nerostné bohatství té které země. To je také v mnoha případech hlavním důvodem dané intervence.
Půjdeme hezky chronologicky k těm největším válkám od 90. let dál a připomeneme si, jaký měly vliv na tu kterou zemi a na Evropu.
Jako příklady záměrně zvolím země, které neměly žádné kolonie, přesto se právě zejména díky západním intervencím islamizovaly.
Jako první zmíním válku v Jugoslávii (a bombardování Srbska), jejímž cílem bylo rozbití země, založení muslimského Kosova a zřízení největší americké základny Camp Bondsteel.
Během války se po celé Evropě rozmístili zejména muslimové z Bosny a Kosova. Dosud sekulární oblasti s muslimskou menšinou se v zemi dále radikalizovaly, což bylo patrné o nějaký ten rok později.
Například kolem roku 2015 se objevilo několik záběrů a reportáží z odlehlých oblastí Bosny, kde vznikaly výcvikové tábory ISIS pro džihádisty z Evropy.
A před několika lety v Rakousku, kam odešlo poměrně hodně bosenských muslimů, prosadili právě Bosňané výstavbu obří mešity, která je zároveň největší v zemi.
Když je odpůrci tohoto islámského svatostánku odposlouchávali, nahráli je, jak hovoří o tom, že za čas násilným džihádem převezmou celou zemi a zřídí v ní chalífát.
Právě migrace z Bosny a Kosova položila také základy islamizace Švédska, kde bylo v 90. letech méně muslimů, než kolik jich je dnes u nás (při stejném počtu obyvatel).
Byli tam nějací ti Íránci, kteří přišli již v 80. letech, ale do značné míry se jednalo o sekulární rodiny, které se dokázaly integrovat, problémem jsou však dnes jejich potomci, kteří se radikalizují.
Přes Švédsko také dojdeme k další důležité intervenci zemí NATO. Šlo o invazi do Iráku, který byl napaden pod smyšlenou záminkou, že jsou v zemi zbraně hromadného ničení.
Právě masová invaze z Iráku kolem roku 2003 způsobila dramatický nárůst muslimské populace v této severské zemi. Teprve tehdy došlo ke vzniku prvních ghett, která byla lákadlem pro další muslimy v následujících letech.
Intervence do Iráku přispěla i k islamizaci dalších evropských zemí, kam Iráčané na začátku tohoto století odcházeli. Souběžně s invazí do Iráku probíhalo i obsazení Afghánistánu, nicméně hlavní vlna invaze do Evropy odtud následovala až později.
Irák je i nadále rozvrácenou zemí. Od intervence USA a devastace ze strany ISIS z něj byli nuceni prchnout zejména křesťané i další nemuslimové. Paradoxně je dnes irácká vláda v souladu s íránskou, kterou se snaží Západ sesadit.
Zlomovým byl rok 2011 a bombardování Libye, jejímž cílem mělo být zabránění vzniku Africké unie. Země byla rozvrácena, Kaddáfí zabit a z pevnosti, odkud se do Evropy nedostala ani noha, se stala rozvrácená země, kde od té doby panuje v podstatě bezvládí.
Země je politicky rozdělena, části vládne Západem uznávaná vláda, části Islámský stát. Libye je tedy nadále rozvrácenou zemí a celých 14 let funguje jako spolehlivá cesta pro příliv Afričanů do Evropy, ale často tudy proudí i džihádisté ze zemí Blízkého východu.
Díky bombardování Libye a odstranění Kaddáfího přišly do Evropy miliony džihádistů. Hodně je tím postižena zejména Itálie coby vstupní země, ale samozřejmě i všechny další země, kam míří invazní toky.
A záhy po bombardování Libye přišla řada také na Sýrii. Ve snaze sesadit Asada, který nešel na ruku Západu, USA využily islámské bojůvky a na zemi byly uvaleny tvrdé sankce, které se postupně zhoršovaly.
Mezitím odešly ze sankcemi a válkou sužované země miliony Syřanů, včetně džihádistů, kteří krátce předtím řezali hlavy v řadách ISIS a jiných bojůvek v Iráku či Sýrii.
K ohlášené porážce Islámského státu ve skutečnosti nikdy nedošlo, jeho členové se postupně přestěhovali buď do oblastí Sýrie ovládaných Tureckem (z nich se později rekrutovala současná syrská vláda) nebo do Evropy, kde nyní vytváří spící buňky budoucího džihádu.
Většina Syřanů, kteří – zejména díky pozvánce Merkelové – kolem roku 2015 odešli ze země, zakotvila v Německu, kde bylo značnému počtu z nich uděleno bývalou vládou „semaforu“ německé občanství.
Nicméně invaze postihla i mnoho dalších evropských zemí. Málo se ví třeba o tom, že – v přepočtu na počet obyvatel – bylo invazí kolem roku 2015 Rakousko postiženo ještě o něco víc než Německo.
Se Syřany se samozřejmě do Evropy „svezl“ kdekdo – od Afghánců až po Severoafričany (Egypťané, Maročané, Tunisané apod.). Většina dorazila do Evropy bez dokladů a mnozí tvrdili, že jsou nezletilí Syřané (i když tomu tak většinou nebylo), aby si zajistili azyl.
A jak to tedy nakonec dopadlo v Sýrii? Asad byl koncem loňského roku – před odchodem Bidenovy administrativy – odstraněn a vyměněn za džihádistu, který v minulosti ve vedení Al Káidy a ISIS podporoval genocidu menšin, zejména jezídů, alavitů a křesťanů.
Patřičně se také projevil záhy poté, co převzal post, když se pustil do čistek, při nichž se zaměřil zejména právě na alavity . V zemi, která byla za Asada sekulární, mezitím zavádí chalífát pod právem šaría.
Nicméně jde na ruku západním vůdcům, kteří se mu – od Von der Leyenové až po Trumpa – klaní a přehlíží jeho nedávné čistky i džihádistickou minulost.
Nakonec bych zmínila důsledky intervence do Afghánistánu, která byla velkou ostudou celého NATO. Při překotném úprku ze země v roce 2021, kdy si vládu převzal zpět Talibán, tam Američané zanechali tisíce západních zbraní a techniky, ale i peněz.
Jako bonus si vlády do svých zemí dovezly afghánské džihádisty pod pláštíkem ve skutečnosti neexistujících tlumočníků (ty měly jen 4 země, ostatní si je od nich půjčovaly) a takové Německo pokračuje v dovozu Afghánců dodnes.
Jak vidíte, tak každá intervence do jakékoli muslimské země jen dále podnítila islamizaci Evropy. Netvrdím, že by k ní jednou nedošlo, ale bezpochyby by se tak dělo výrazně pomaleji.
Jisté je, že ani poslední válka, která se zřejmě nyní vyvíjí na Blízkém východě, nebude výjimkou. Opět se proudy muslimů vydají do Evropy.
A nepůjde jen o šíitské Peršany, z nichž část je poměrně přizpůsobivá, ale také o další národy, které – stejně jako v roce 2015 – zneužijí invazní toky a zamíří spolu s nimi do Evropy s podobným cílem jako jejich předchůdci: zřídit na našem kontinentu chalífát.
Pro objektivitu je nakonec třeba připomenout, že vysoký podíl na islamizaci má samozřejmě EU, která prosazuje otevřené hranice, bezbřehé přijímání, financuje mnoho islámských organizací napojených na Muslimské bratrstvo, Frontex využívá jakožto další taxi pro vetřelce a na její příkaz zavádí jedna země za druhou zákony pro „boj proti islamofobii.“
S migračním paktem pak bude mít EU již příští rok volnou ruku pro přerozdělování nově příchozích muslimů. Tento islamizační akt pak EU nazývá „povinnou solidaritou.“
V neposlední řadě jsou na vině i samotné evropské vlády, z nichž dosud žádná – vyjma slovenské – nebyla schopna zavést zákony, které by danou zemi účinně chránily před islamizací…
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0 ]
