Chvílemi se mu těžce hledala slova. „Průmysl je v recesi, hospodaříme s deficity...“ „Postupně ztrácíme podíl na trhu a průmysl už neroste, nebude tolik zaměstnávat lidí jako dřív.“ „Jelikož tady máme nejdražší energie, jelikož tady prostě firmy ztrácí konkurenceschopnost, bude velice těžké soupeřit s Čínou.“
Na slova vlády o neměnnosti mandatorních výdajů sdělil: „No, já kdybych věřil na takové výmluvy, tak bych nikdy neměl takové výsledky, jaké máme (v ČNB). Pokud chcete něco změnit, tak to jde. Řada těch výdajů jde hned změnit, jde prostě změnit zákon... Pokud se chce, tak to jde a nemá cenu se vymlouvat na tadyta slovíčka.“
Věnoval se i výdajům ve výši 5 % na obranu v rámci NATO, kde kritizoval fakt, že vláda postupuje opačně a nikde není sebemenší zmínka o tom, kde na to vezmeme. Na adresu výroku premiéra Fialy „jedna koruna utracená na obranu přinese tři koruny“ prohlásil „No tak to považuji za další klišé výrok, podobně jako ty mandatorní výdaje.“
Poslední ranou bylo přirovnání hospodaření státu k tzv. sacímu reflexu, který byl dříve za komunismu a nyní nabírá opět na síle, kdy je obrovské množství subjektů a institucí přisátých na státní rozpočet a chtějí pořád víc a víc. Podle guvernéra Michla jsme přitom už dávno mohli mít vyrovnaný rozpočet.
