Kristus ve svém podobenství o nepoctivém správci pronesl slova, která znějí jako paradox: „Synové tohoto světa jsou prozíravější než synové světla.“ A dodává: „I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.“ (Lk 16)
Není to výzva k nečestnosti, ale k rozlišování a chytrosti – k pochopení, že duchovní člověk nemá být slepý a pasivní, ale aktivní, moudrý a svobodný. V dnešní době, kdy se celý společenský systém v mnoha zemích a kulturách otáčí proti křesťanským hodnotám, zní tato slova zvlášť naléhavě.
Když se systém obrací proti světlu
Ještě před jednou generací bylo v Evropě běžné, že křesťanství – i pokud nebylo bráno náležitě vážně – mělo veřejné místo a respekt. Dnes se situace rychle mění. Morální učení je zesměšňováno, obránci tradičních hodnot označováni za extremisty a státní aparát se proměňuje v nástroj ideologického dohledu.
Zákony, které měly chránit menšiny, se obracejí proti těm, kteří hájí přirozený řád. Kdo řekne, že manželství je pouze svazek muže a ženy, riskuje vyloučení z veřejného života. Kdo cituje Písmo o hříchu, může být obviněn z „nenávistného projevu“.
Systém se už nevyhlašuje za neutrální – ale za aktivního nositele „nového dobra“, které má nahradit to staré. A právě zde je potřeba křesťanské prozíravosti. Ne hysterie, ne paniky – ale chytrosti. Takové, která vidí, co se děje, a přesto neztrácí víru ani rovnováhu.
Pán Ježíš v Matoušově evangeliu říká: „Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky; buďte tedy opatrní jako hadi a bezelstní jako holubice.“ (Mt 10,16) Tato věta je dnes aktuálnější než kdykoli jindy. Křesťané jsou ovce ve světě vlků – ale nemají být naivní. Mají být chytří. Umět se pohybovat, číst mezi řádky, rozlišovat.
Chytrost není lhaní. Je to dovednost přežít v nepřátelském prostředí. Je to schopnost hledat správný okamžik, mluvit tak, aby zaseli, a ne zbytečně rozdělovali. Je to vnitřní svoboda, která se nebojí systému, ale zároveň mu nedává záminku k likvidaci. Holubice – čistota srdce, had – moudrost strategie. Obě tváře křesťanské zralosti.
Pomozte svému zdraví - i Protiproudu!
Není náhodou, že na Supramedex právě zaútočila korporátní média. Stalo se tak vzápětí poté, co Daniel Fiala představil o velikonočním pondělí v rozhovoru s Petrem Hájkem úplnou novinku - korunu dosavadní cesty při prevenci a podpoře léčby i těch nejzávažnějších chorob pomocí přírodních látek uložených v medu.
Jmenuje se PREMIUM a chcete-li se dovědět co se za ním skrývá a jaké je jeho použití, pusťte si ze záznamu celý pořad. Dozvíte se v něm samozřejmě i celou fůru dalších informací a zajímavostí.
Útok samozřejmě přišel z míst, která se po léta neúspěšně snaží skandalizovat Protiproud a jeho zakladatele. A protože nákupem tohoto skvělého přírodního prostředku přes Protiproud současně pomáháte jeho další existenci, dříve či později to muselo přijít.
Pro nás jsou nejdůležitější vlastní zkušenosti tisíců našich čtenářů - a ty jsou skvělé. A nejde jen o PREMIUM. Největším hitem samozřejmě zůstává EXTRA a POWER - kromě řady dalších účinků i s prokazatelně fantastickými výsledky při podpoře léčby rakoviny. Nová vědecká studie potvrdila, že mu neodolá ani "nezničitelný" stafylokok! Ale PREMIUM jim bude zdatně konkurovat. Tak se nedejte zmást prolhanými médii. Máme s tím přece - my nepodvolení - letité zkušenosti!
NOVÉ SUPERPOTRAVINY A ZÁZRAČNÉ HOUBY SUPRAMEDEX
Objednávejte zde
Neztratit směr
V současné době se křesťané ocitají v pasti dvou extrémů. Na jedné straně jsou ti, kdo se přizpůsobí – rezignují na Pravdu, aby mohli „být v klidu“. Přestanou mluvit, přestanou svědčit. Na druhé straně jsou ti, kdo bojují agresivně, s hněvem, bez lásky – a stávají se obrazem karikatury víry.
Kristova cesta je jiná. Je to cesta vnitřní pravdivosti. Křesťan nemá být otrokem strachu, ale ani revolucionářem z frustrace. Má být svědkem. Má vědět, kdy mluvit a kdy mlčet, kdy se bránit a kdy přijmout kříž. Ale nikdy nesmí zapřít Pravdu.
Podobenství o nepoctivém správci je neobvyklé: Kristus chválí člověka, který jedná mazaně, aby si zajistil budoucnost. Ne proto, že podváděl, ale proto, že rozpoznal situaci a jednal. Synové světla mají jednat podobně – ne ve lži, ale v předvídavosti.
Co to znamená v praxi? Mít duchovní strategii. Vědět, že přichází čas zkoušky – a připravit se. Vzdělávat se ve víře, tvořit společenství, podporovat iniciativy, které nesou světlo. Využívat vše ještě dostupné možnosti k šíření dobra. Nečekat, až nám vše zakážou. A pokud přijdou ztráty, nést je věrně – ale připraveně.
Žít v systému, ne ze systému
Tak jako starozákonní Josef, který sloužil v egyptském paláci, a přesto zůstal věrný Bohu, tak i dnešní křesťan je často postaven do systému, který není jeho. Pracuje v korporaci, učí ve státní škole, působí v médiích, žije v sekularizovaném městě. A přesto může být světlem. Pokud zůstane zakořeněn v Kristu.
Znamená to někdy moudré mlčení, jindy věcnou obhajobu pravdy. Někdy taktiku, jindy otevřenou výzvu. Ale vždy v duchu Kristově – bez lsti, bez hořkosti, bez paniky. Se svědomím, které patří Bohu, a s odvahou, která se nebojí světa, ale rozumí mu dost na to, aby mu nepochlebovala.
Na první pohled se může zdát, že věřící mají v Evropě svobodu: žádné viditelné pronásledování, právní ochrana, možnost veřejného kultu. Ale pod povrchem se formuje nový druh útlaku – kulturní, institucionální, psychologický. Není veden mečem, ale jazykem. Není okamžitý, ale vytrvalý.
Ve školách se vnucuje pohled na rodinu, který odporuje přirozenému řádu. V médiích jsou křesťané vykreslováni jako zpátečníci. Na sociálních sítích jsou blokována slova, která ještě před deseti lety patřila do běžného morálního slovníku. A co je nejnebezpečnější – v lidech se rodí autocenzura. Strach říct pravdu. Potřeba zalíbit se většině.
Zákony, které mají chránit před „nenávistnými projevy“, se stávají zbraní proti těm, kdo hlásají evangelium. Ti, kdo varují před hříchem, jsou označeni za „fanatiky“. A mnozí křesťané ustupují, mlčí, přizpůsobují se.
Kam s penězi v nebezpečném světě?
Záhady české povahy: Můžou na nás otrokáři štípat dříví? Už nám sebrali třetinu peněz, a pořád je klid. Jak je to s bitcoiny? Až spadne systém, zmizí jak pára nad hrncem. Budujme raději obranu na lokální úrovni!
Vyražte s Protiproudem na Noční hlídku tentokrát s ekonomkou Ilonou Švihlíkovou a Robertem Vláškem, od nichž chce Petr Hájek vědět nejen co dělat se zbytky peněz, které nám vládní pracky ještě nevyrvaly z peněženek, ale především jak vybudovat obranné valy proti nájezdům dalších loupeživých band.
Sledujte zde
Kudy v tomto světě
Zachovat vnitřní kompas
Bez zakořenění v modlitbě, v Písmu a v Tradici člověk snadno podlehne duchu doby. Každodenní spojení s Bohem je jako kalibrace. Kdo pravidelně čte evangelium, ví, co je pravda – a pozná lež, i když se tváří jako láska.
Nebát se mluvit, ale volit správná slova
Není třeba provokovat. Ale není možné mlčet, když se popírá základní Pravda. Ježíš nemluvil vždy – ale když mluvil, říkal to podstatné. I my máme volit slova moudře. Ne v afektu, ale s přesností.
Vytvářet ostrůvky světla
Domácí církev, společenství, farnost – to vše může být útočištěm i základem svědectví. Sdílení víry, modlitby, zkušeností. A podpora těch, kdo čelí tlaku – učitelů, lékařů, studentů, rodičů.
Nebýt závislý na uznání světa
Kultura dneška je posedlá tím, co si kdo myslí. Křesťan ale má žít před Boží tváří. Popularita není měřítkem pravdy. A odmítnutí není prohrou. Kristus byl odmítnut – a přesto zvítězil.
Být připraven na kříž
Možná přijde ztráta práce, výsměch, vyloučení. Ale pokud zůstaneme věrni, Duch svatý nám dá sílu. A pravé vítězství přijde ve chvíli, kdy se zdá, že všechno končí. Nebojme se kříže – na něm visel Bůh.
Naděje z věrnosti
Zápas, který dnes svádíme, není jen kulturní. Je duchovní. A Kristus nás na něj připravil. Nechce po nás vítězství, ale věrnost. Nikoli okázalost, ale pravdivost. Ne laciné gestikulace, ale život zakořeněný v Jeho slovu.
Chytrost hadů není zrada. Je to dar Ducha svatého – aby člověk uměl projít ohněm a neshořet. Být mezi vlky a neztratit čistotu. Žít v temnotě a nezhasnout.
Být dnes křesťanem znamená mít oči otevřené, srdce bdělé a duši připravenou. Svět se mění – ale Kristus zůstává.
A s Ním i Jeho světlo.
