G. SITAŘ
Překvapivě měli velké obavy z toho, že do země, která se přihlásila k principům svobody, přijdou lidé ze zemí, které nemají se svobodou nic společného.
Zakladatel USA a třetí prezident nově vzniklého státu Thomas Jefferson napsal na konci 18. století svoji jedinou knihu, která nese název „Notes on the State of Virginia”. Popisuje v ní situaci ve Virginii a diskutuje, jaké jsou charakteristiky dobré společnosti. Na straně 93 se věnuje i imigraci:
Překlad, mezititulky autor.
Je imigrace dobrá politika?
„V současnosti se Amerika snaží, aby její populace vzrostla co nejrychleji dovozem cizinců. Je to však dobrá politika?”
Ve své knize ukazuje Thomas Jefferson, že „žádoucího” počtu obyvatel dosáhne Virginie za 82 let bez imigrace, nebo za 55 let, pokud zdvojnásobí za jeden rok počet svých obyvatel dovozem cizinců.
Dále pokračuje:
„Ale neměli bychom zvážit nějaké nepříjemnosti, které je nutné posoudit spolu s výhodami, jež přináší nárůst obyvatel dovozem cizinců? Občanská vláda je jediným důvodem pro vytvoření státu, a proto musí být vedena společným zájmem. Každý způsob vládnutí má své specifické zásady. Naše zásady jsou možná zvláštnější než u jakékoli jiné vlády na tomto světě. Je to směs těch nejsvobodnějších principů anglické ústavy a dalších principů, které jsou založeny na přirozených právech.”
Přinesou anarchii
„Není nic, co by bylo ve větším rozporu se zásadami absolutních monarchií v jejich rozpuku. A přitom právě z nich můžeme očekávat největší počet imigrantů. Přinesou si s sebou principy vládnutí země, ze které přicházejí a jež si osvojili v raném mládí. Pokud jsou schopni je odhodit, bude to za cenu toho, že se posunou z extrému do extrému a vymění je za anarchii. Bylo by zázrakem, kdyby se zastavili v bodě odpovědné svobody. Tyto zásady spolu se svým jazykem předají svým dětem. Úměrně svému počtu se s námi budou dělit o zastoupení v parlamentu. Vnesou do něj svého ducha, pokřiví jeho směr a učiní z něj nesourodou masu. Pokud to není jisté, není to pravděpodobné, není to možné?”
Budeme více šťastní?
„Předpokládejme, že by 20 milionů republikánských Američanů najednou vtrhlo do Francie. V jakém stavu by se ocitlo toto království? Pokud by bylo více turbulentní, méně šťastné a méně silné, můžeme se domnívat, že příchod půl milionu cizinců k našim počtům by mělo podobný důsledek i zde. (Pozn. autora: V té době měla Virginie půl milionu obyvatel.) ”
„Když přijdou sami, mají nárok na všechna práva vyplývající z občanství, ale pochybuji o účelnosti mimořádných pobídek pro imigraci. Nechci, aby se tyto pochybnosti vztahovaly na příchod dobrých řemeslníků. V jejich případě nešetřete. Naučí nás něco, co neznáme.”
Tolik třetí prezident USA Thomas Jefferson.
Striktní imigrační zákony
Od roku 1890 do dvacátých let následujícího století zažívaly USA takzvanou „progresivní éru”, která se snažila řešit důsledky rychlého průmyslového rozvoje, přesunu lidí z venkova do měst a imigrace. Nejvýznamnější událostí této doby bylo udělení volebního práva ženám, které získaly v roce 1920 prostřednictvím 19. dodatku americké Ústavy.
Do Ameriky v té době proudily davy imigrantů z jižní a východní Evropy, ale také z Číny, Koreje a Japonska. Asijští imigranti vyvolávali největší opozici, neboť snižovali vyjednávací sílu dělníků v mnoha průmyslových oborech. Na problém reagovali Američané v roce 1917, kdy Kongres schválil první restriktivní imigrační zákon. Například každý imigrant starší 16 let musel prokázat, že je schopen číst v nějakém jazyce.
Imigrační kvóty
Na zákon z roku 1917 navázal v roce 1924 „Immigration Act”, který zakazoval imigraci z Asie nebo vstup do USA jakéhokoli cizince, jenž z důvodu své rasy nebo národnosti neměl nárok na občanství. Pro imigranty z Evropy byly stanoveny kvóty, které byly vyšší pro osoby ze „západní” Evropy a nižší pro imigranty z jižní a východní Evropy. Kvóty byly většinou ve výši 2 % a počítaly se podle počtu osob z dané země, které v Americe žily podle sčítání lidu z roku 1890.
Hypotetický příklad: Pokud podle sčítání lidu z roku 1890 žil v USA 1 milion lidí narozených v Itálii, znamenala imigrační kvóta ve výši 2 %, že USA za rok přijaly maximálně 20 tisíc imigrantů z Itálie.
Hlavním důvodem pro Immigration Act z roku 1924 byl zájem Spojených států uchovat ideál americké homogenity.
Existuje pouze jedna loajalita
Theodore Roosevelt byl republikánským prezidentem v letech 1901 až 1908. O imigraci řekl v roce 1907 toto:
„V prvé řadě musíme trvat na tom, že k imigrantovi, který se v dobré víře stane Američanem a asimiluje se, bychom se měli chovat úplně stejně jako ke komukoli jinému. Bylo by špatné diskriminovat někoho z důvodu jeho rasy, místa narození nebo původu. Ale to je založeno na předpokladu, že se ten člověk stane v každém ohledu Američanem a nikým jiným než Američanem. Jeho loajalita nemůže být rozdělena. Každý člověk, který řekne, že je Američanem, ale také někým jiným, není žádným Američanem. Je tady místo pro pouze jednu vlajku, a tou je vlajka americká. Je tady místo pro jeden jazyk, a tím je angličtina. Máme místo pro jednu loajalitu, a to je loajalita k americkému lidu.”
Post scriptum
Pozn. autora:
Je zjevné, že v zemi imigrantů o přínosech a nebezpečí imigrace diskutovali od počátku své existence. Názor Thomase Jefffersona je vyjádřením selského rozumu, který se ptá, zda lidé, kteří nikdy žádné hodnoty svobodné společnosti nesdíleli a ani nemají sebemenší úmysl se o to pokusit, budou pro zemi svého hostitele přínosem.
Američané si v roce 1924 uzákonili imigrační kvóty, které se lišily podle toho, odkud lidé přicházeli. Z některých zemí nemohli imigranti přijít vůbec.
Teddy Roosevelt uvažoval, co stane, když imigranti zůstanou loajální své původní zemi nebo své původní víře, a jaké důsledky by to mohlo mít v případě, kdyby země, jež je přijala, čelila nějaké krizi.
Pokud má občan podobné obavy, jako měli prezidenti USA, musí se v absurdistánu jménem Evropa obávat nařčení z nenávistné řeči nebo nějaké fobie a čelí cenzurní kampani mediálně průmyslového komplexu financovaného státem.
To je svým způsobem neuvěřitelné.
G. Sitař
The post Co o nebezpečí imigrace říkali na konci 18. století v zemi imigrantů? first appeared on .
