Klimaalarmisté mnohdy lžou, jako když tiskne. A řada politiků zcela nekriticky přebírá jejich rétoriku.
Je pravda, že globální oteplování v absolutních číslech je velmi malý efekt, jenže problém tu nespočívá v samotném oteplování. Ale v tom, že nutnost rychlé adaptace na měnící se klima spotřebovává spoustu zdrojů a situace se evidentně bude zhoršovat. Vezměme si třeba takové plány na odstraňování oxidu uhličitého (CO2). Fakticky všechny současné plány na nulové emise do roku 2050 vyžadují jeho odstranění. Což hlásá Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), zrovna tak jako Národní akademie věd USA, ba i některé nezávislé studie, klimatem se zabývající. Přitom stávající plány na odstranění uhlíku jsou nereálné, když k dispozici máme jen nepatrný zlomek toho, co plány vyžadují, takže k tomu dojít rychle nemůže. Budeme tak jenom předstírat, že odstraňujeme oxid uhličitý, ale cílů se nám ani zdaleka dosáhnout nepodaří.
Podobný problém je i se slavným přechodem na elektrifikovanou dopravu. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) jasně uvedla, že nezbytné investice do rozvodné sítě jsou kritickou překážkou v zavádění čistých energií. Jinak řečeno, aby bylo možné dosáhnout stanovených cílů, většina zemí by musela investovat spoustu peněz do modernizace sítě a provést ji velmi rychle. Realisticky vzato, tak rychle, jak by si to zavádění čistých energií vyžadovalo, to rozhodně nepůjde. A pokud jde o takzvanou vodíkovou ekonomiku, na kterou hodlají v EU přecházet některé země po vzoru Německa? Myšlenka, že budou ukládat obnovitelné zdroje energie (OZE) do vodíku, který pak budou moci použít, kdykoli ho budou potřebovat, je líbivá. Ale odkud ten vodík budou brát, když se jejich plánům staví do cesty realita?
Evropská unie si pro rok 2030 v oblasti zeleného vodíku stanovila ambiciózní cíl, konkrétně se hovoří o výrobě 10 milionů tun, což představuje 120 giwattů instalované kapacity elektrolyzérů, napájených obnovitelnými zdroji, přičemž však v současné době je v provozu zhruba 0,5 gigawattu. Pak si ovšem k tomu, abychom dokázali posoudit, nakolik jsou plány na vodíkovou ekonomiku realistické, vystačíme s kupeckými počty. Ale nejde o to, že bychom snad vodík měli zavrhovat, jako spíše o to, že v reálném světě taková cesta k Evropskou unií plánovanému cíli prostě nepovede. Přitom však v oblasti dopravy vodíková technologie jako potenciální alternativa získává na popularitě, zejména v odvětvích jako je letectví a dálková nákladní doprava, kde elektromobilita, ve formě elektrických motorů s trakční baterií, nemusí být až tak praktická. Navíc se vodík v průmyslu již využívá k nejrůznějším účelům.
Není tak bez zajímavosti, že podle zprávy, publikované 13. května 2025 v Nature Reviews Earth & Environment , se v zemské kůře můžou ukrývat zdroje přírodního vodíku, dostatečné k pokrytí současných energetických potřeb planety Země pro příštích více než tisíc let. Přičemž největší země, jako Rusko, Kanada, USA a Austrálie mají největší potenciální zdroje tohoto plynu. Kdy základní znalosti geologických mechanismů tvorby vodíku umožňují průzkum s cílem nalézt nejperspektivnější oblasti za pomoci ze země vyvěrajícího hélia, které je poměrně snadné detekovat a je nejčastějším ukazatelem toho, že se hlouběji v podzemí nachází vodík. Ačkoli nepůjde většinu vodíku vytěžit, i jeho dostupná část by představovala objem pro předpokládanou globální spotřebu na nejméně 200 let. Kdy množství těženého vodíku má obsahovat více energie, než všechny prokázané zásoby zemního plynu na Zemi. Tudíž je další výzkum, zaměřený na pochopení potenciálu geologických zdrojů vodíku, vskutku žádoucí. Zde na videu mapování výskytu přírodního vodíku: https://www.youtube.com/watch?v=YmEykUMCC2w&t=5s
V případě diskutovaného globálního oteplování se ukazuje, že drtivá většina politiků dosud ještě nepochopila, natož aby to laické veřejnosti uměla vysvětlit, jak skleníkový efekt, bez kterého by ve skutečnosti nebyl život na naší planetě možný, vlastně funguje. Že globální oteplování, dle jejich výkladu zapříčiněné člověkem, nezpůsobuje pára, neboť na naší planetě je tak obrovské množství vody, že lidská činnost na koncentraci páry v atmosféře nemůže mít přímý vliv, tedy nemůže narušovat rovnováhu mezi vzduchem a oceány. Navíc je vodní pára jediný skleníkový plyn, jehož množství v atmosféře je fyzikálně omezeno, pokud je jí v atmosféře hodně, tak zkondenzuje a (zjednodušeně řečeno) vyprší. A pokud mezi skleníkové plyny patří kysličník uhličitý a metan, není to ještě důvod pro člověkem zesílený skleníkový efekt, který by měl způsobovat změny klimatu. Nelze se pak divit, když na sociálních sítích najdeme řadu přispěvatelů do světa vytrubujících, že globální oteplování je podvod.
Celé je to vlastně o tom, že elektromagnetické vlnění, v podobě světla k nám přicházející ze Slunce, prochází atmosférou a dopadá na povrch Země, kde se přeměňuje na infračervené záření, ohřívající atmosféru zespodu, přičemž do vesmíru uniká v jejích vrchních vrstvách. Pokud se koncentrace skleníkových plynů zvýší, infračervené záření uniká z poněkud vyšších vrstev, kde je atmosféra o něco chladnější. Jinak řečeno, i oxid uhličitý, který vykazuje silnou absorbci ve specifické části spektra, v tom hraje určitou roli. Přitom význam CO2 pro naše klima pramení především z toho, že pokud se jeho koncentrace v atmosféře zvyšuje, filtruje stále větší část vlnového okna a stále více infračerveného záření je ve vyšších nadmořských výškách, kde je teplota nižší, což snižuje účinnost chlazení. Ale nejlepší výklad toho, jak z pohledu fyziky, která je jednou z přírodních věd, vlastně skleníkový efekt funguje, laické veřejnosti podává Sabine Hossenfelderová na tomto videu, kde si každý, kdo neovládá angličtinu, může nastavit české titulky : https://www.youtube.com/watch?v=oqu5DjzOBF8
Obecně se pak zapomíná na to, že prakticky všechny prvky mají dva hlavní typy izotopů: stabilní a nestabilní (radioaktivní). Tedy své izotopy má i uhlík, obsažený v kysličníku uhličitém (CO2), který se nachází v atmosféře. V kysličníku uhličitém tak jsou jak stabilní izotopy uhlíku, jako je uhlík-12 a uhlík-13, tak nestabilní izotop uhlík-14. Jsou to varianty stejného prvku s různým počtem neutronů, ale protože jsou všechny izotopy uhlíku chemicky stejné, mohou všechny interagovat s ostatními atomy a molekulami stejným způsobem. Při fotosyntéze živé rostliny přijímají kysličník uhličitý ze vzduchu, energii ze slunce a vodu ze země, aby tak vytvořily stavební kameny živé hmoty a získaly energii potřebnou k růstu. Všechny tři izotopy uhlíku se objevují v CO2, který rostliny využívají při fotosyntéze. Protože však C13 a C14 jsou o něco těžší než C12 , rostliny tak dávají přednost využití lehčích izotopů C12. Pokud vezmete rostlinu a změříte jaké izotopy obsahuje, dojdete k závěru, že je bohatší na C12 než v přirozeně se vyskytujících poměrech pozadí. A protože zvířata požírají rostliny (a jiná zvířata, která se živí rostlinami), jejich izotopové poměry by se podobaly těm u rostlin.
Což má vliv na to, co se stane s rostlinami, které uhynou a skončí pohřbené někde v bažině. Ty se bez přístupu vzduchu nerozkládají, jsou jen pohřbeny hlouběji a hlouběji v bahně a dalším rostlinném materiálu. A s dostatečným časovým odstupem se v nich nakonec veškerý C14 přemění na dusík. Pokud je o několik milionů let později vykopeme a změříme jejich izotopy, budou mít pouze C12 a C13 . A tak když je jako palivo spalujeme, uhlík z CO2, který přidáváme do atmosféry, je obohacen o C12 a C13 , ale ochuzený o C 14. A zároveň je uhlík z fosilních paliv bohatší na C12 oproti C13, neboť rostliny dávají přednost tomu lehčímu. Když potom měříme CO2 v atmosféře, vidíme, že za posledních zhruba sto let se přirozené poměry pozadí C12 : C13 : C14 stále více vychylují k C12, tedy méně k C13 a C 14. A toto je nám podávaný důkaz toho, že nárůst CO2 v atmosféře je důsledkem spalování fosilních paliv, vzniklých z mrtvých organismů v průběhu milionů let. Neboť pokud je vytěžíme a spálíme pro získávání energie, uvolní se množství oxidu uhličitého do atmosféry.
A tak se od politiků dozvídáme, že právě tento přebytečný oxid uhličitý dnes mění naše klima, zvyšuje globální teploty, způsobuje okyselování oceánů a narušuje ekosystémy planety. Jenomže i když CO2 tvoří ¾ všech skleníkových plynů, tvoří zbytek hlavně metan a oxid dusný (jeho životnost v atmosféře je zhruba 110 let), který sám o sobě je asi 265krát silnější při zachytávání tepla než oxid uhličitý. Tedy globální teploty nezvyšuje jen do atmosféry unikají CO2, ale spolu s oxidem dusným i metan, jinak též „bahenní plyn“, druhý nejrozšířenější skleníkový plyn v atmosféře, kde v porovnání s CO2 asi 30krát intenzivněji zachycuje teplo. Navíc se množství oxidu uhličitého z dávno mrtvých organismů do atmosféry neuvolňuje jenom tím, že by je lidé spalovali pro získávání energie. Z nich se CO2 uvolňuje i v přírodních procesech, kde je uhlík rovněž bohatší na C12 oproti C13. Ve srovnání s uváděnými stovkami let u oxidu uhličitého je sice doba setrvání metanu v atmosféře přibližně 12 let, jenomže je rozhodující pro ovlivňování rychlosti klimatických změn v blízké budoucnosti.
Řada evropských politiků zapomíná na to, že v případě globálního oteplování nezáleží ani tak na emisích CO2 v Evropské unii, jako na celkovém objemu emisí z Asie, Ameriky a Afriky. Například Čína podle některých zpráv celosvětově vede v rozvoji větrné a solární energie, přitom však v loňském roce do ovzduší vypustila 12,5 miliardy tun CO2, což představuje téměř 31 % globálních emisí. Ovšem na oteplování má velký vliv i uvolňování metanu, 30krát silnějšího skleníkového plynu než CO2, nejen z produkce fosilních paliv a lidmi zakládaných skládek odpadu, z chovu hospodářských zvířat, nebo z rýžovišť, ale též neustále unikajícího z rozsáhlých mokřadů, nádrží a jezer, dokonce i z vodních toků. Především však z tajícího permafrostu, dlouhodobě zmrzlé půdy, kdy se podle vědeckých týmů ukazuje, že tání permafrostu v dosavadních modelech globálního oteplování nebylo dostatečně zohledněno.
Permafrost pokrývá zhruba 30 milionů kilometrů čtverečních planety, z toho je přibližně polovina v Arktidě. Rostoucí teploty permafrostu vyvolávají obavy z jeho rychlého tání a potenciálního uvolňování oxidu uhličitého, neboť obsahuje dvojnásobek množství CO2, než které je v atmosféře, a trojnásobek množství, které se do vzduchu dostalo od roku 1850 kvůli lidské činnosti. Arktida se otepluje dvakrát rychleji než zbytek světa a s oteplováním dochází v oblastech permafrostu k tání, což vede k uvolňování jak oxidu uhličitého, tak metanu. To vede ke zpětné vazbě, v níž rostoucí množství skleníkových plynů v atmosféře přispívá k dalšímu oteplování. Přičemž tento proces, při kterém se do ovzduší kromě významného množství oxidu uhličitého uvolňuje i velké množství metanu, mávnutím kouzelného proutku, zvaného Green Deal, nelze zastavit. Nejenže nabývá na intenzitě, ale bude trvat ještě hodně dlouho, přinejmenším po celé naše století.
Ale zde si neodpustím pro zpestření jednu odbočku. Nejrůznější aktivisté a spolu s nimi pak i novináři nás straší, že globální oteplování zastaví Golfský proud a my pak divže nezmrzneme. Jenže jeho proudění souvisí s rotací naší planety, i když jedna z nejkurióznějších konspiračních teorií říká, že Země není kulatá, ale plochá. A tak tento teplý oceánský proud (teplo přenáší, netvoří ho), zvaný Golfský, by se mohl zastavit jenom v případě, že by se přestala Země otáčet. Pro ty, co o tom pochybují, zde výklad na videu: https://www.youtube.com/watch?v=tnVWUIhQ8dE
Málokdo asi pochybuje o tom, že v procesu klimatických změn, tedy i globálního oteplování, sehrává podstatnou roli především atmosféra, která chrání projevy života na naší planetě. V atmosféře se odehrávají nejrůznější procesy, kdy i malé změny mohou vyvolat velké následky v různých oblastech, o čemž hovoří motýlí efekt (butterfly effect) či efekt motýlích křídel. Tento pojem poprvé ve své přednášce použil meteorolog a matematik Edward Lorenz v prosinci roku 1979. Šlo o symbolické vyjádření myšlenky, že v některých případech mohou být atmosférické děje natolik dynamické, že i malý podnět na určitém místě může vyvolat dramatickou odezvu v atmosféře na druhé straně zeměkoule.
A tak třeba zelenými aktivisty velebené solární farmy se za určitou velikostí, díky zahřívání panelů, stanou dostatečně velkými na to, aby ovlivnily počasí kolem nich a nakonec i klima jako celek. Přičemž procesy, které v atmosféře změny působí, jsou velmi složité a navzájem propojené a je tak velmi obtížné jejich vývoj predikovat. Kdy všechny neuvážené kroky, které se namísto racionalitou řídí ideologií, nás mohou nakonec poškodit více, než samo globální oteplování, kterého lidská populace na naší modré planetě (po celém africkém kontinentu se Homo sapiens rozšířil již před zhruba 300 tisíci lety), byla několikrát svědkem. Neboť globální oteplování, jako soubor přirozených jevů, se v historii Země opakuje v cyklech.
V Evropském právním rámci pro klima, který vstoupil v platnost v červenci 2021, je v předpisech zakotven absurdní závazek všech států EU, tedy i České republiky, dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Kdy Evropská komise pod vedením Ursuly von der Leyen v politické selance, zvané Green Deal, hledá spásu a svými nařízeními de facto hodlá ovlivňovat evropské počasí. Neboť klima neboli podnebí ve skutečnosti není nic jiného než dlouhodobý stav počasí, který vyjadřují dva základní meteorologické a klimatické prvky. Těmi jsou průměrná teplota vzduchu a srážky, přesněji srážkové úhrny za jednotlivé měsíce roku i za rok jako celek a také průměrné srážky za tato období. Podle jejich hodnot lze určit dlouhodobý normál pro dané území a podle něj poté hodnotit klimatický průběh uplynulých období. Ovšem nápad ovlivňovat klimatické prvky v Evropě a jako „první klimaticky neutrální kontinent“ ji vyjmout z vlivů globálního oteplování, kterého jsme svědky, je vrcholem všech hlásaných nesmyslů. Ostatně všichni dříve narození se u nás už přesvědčili o tom, že větru a dešti, tedy klimatu, přes veškerá ujišťování politiků, poručit nikdo nedokáže.
Jinak řečeno, globální oteplování není něco, k čemu bude teprve docházet. Ať se to někomu líbí, nebo ne, tento proces již probíhá a my se učíme na změny s ním související adaptovat. Kdy se ukazuje, že přes všechny politické žvásty ze všeho nejdůležitější je globálnímu oteplování porozumět.
Odkazy na původní zdroje
Klimaticky neutrální EU do roku 2050:
https://www.consilium.europa.eu/cs/policies/climate-change/
Čínské emise CO2 se od roku 1990 zpětinásobily:
https://www.economist.com/china/2025/05/29/chinas-carbon-emissions-may-have-peaked
Afrika míří díky ložiskům vodíku na čelo revoluce v čisté energii:
https://www.techzpravy.cz/afrika-miri-diky-lozisku-vodiku-na-celo-revoluce-v-ciste-energii/
Uvolnění metanu významně zvýší skleníkový efekt:
https://plus.rozhlas.cz/odtavani-permafrostu-uvolnuje-metan-20x-silnejsi-sklenikovy-plyn-nez-co2-varuje-6597843
Tání arktické půdy ohrožuje celý svět:
https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-tani-arkticke-pudy-ktera-nikdy-nemela-roztat-ohrozuje-cely-svet-tvrdi-studie-40383862
Proces uvolňování metanu ve vodních tocích:
https://www.czechglobe.cz/cs/vedci-z-czechglobe-zkoumaji-uvolnovani-metanu-z-vodnich-toku/
Zdroj: https://blog.idnes.cz/karelwagner/vylhane-globalni-oteplovani.Bg25070261
Zdroj:
