Japonské křesťanství není exotická kuriozita, ale ohlušující svědectví: že i bez vnější opory lze zůstat věrný. Dvě pozoruhodné úzce související události nastaly právě v letních dnech: svatý František Xaverský dorazil létě roku 1549 ke břehům Japonska; o 396 let později Spojené státy shodily na centrum japonského křesťanství atomovou bombu.
Existují příběhy, které popírají lidské kalkulace. Příběhy, jež by nikdy neměly nastat podle běžných zákonů dějin, ale přesto se staly – tiše, neokázale, a přitom tak silně, že přežily i věky nenávisti.
Katolická víra v Japonsku je právě takovým příběhem. V zemi samurajů a šógunů, kde cizí myšlenky přežívaly stěží a cizí náboženství vůbec, vyklíčilo semeno Evangelia. A když bylo vyrváno, zakořenilo v hlubinách.
Nebýt několika západních mnichů s ohněm v srdci, nikdy by Japonsko Krista nepoznalo. A přece – v zemi, kde byla mše svatá zakázána, kněží popravováni a vlastnictví krucifixu trestáno smrtí, přežívaly stovky let komunity, které neviděly oltář, a přesto věřily. Modlily se šeptem, křtily potají, opakovaly latinské zlomky jako dědictví otců. Věřily v Pannu Marii, toužily po Eucharistii – a přitom po celé generace neviděly kněze.
František Xaverský: Apoštol Východu
František Xaverský se narodil roku 1506 ve španělské Navarře do šlechtického rodu, ale duchovním šlechticem se stal až v řádu Tovaryšstva Ježíšova, jehož byl spolu s Ignácem z Loyoly zakladatelem. Po obrácení se z mladického akademismu na radikální apoštolát nabyl nezlomné touhy: přinést Krista všem národům, i těm, o kterých Evropa dosud jen šeptala. V roce 1541 opustil Řím a vydal se jako papežský misionář do Indie, Malajsie, a nakonec do Japonska, kam dorazil roku 1549.
sssp.getAds([{"zoneId":386089,"id":"ssp-zone-386089","width":500,"height":300}]);
Jeho cesta nebyla pohodlná – cestoval v chatrných člunech, čelil nemocem, jazykovým bariérám i kulturním stěnám. A přece mu bylo otevřeno. Ne silou, ale čistotou. Japonci, zvyklí na formální zdvořilost a přísný řád, byli osloveni právě Xaverovou prostotou, vírou a učeností. Naučil se jazyk, přeložil části katechismu a představil Krista ne jako podivného boha cizinců, ale jako pravého Boha všech lidí, i Japonců.
Jeho misie trvala jen dva roky, ale zanechala hluboký otisk. Již během jeho života konvertovalo několik stovek Japonců, včetně významných samurajů a místních vládců. Sám Xaverský napsal v dopise z roku 1552:
„Japonci jsou nejčistší pohané, jaké jsem kdy potkal – mají smysl pro čest, úctu a pravdu. Kéž by Evropané měli takové srdce.“
Toužil pokračovat do Číny, ale zemřel téhož roku na ostrově Šang-čchuan poblíž Kantonu, vyčerpán a osamělý – ale s nadějí, že dílo v Japonsku poroste. A ono opravdu rostlo.
Rozkvět
Po Xaverského odchodu pokračovali jezuitští misionáři v šíření víry. Do Japonska přicházeli další, nejen jezuité, ale později i františkáni a dominikáni. V polovině 16. století zažila katolická misie obrovský růst – během několika desetiletí se k víře přihlásilo více než 300 000 Japonců, včetně desítek daimjóů, regionálních vládců. Stavěly se kostely, zakládaly školy, tiskly se modlitební knihy, křtily se děti. Portugalské lodě přinášely nejen obchod, ale i relikvie, liturgické texty, ornátky a sochy.
BRÁNA SE OTEVŘELA: JE TO NA VÁS...
ZACHRÁNCE PORTUGALSKA PŘED JEDEM LIBERALISMU
Dnes v Akademii, kromě mnoha jiných zajímavostí včetně přehledu výročí vztahujících se k dnešnímu dni, si rozhodně nenechte ujít příspěvek o mimořádné osobnosti portugalských a evropských dějin.
António de Oliveira Salazar byl katolík, konzervativec a profesor ekonomie. Jeho „Estado Novo“ nebyl totalitou, ale pokusem obnovit stát na základě přirozeného zákona a křesťanské morálky. Přestože ho liberální svět haní, v očích mnoha Portugalců zůstává symbolem stability, skromnosti a služby národu.
Článek s výmluvným názvem Tichý profesor, který svou zem postavil zpět na nohy – vírou, řádem a odpovědností ukazuje, jak odvaha jednoho odhodlaného člověka, může zachránit, zemi před pádem do satanských hlubin.
Račte vstoupit do Akademie
Mnozí vládci si křesťanství oblíbili nejen kvůli duchovní hloubce, ale i kvůli jeho mravnímu účinku – katolíci se vyznačovali disciplínou, čistotou života a schopností učit. Zvlášť silné misijní centrum vzniklo v Nagasaki, které se stalo doslova „malým Římem Východu“.
Katolická víra se začala v Japonsku zabydlovat s neuvěřitelnou rychlostí – ne jako koloniální vynucenost, ale jako duchovní revoluce. A právě to začalo být problémem. Kristus se ukázal být silnějším než buddhistické školy i šintoistická tradice – a šógunové to poznali. Křesťané se neklaněli císaři, ale Bohu. Nepodvolovali se modlám, ale uctívali kříž. Byli poslušní světské moci, ale jejich svědomí bylo svobodné – a to byl pro mocenský systém smrtelný hřích.
Satan se brání
Žádný skutečný rozkvět víry nikdy nezůstane bez odporu. Zvlášť když jde o víru katolickou, která nese kříž a odmítá sloužit modlám světa. Koncem 16. století nastal v Japonsku prudký zlom. Vzestup křesťanství začal být vnímán jako politická hrozba a duchovní cizorodost. Šógunové – nejprve Hidejoši, později Iejasu Tokugawa – rozhodli: Víra v Krista musí být zničena. Ne poražena v disputaci, ale vyhlazena ohněm a železem.
Roku 1587 byl vydán první edikt proti křesťanství, zakazující činnost misionářů. Dočasné uvolnění vystřídala hrůzná represe v roce 1597, kdy bylo v Nagasaki ukřižováno 26 křesťanů, včetně sv. Pavla Mikiho, jezuitského katechety a prvního japonského mučedníka. Byl přibit na kříž spolu s dalšími bratry, za zpěvu Te Deum. Tento obraz, kde asijští konvertité umírají jako první křesťané v Římě, se vryje do paměti navždy.
Pomozte svému zdraví - i Protiproudu!
Daniel Fiala v rozhovoru s Petrem Hájkem představil korunu dosavadní cesty při prevenci a podpoře léčby i těch nejzávažnějších chorob pomocí přírodních látek uložených v medu.
Jmenuje se PREMIUM a chcete-li se dovědět co se za ním skrývá a jaké je jeho použití, pusťte si ze záznamu celý pořad. Dozvíte se v něm samozřejmě i celou fůru dalších informací a zajímavostí.
Pro nás jsou nejdůležitější zkušenosti tisíců našich čtenářů - a ty jsou skvělé. A nejde jen o PREMIUM. Největším hitem samozřejmě zůstává EXTRA a POWER - kromě řady dalších účinků i s prokazatelně fantastickými výsledky při podpoře léčby rakoviny. Nová vědecká studie potvrdila, že mu neodolá ani "nezničitelný" stafylokok! Ale PREMIUM jim bude zdatně konkurovat.
NOVÉ SUPERPOTRAVINY A ZÁZRAČNÉ HOUBY SUPRAMEDEX
Objednávejte zde
V následujících desetiletích se pronásledování stupňovalo. V roce 1614 bylo křesťanství zcela postaveno mimo zákon, cizí kněží byli vyháněni nebo popravováni, japonští katolíci nuceni šlapat po obrazech Krista nebo Panny Marie – tzv. fumi-e. Ti, kdo odmítli, byli popraveni, často pomalým udušením, ukřižováním hlavou dolů nebo upalováním.
Historik George Elison uvádí, že v období nejtvrdší perzekuce bylo umučeno na 5 000 křesťanů, nepočítaje desetitisíce, kteří byli vyvlastněni, donuceni k apostazi nebo žili v tajnosti. Nešlo jen o brutální potlačení – šlo o systematickou snahu vymazat Krista z paměti národa. Ale temnota nepochopila světlo.
Tiší, ale nezlomení
Když byl poslední misionář vyhoštěn nebo popraven, vypadalo to jako konec. Žádné mše svaté. Žádné zpovědi. Žádná Eucharistie. Křesťanství bez kněží. Ale právě tehdy začala ta největší epopej skrytého hrdinství v dějinách Církve.
Vznikla tajná komunita tzv. „kakure kirishitan“ – skrytých křesťanů. Žili na venkově, v horách, v malých komunitách, někdy i v centrech měst. Víru si předávali ústně, potají, bez knih a bez hierarchie. Z generace na generaci se dědily modlitby v latině, zkomolené japonskými ústy, písně o Panně Marii a úryvky z katechismu. Uchovávali rytmy liturgického kalendáře, zpívali žalmy, křtili děti. Učili, že Kristus se narodil z Panny, byl ukřižován a vzkříšen, a že jednoho dne se vrátí.
Neuniklo vám? Zdraví je nejcennější kapitál!
V dřívějších rozhovorech Petra Hájka s podivuhodným Jiřím Černotou jsme se kromě jiného dozvěděli o pozoruhodných případech uzdravení a unikátním vývoji zcela přírodních prostředků (bez stopy chemie) na posílení těla i ducha (a krásy) - včetně dosažení praktické dlouhověkosti.
O fascinujících novinkách této skvělé české firmy - zvláště se zaměřením na jaro a léto, tedy i na dovolené a cestování - spolu oba pánové znovu hovořili tuto sobotu. Pokud jste pořad Zdraví v Protiproudu tentokrát nezaznamenali nenechte jej ujít, stojí za to!
Připomínáme, že si můžete si vytvořit bezplatný účet BEWIT a pokud nakupujete přes Protiproud dostanete speciální slevy. Chcete-li si prohlédnout kompletní nabídku na e-shopu firmy BEWIT , pak nákupem přes tento odkaz pomůžete nejen sobě, ale i další existenci Protiproudu. Mnoha nepodvoleným, kteří tak již činí, velmi děkujeme!
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Někteří si vyřezali dřevěné Madony, které vypadaly jako buddhistické sošky, aby je mohli mít doma. Jména andělů a světců přežila v podobě říkadel. Církev bez svátostí – ale ne bez víry. Po 250 letech přišli francouzští misionáři – a našli víru, která nikdy nezhasla. Jeden z kněží, otec Bernard Petitjean, při slavnostním otevření kostela v Nagasaki v roce 1865 slyšel z úst vesnických žen:
„Naše srdce jsou jako vaše. Máme křest. Modlíme se k Marii. Kde je váš Papež?“
Dva a půl století bez kněží. Bez zpovědi. Bez svaté hostie. Ale s vírou. Tito Japonci zůstali Církvi věrní bez teologie, bez duchovních výhod, beze všeho, co se na Západě považuje za samozřejmost. Byli jako katakomby starého Říma – a snad ještě víc.
Obnovení a nové útoky
Obnova japonského katolicismu ve druhé polovině 19. století byla dílem velké trpělivosti a víry. Francouzští misionáři – především z Misijní společnosti pařížských misií (MEP) – začali znovu budovat kostely, katecheze, semináře. Objevení „skrytých křesťanů“ se stalo senzací, ale zároveň spustilo další vlnu represí. Meidžiho vláda v roce 1868 obnovila pronásledování, tisíce věřících byly deportovány, vězněny nebo mučeny, zvláště v oblasti Urakami u Nagasaki.
Trvalo další tři desetiletí, než bylo křesťanství plně legalizováno. Ale trauma strachu a skrytosti v katolických rodinách zůstalo – víra zůstala v srdci, ale nebylo radno ji vyznávat. V moderním Japonsku zůstává katolická komunita malá, tvoří méně než 0,5 % populace. Ale její dějiny jsou dějinami svatosti, nikoli statistiky.
Katolická víra v Japonsku není hlasitá. Je hluboká. Tiše hrdinská. Očistěná staletími utrpení. V tomto tichu, v této věrnosti bez záruk, se zrcadlí skutečná víra – ne pohodlná, ale věrná až za hrob. V době, kdy Západ svou víru ztrácí kvůli přebytku, Japonsko ji uchovalo navzdory nedostatku všeho.
Kam s penězi v nebezpečném světě?
Záhady české povahy: Můžou na nás otrokáři štípat dříví? Už nám sebrali třetinu peněz, a pořád je klid. Jak je to s bitcoiny? Až spadne systém, zmizí jak pára nad hrncem. Budujme raději obranu na lokální úrovni!
Vyražte s Protiproudem na Noční hlídku tentokrát s ekonomkou Ilonou Švihlíkovou a Robertem Vláškem, od nichž chce Petr Hájek vědět nejen co dělat se zbytky peněz, které nám vládní pracky ještě nevyrvaly z peněženek, ale především jak vybudovat obranné valy proti nájezdům dalších loupeživých band.
Sledujte zde
Křesťanské město a atomová puma
Nagasaki bylo po staletí srdcem japonského katolicismu. Už za časů prvních misií zde vznikla živá komunita věřících, jež přetrvala i nejtvrdší perzekuce. Když se po dvou stech letech otevřela možnost návratu misionářů, právě Nagasaki ukázalo, že víra v Krista v Japonsku nikdy nezemřela. V roce 1865 zde byl postaven první moderní katolický kostel – katedrála Urakami, postavená s obrovským úsilím obyvatel, kteří víru tajně uchovávali celé generace.
Do začátku 20. století se Nagasaki stalo centrem japonského katolicismu – městem s největší koncentrací křesťanů v celé zemi. V době druhé světové války bylo Urakami domovem více než 12 000 katolíků – obyčejných lidí, z nichž mnozí byli potomky oněch „skrytých křesťanů“.
A pak přišel den, který změnil svět – 9. srpna 1945. Tři dny po Hirošimě svrhla americká armáda druhou atomovou bombu – ne na Kókura, jak původně plánovala, ale kvůli počasí odklonila cíl právě na Nagasaki. Mezi prvními budovami, které byly zničeny, byla katedrála Urakami, v době výbuchu plná věřících. Zcela shořela. Ti, kdo se v ní modlili, byli roztrháni na kusy nebo zpopelněni v plamenech.
Z čistě vojenského hlediska byl výběr Nagasaki zarážející – nešlo o průmyslové centrum první třídy ani o hlavní město. Existují svědectví, že část amerických plánovačů byla znepokojena, že město, kde je nejvíce katolíků, bylo zničeno jako druhé – v čase, kdy už Japonsko zvažovalo kapitulaci. Přesto válečné velení rozhodlo. A Kristovo město bylo přetaveno v plamen.
Co dělat v případě krize? Už máte baťůžek?
Máte doma zbraně? Umíte s nimi zacházet? Potřebujeme je vůbec? A pokud, tak jaké? Co dělat, když nebudou fungovat mobily? Máme mít připraven scénář pro nenadálé situace, na jejichž hraně balancujeme?
Dokonce už i ničemná česká vláda "doporučuje" mít připraveno evakuační zavazadlo. My jsme vám je ve spolupráci s Markem Obrtelem připravili. Mnozí je již mají, jiní mohou vstoupit do našeho obchůdku a obratem si je opatřit. Fakt to není zbytečné.
Svědčí o tom odpovědi Marka Obrtela na tyto a další otázky Petra Hájka, které jsou jádrem pořadu o praktických možnostech sebeobrany nás a našich blízkých - alespoň pro ty, kteří si uvědomují, že na stát rozhodně nemůžeme spoléhat, chceme-li v očekávaných krizích přežít.
Vše potřebné naleznete na stránkách Sebeobrany v Protiproudu.
Otevřít stránky Sebeobrany
Historikové samozřejmě nabízejí „strategické důvody“. Ale duchovní člověk se musí ptát jinak. Bylo bombardování Nagasaki jen vojenskou nehodou – nebo čímsi víc? Symbolický úder? Poslední pomsta proti katolické víře?
Těm, kdo přežili Hirošimu, byla ponechána šance hledat smysl. Ale těm v Urakami nezbylo nic – jen popelem přikrytý kříž a rozpadlá Madona, později nalezená a uchovaná jako memento.
Když byl po válce obnovován kostel Urakami, přeživší věřící si vyprosili, aby byla část ruin zachována jako věčné připomenutí věrnosti a oběti. Katolická víra v Japonsku prošla zkouškou ohně – doslova. A nezanikla. Nad troskami atomového věku zůstala víra, která už přežila i šógunáty.
Japonské svědectví víry
Japonsko – zemi půvabnou, přísnou a tichou – si Bůh vybral jako scénu jednoho z nejúchvatnějších svědectví Církve. A skrze Františka Xaverského v ní zasel semeno, které prorazilo i skálu. Byl to apoštol, který netoužil po triumfu, ale po duších. A jeho víra se nezastavila na prahu šógunova paláce – prorazila k srdcím venkovanů, žen, dětí i bojovníků.
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Dějiny této víry nejsou dějinami triumfu – jsou dějinami utrpení, ukrytí a věrnosti. Japonští katolíci žili bez mše, bez kněží, bez ochrany. A přesto nepřestali věřit. Šeptali růženec pod trestem smrti, učili své děti Credo jako tajnou píseň, věřili, že jednoho dne se kněz vrátí.
A když se vrátil, přišlo nové peklo – tentokrát moderní, technokratické, odosobněné. Atomová puma byla vyvrcholením staletí útoků na Církev: tentokrát již ne samurajským mečem, ale rozžhavenou vědou bez svědomí. A přesto – právě tam, kde puma padla, povstala Církev znovu.
Dnes je Japonsko duchovně sterilní, ponořené do konzumu, pohlcené rutinou technologie. Ale právě proto je příběh katolíků z Nagasaki, z Gota, z horských vesnic a ruin, výmluvnější než kdy dřív. Ukazuje, že víra není funkcí kultury, ale lásky. Ne pohodlí, ale statečnosti.
A proto: Japonské křesťanství je výčitkou Západu. Zatímco Evropa zapomněla, Japonci si pamatovali. Zatímco my jsme víru rozmělnili ve jménu modernosti, oni ji ukryli do kamenů, do šeptaných modliteb, do dětských říkanek. Nezůstalo jim nic – ale zůstal jim Kristus.
Možná se jednou svět znovu ponoří do temnoty – a nebude to v Římě, Londýně ani Paříži, kde zazní první výkřik víry, ale někde v tichých kopcích, kde si lidé šeptají starou modlitbu v jazyce, kterému ani nerozumějí. A přesto vědí, že mluví s Bohem.
(Kdo chce o tomto fantastickém tématu vědět více, stačí když v záhlaví hlavní stránky klikne na Akademii , kde tento článek pokračuje v Bráně poznání)
