Mám tu tip pro znuděné fotry trávící povinně dovolenou v Chorvatsku s parchantama, které nebaví smažení cejchy na šutrech, a šmírování obnažených ňader z řetězu utržených Češek už po týdnu taky zevšednělo. Anebo pro všechny prostě jen jako zábavu do místní hospody za rohem. Lóra je totiž jediná karetní hra, která má v pravidlech oficíálně zakotveno chlastání.
S touto málo známou karetní hrou, jejíž původ si uzurpovali Kladeňáci, jsem se seznámil jako dorostenec na čundru. Jejím hraním jsme s parťáky trávili deštivá odpoledne v zaplivaných restauračních zařízeních kempů, a někdy nám bylo až líto, že přestalo pršet. Není to mariáš, abyste museli trápit mozkové závity. Poměr štěstí na karty k možnosti ovlivnit hru je tak 80:20, ale i těch dvacet procent stojí za to. Může se vám totiž lehce stát, že (v případě účasti žen) osoba, která pro vás neměla dvacet let nic než slova lásky a obdivu, vás najednou osloví „Ty hajzle.“
S pravidly hry vás trápit nebudu, ty si můžete přečíst zde . Zaměřím se na zvláštnosti hry, které při Prší, Vole padni či dalších hovadinách ani nepřipadají v úvahu. Zmíním jen, že hra se skládá z osmi samostatných her majících každá jedna svá pravidla, hraje se výhradně jednohlavými mariáškami a těmto osmi hrám se říká souhrnně tálie. Protože hráč, který začíná, může podstatně ovlivnit průběh hry, a hráči jsou čtyři, je nasnadě, že se odehrají i čtyři tálie. Připočteme-li rozdávání, hádání, pití panáků a vylučování urey, hodina je fuč, aniž byste to postřehli. No a teď k těm panákům.
V pravidlech je jednoznačně uvedeno, že pokud hráč obdrží ve hře „filky“ všechny čtyři filky, musí sobě a parťákům u stolu koupit panáka. Jestli je to zelená, vodka či obsah láhve s textem „24 años“ na etiketě, je na dohodě hrajících soudruhů. Jenže panákový trest si mohou hráči rozšířit i na jiné hry. Další potupou může být i čtyřikrát za sebou obdržený bedrník, oba štychy ve hře „první-poslední“ a renonc. Renonc je hráčská chyba. V pravidlech je zevrubně popsán jejich seznam. Některé chyby se dají považovat za velmi nepravděpodobné, ale připočteme-li nějaké to pivko, pár panáků a případné opakování celé hry, pravděpodobnost renoncu se u každého v průběhu času podstatně zvyšuje.
Zvláštností hry je i nahlášená „stovka.“ Každá hra se totiž hodnotí trestnými body, a máte-li během prvních dvou tálií opravdu smůlu, můžete být v jejich zisku bezkonkurenční leader. Statistická pravděpodobnost, že s náskokem třiceti-čtyřiceti bodů na ostatní ještě vyhrajete, je nulová, ale pravděpodobnost, že se vám povede uhrát přesně sto bodů, je přeci jen o něco vyšší. Takže i jasný looser může svou smůlu přetavit ve vítězství, i když vhledem k panákovým trestům jde mnohdy spíš o štěstí opilcovo než skutečný matematický propočet.
Kladeňáci jsou do „své“ hry tak zamilovaní, že dokonce pořádají mistrovství světa v loře. Pokud vám to přijde infantilně megalomanské, vzpomeňme si například na Světovou sérii, o které toho taky svět moc neví. Uznávám, Amerika je větší než Kladno. Ale někteří Kladeňáci došli se svou láskou tak daleko, že vytvořili své vlastní hrací karty s Jágrem jako kulovým králem, založili crowfundingový projekt a karty šly opravdu do tisku.
Lóra je hra, která vás nezatíží finančně ani intelektuálně. Stačí stůl, balíček karet, tužka, papír a tři další kámoši. Můžete ji hrát opravdu vážně s cílem zvítězit, použít průběh hry ke svým psychologicko-sociologickým studiím, anebo ji mít jen jako podklad ke konverzaci, když přijdou sousedi na večerní vínko (v tom případě doporučuji vynechat ono pravidlo o panácích). Anebo ji zařadit do portfolia rodinné zábavy na dobu blackoutu, protože se dá hrát i za svitu jediné svíčky. No a pokud chcete zamachrovat před dalšími lórou nepolíbenými, můžete si předtím lóru natrénovat pomocí appky v mobilu.
Tak příjemnou zábavu.
08.05.2022 Pako
