NESPOKOJENY
Programování jelit je snadné. Ale jsou nutné aktualizace, podle toho, jak se hra právě teď hraje. Hry jako strach, luxus, podíl na moci, srandovně nazvané volby. To vše za účelem získávání pozornosti jelit.
Je to loutkové divadlo . Vidím tam i ty nitky, i ty cukavé pohyby, když gestikulují. Je třeba se dívat na to, kdo jsou jejich loutkovodiči a komu politici slouží. Voličům rozhodně ne.
Co v lidech, kteří tvoří společnost, dělá společnost nemocnou? Kdo a kam se snaží strhávat pozornost lidí, občanů, voličů? Proč ze sebe tolik lidí nechá dělat jelita, která elity využívají ke svým zájmům? Jsou programovací schopnosti principálů současného „theatra mundi“ díky technologiím na svém vrcholu? Může se opozice nechtěně stát pohonem systému, proti kterému se vymezuje Rozhovor s lékařem a spisovatelem MUDr. Janem Hnízdilem .
Politici jsou zábavní divize vojensko-industriálního komplexu, řekl Frank Zappa. Jsou?
Určitě, já se u toho bavím, když pozoruju třeba našeho pana premiéra. To je opravdu loutkové divadlo. Já tam vidím i ty nitky, i ty cukavý pohyby, že on gestikuluje nebo mluví, tak přece jenom to nemá ten soulad a tu harmonii.
Opravdu to je loutkové divadlo a je potřeba vidět zatím ty vodiče, kdo teda je vodí a komu ti politici vlastně slouží a rozhodně teda neslouží občanům.
Zappa také řekl, že iluze svobody bude trvat, dokud bude vhodné v ní pokračovat. Jakmile bude udržování iluze příliš nákladné, sundají kulisy, zatáhnou závěsy, odsunou židle a uvidíme vzadu cihlovou zeď divadla. Je už příliš nákladné udržovat iluzi demokracie?
Já myslím, že už se o to ani nesnaží, že opravdu ta iluze, tvrzení, že je tady ohrožena demokracie, no to je nesmysl, tady žádná není. Demokracie podle mě nebo podle nás si myslím, že je vláda lidu prostřednictvím volených zástupců ku prospěchu těch voličů, no to tady není, tady jde o vládu psychopatů, vládnoucích ku prospěchu globálních korporací na úkor těch voličů, takže ono už to má i svůj terminus technicus, to není demokracie, to je patokracie.
Ve své knize Jak být zdraví v nemocné společnosti definuješ pojem jelita národa, to jak nazývají principálové systému lid. Nepříjemná otázka, leč upřímná, nezaslouží si to náhodou ti, kdo jsou lhostejní a skáčou mnohdy ještě víc, než se jim říká.
No já si myslím, že nelze svalovat vinu na ty politiky, že opravdu problém demokracie a svobody je problém zodpovědnosti a aktivity občanů. A že to, co se tady děje, je vlastně důsledek passivity, slepé poslušnosti a lhostejnosti jak velké většinu občanů. Že kdyby občané třeba jsme spolu prožívali covid, že kdyby většina občanů od začátku pověděla, my na ty šílenosti, to, co po nás požadujete, my se toho nebudeme účastnit, tak nic nebylo.
Stačilo prostě ne s tím bojovat, ale povědět ne pasivní, ale rázný odpor. Když po nás chtěli, aby zdraví lidé nosili respirátor, tak jsem si pověděl, to přece takovéhle požadově, k tomu, že požadovat jedině šílenec. A pokud já to budu respektovat, tak se stanu součástí toho šílenství.
A strašně jsem se divil, kolik lidí odložilo svoji soudnost, sebeúctu, úsudek a začaly se chovat sobě na úkor. Opravdu jako by ztratili mozek. Ta síla toho strachu a manipulace byla tak obrovská, že tomu podlehla velká většina i velmi vzdělaných a slušných lidí.
Co v těch jednotlivcích, kteří tvoří společnost, dělá tu společnost nemocnou?
Společnost je součet těch jednotlivých občanů, tak my dáváme dohromady tu společnost. A jestliže se takto chová jedinec, tedy pasivně, poslušně, nekriticky, no tak taková je ta společnost. Takže i změna té společnosti nebo uzdravení té společnosti nemůže nastat ze shora, že teď u voleb na podzim, že konečně zvolíme toho osvíceného spasitele, no on to bude zase Babiš, to už tady jednou bylo, takže vracíme se zas obloukem do původního formátu.
Ale tamto nemá je řešení. Tady uzdravení celé společnosti je možné jedině od jedince a jedině zdola, že ten člověk se začne sám chovat zdravě, že začne žít svobodně, ale současně ona ta svoboda má druhou stranu mince, to je ta zodpovědnost. A kdo by o to stál?
Takže ono je pochopitelně snazší u těch voleb se odevzdat, odevzdat ten hlas tomu spasiteli. A pak už jenom zíráš čtyři roky, jak se to chová. Teď on nám slíbil něco úplně jiného, teď on nám lhal, ale my už jsme mu dali ten hlas.
A ve chvíli, kdy já až někomu hlas, no tak ho ztratíš, tak prostě seš odsouzený k tomu mlčet. A tady jde o to, aby ten občan si ten hlas nechal a byl slyšet dnes a denně. Vydavatele zaujal název mojí besedy, kdy si někdo použil název, jak být zdravý v nemocné společnosti.
Já jsem tedy prosazoval ten titul, který si zmínil, ale byla to i volba nakladatelství. Já si myslím, že knížku nazvanou Paměti senilního dementa by si asi moc lidí nezapomenuly.
Nezapomínání je velmi hluboký klíč. Hypnóza působí na každého. Dá se říct, že její nejnižší úroveň je zapomenutí na strukturu některých vrstev? Na to, jak se věci mají?
Já teď zcela vážně mám s tím zapomínáním už trošku problém, přece jenom v pokročilém věku. Takže i motivem dát dohromady tu knížku bylo, že tam jsou nejen tedy příběhy pacientů, ale i příběhy mého osobního života. A já jsem trošku tlačil na to, aby to vyšlo co nejdřív, než je zapomenu, že některé ty historky podle mě jsou vtipný a zábavný a že by bylo škoda prostě, aby to nepobavilo některé, doufám, čtenáře.
Má v tomto systému vůbec smysl řešit věci jako je? Bitcoinová kauza pána, který je premiérem a dalších poskoků na ministerstvech, když je to jen estráda s účelem stahování pozornosti? Ovšem, nevede pak neřešení těchto věcí zase k letargii a odevzdání se elitám do rukou? Vzdor a nemlčení by nějaký smysl mít, snad měly. Jak tohle vnímáš ty?
Určitě souhlasím. Já teda bitcoinům tomu nerozumím. Podle mě, co jsem si nastudoval, tak je to nějaká virtuální měna.
Že to je vlastně něco, co vůbec neexistuje. Ale že lidé věří, že to existuje. A že to je postavené na té silné výry v existenci jakési hodnoty bitcoinů, za kterou není vůbec nic.
To je nafouknutá bublina. A kdy lidi přestanou věřit, že to má tu hodnotu, tak ta bublina praskne. Takže i ty aféry jsou podle mě neustálým nafukováním dalších a dalších bublin za účelem odvedení pozornosti od podstatných věcí naší existence tady na Zemi.
Podívej se, Evropská unie řeší umělá brčka a lžičky a uchošťoury a ty zátky šroubovací. Já jsem se vždy na nervy, nemůžu to zadělat. Ale že tady dochází k obrovské ekologické katastrofě v důsledku konfliktu na Ukrajině, to je ekologický problém. Evropská unie tam valí drony, vybuchuje to. To je ekologická katastrofa. Nejen lidská, humanitární, ale to, co se tam děje, devastace, to si vlastně podřezáváme větev sami pod sebou. To si zarážíme nůž do srdce. Každou rachejtlí, každým vybouchlým nábojem pácháme škody sami na sobě.
Píšeš, že programování jelit je snadné, ale že jsou nutné aktualizace, podle toho, jak se hra hraje. Hra jako strach, luxus, podíl na moci, srandovně nazvané volby. To vše za účelem získávání pozornosti jelit. To jsou nadčasové myšlenky a vedou k zamyšlení. Zda jsme díky technologiím na vrcholu programovacích schopností principálů. Nebo tam ještě putujeme.
Jsme na nejlepší cestě k sebezničení. Já si myslím, že v té mojí poslední knížce je několik špičkových textů. A jsou to texty, které já jsem nepsal. Jsou to texty, které napsali moji pacienti. Pacient Václav Holub z Hukvald. A ten článek, který jsi citoval, napsal můj kamarád, trenér plavecký Honza Nevrkla, zakladatel sdružení Kontakt. Teď se jmenují České paraplavání. To je člověk, který má neskutečnej rozhled. Píše excelentní vtipné texty.
Já jsem poctěn, že se mohl dát prostor jeho textu v mojí knize. Pak tam je úžasný článek od našeho společného kamaráda Ládi Čížka, kde on tam popisuje naši zkušenost s petičním právem. My jsme v covidu vkládali naděje. Říkali jsme si se skupinou kolegů, že žijeme v právním státě, je tady petiční právo a že tedy dáme dohromady petici, která by byla kritická vůči těm vládním covidovým neřízením. Sestavili jsme špičkovou tedy petici. Shromáždili jsme asi 85 tisíc podpisů, což je obrovské množství. Jako na petici, to je úctyhodné číslo. A já jsem to tam na zádech baťohu nes do tomu petičnímu výboru. Několik měsíců to trvalo, než se k tomu dostali. Ale pak to skutečně projednal petiční výbor Poslanecké sněmovny, který vedla bývalá ministr dně spravedlnosti Válková. A zpravodajem byl bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. A tu naši petici tam excelentně odprezentoval kolega Láďa Čížek , angiolog z Frýdku Místku. Všechny kritické připomínky on bezvadně odargumentoval.
Ta petice byla jednomyslně schválena petičním výborem sněmovny. Takže jsme zajásali, no tak konečně demokracie a teď se začnou dít věci a vyvození osobní zodpovědnosti a náprava chyb. Nedělo se vůbec nic. Tak jsme se pak dotazovali, co teď bude jako následovat, když to bylo jednomyslně schváleno petičním výborem a bylo mám sděleno: No nic, s tím to skončilo.
Občan má právo podat petici. Petiční výbor nebo sněmovna má zákonnou povinnost jí projednat. A tím to skončí. To je všechno. Takže pokud si někdo myslí, že něčeho dosáhne, jak kdybych to nezažil, kdybych si to nezkusil a někdo mi to vyprávěl, no tak neuvěřím. Petiční právo je zase nafouklá bublina. Iluze demokracie.
Podle tvé knihy Kejklíři kategorie politici pomáhají systému, aby jelita byla hypnotizována. Mají k tomu k dispozici média a další elity z řad sportovců, herců, hudebníků. Fixují jim do hlavy myšlenku, že média a tito lidé mají vždy pravdu. Čas od času se něco zvrhne. A tak se soudí s Epsteinem , Diddym . Ale pak ho pustí nebo zemře nějaký podobný člověk s jinaktvarovaným nosem a jede se dál. Dělo by se to, kdyby jelita nechtěla sama od sebe systému věřit?
Já si myslím, že ta jelita, že skutečně mnoho z nich to dělá v přesvědčení, že páchají dobro. Že skutečně třeba ten bývalý a asi náš budoucí premiér, nebo ti psychopaté, lžou tak přesvědčivě, že jsou sami přesvědčení, že nelžou. A proto spousta lidí jim na to skočí, protože oni mají charizma a dokáží ty svoje lži prezentovat jako dobro. Že ti lidé jim na to skočí a říkají si, no přece by toto tam nelhal, to on to s náma myslí dobře. Ale on to asi myslí dobře, ale cesta do pekel je zvláště nám tedy často dobrými úmysly.
Ve filmu Matrix se agentem systému může stát jakýkoliv článek Matrixu. Uklízečka, ředitel korporátu, vlakvedoucí, dle potřeby řídících struktůr. Struktura si navíc sama vychovává rebely, kteří vyvažují systém a vlastně jej udržují v chodu. Máš nějakou radu pro opozici, aby se nestávala součástí systému?
No, opozice to má těžký. Já jsem jako už rezignoval na účast ve volbách, byl jsem opakovaně teda vyzýván, abych kandidoval za různé politické strany, ale já jsem usoudil, že na to tedy nemám ani zadek, ani žaludek, ani hlavu. Že skutečně bych se v tom systému úplně utopil, udusil, trpěl. A že si myslím, že mohu udělat mnohem víc užitečnější práce, když budu dělat to, co dělám mimo ten systém. Když si půjdu svojí vlastní cestou. Nebudu nikomu nic slibovat, ale budu si snažit lidi inspirovat.
A já jsem, jak víš, založil Hnízdo zdraví, které fungovalo úplně mimo systém. Jedenáct let bez zdravotních pojišťoven, bez jakýchkoliv vazeb na farmabyznys. Pak to teda bylo zničeno, ale pro mě to byl důkaz, že to jde. Já jsem si to zkusil a ono to skutečně… Bylo to těžké, bylo to bolestivé, ale bylo to o nezávislosti a svobodě. A jde to.
Jenom člověk prostě musí učinit to rozhodnutí, že už nechce kolaborovat s tím systémem, který podle mě je mrtvý a rozložený a nedá se zachránit. Snaha o nějakou rehabilitaci nebo transformaci toho systému je podle mě marná. Že je nejvyšší čas začít mimo na zelené loučce, ale od zdola stavět nový systém a ten starý nebojovat s ním, nechat ho být.
The post Co s námi zamýšlí loutky v rolích elit a jejich loutkovodiči. Necháme je to provést? first appeared on .
