Historie zná mnohé způsoby, jak umlčet křesťany — od římských arén po gulagy. Dnešní mocní však zjistili, že krev na ulicích budí odpor. Moderní pronásledování se odehrává v tichu a s úsměvem, skrývá se za slova o „inkluzivitě“ a „bezpečném prostoru“. Nepřítel už nevytahuje meč. Stačí mu vypnout bankovní účet, smazat profil na sociální síti a podat trestní oznámení za „nenávistný projev“.
Na papíře zůstává svoboda vyznání nedotčena. V praxi se stává prázdným pojmem, podmíněným ideologickou poslušností. A kdo odmítne změnit morální kompas, tomu systém nastaví moderní hranici – z křesťana se stane neviditelný občan bez přístupu k veřejnému prostoru, financím i komunikačním kanálům.
Evropská legislativní past
V Irsku letos prošel zákon, který pod pojem „nenávistný projev“ zahrnuje i „nepřátelský postoj vůči chráněné identitě“. V překladu: veřejná obhajoba biblického učení o manželství nebo genderu může být trestným činem. Ve Skotsku se kazatelé dostávají do hledáčku policie za kázání o hříchu homosexuality. Ve Španělsku se připravuje novela, která trestá „diskriminaci na základě sexuální orientace“ i mimo pracovní prostředí – v praxi tedy i v kostele.
Tyto zákony se tváří jako ochrana menšin. Ale v rukou aktivistických státních zástupců se mění ve zbraň. Citace z listu Římanům sv. Pavla může být interpretována jako útok. Odmítnutí „přesprávného“ jazyka jako „diskriminace“. A obrana víry? To je prý jen maskovaná nenávist. Vzniká tak legislativní klec, z níž nevede legální únik – jedinou možností je přestat mluvit.
Co dělat v případě krize? Už máte baťůžek?
Máte doma zbraně? Umíte s nimi zacházet? Potřebujeme je vůbec? A pokud, tak jaké? Co dělat, když nebudou fungovat mobily? Máme mít připraven scénář pro nenadálé situace, na jejichž hraně balancujeme?
Dokonce už i ničemná česká vláda "doporučuje" mít připraveno evakuační zavazadlo. My jsme vám je ve spolupráci s Markem Obrtelem připravili. Mnozí je již mají, jiní mohou vstoupit do našeho obchůdku a obratem si je opatřit. Fakt to není zbytečné.
Svědčí o tom odpovědi Marka Obrtela na tyto a další otázky Petra Hájka, které jsou jádrem pořadu o praktických možnostech sebeobrany nás a našich blízkých - alespoň pro ty, kteří si uvědomují, že na stát rozhodně nemůžeme spoléhat, chceme-li v očekávaných krizích přežít.
Vše potřebné naleznete na stránkách Sebeobrany v Protiproudu.
Otevřít stránky Sebeobrany
Digitální gilotina
Když nestačí zákony, nastupují algoritmy. Facebook, YouTube a další platformy používají systémy „fact-checkingu“ a „obsahové moderace“, které ve skutečnosti fungují jako automatická cenzura konzervativních a křesťanských postojů. Post o ochraně nenarozených dětí? Označeno za dezinformaci. Citace Bible k otázce genderu? „Nenávistný obsah“. Video z modlitebního shromáždění? „Porušuje komunitní pravidla“.
Tyto zásahy se dějí často bez vysvětlení, bez možnosti odvolání a mimo dosah národních soudů. Platformy jsou soukromé, ale jejich cenzurní pravidla jsou přímo výsledkem konzultací s vládními úřady a takzvanými nevládními organizacemi. Vznikl tak hybridní model: neziskovky zadávají agendu, stát ji legislativně posvěcuje, soukromé firmy ji vykonávají – a svoboda slova mizí beze stopy. Výsledek? Digitální „popraviště“, kde místo gilotiny padá jen tiché „Tento obsah již není k dispozici“.
„Debanking“ jako nová forma likvidace
Jak dnes nejlépe umlčet nepohodlné hlasy? Odříznout je od banky. Fenomén „debankingu“ už zasáhl desítky křesťanských organizací, pro-life spolků a charitativních iniciativ. Účetní výpisy mizí, platební brány se zavírají, kreditní karty přestávají fungovat – a to vše bez soudního příkazu, jen na základě interního „hodnocení rizik“. A platby mimo banky jsou zakázané: Kruh je uzavřen.
Ve Velké Británii přišla o účet významná křesťanská charita poté, co se otevřeně postavila proti genderové ideologii. V Kanadě během truckerských protestů zmrazily banky účty stovek lidí včetně těch, kteří jen poslali příspěvek na jídlo pro demonstranty. V USA se za Bidenovy éry na „risk listy“ dostaly i farnosti a školy, které odmítly povinné LGBTQ programy. A ještě to trvá.
Bankovní sektor si tak osvojil roli moderního soudce: "nehodné" odpojuje od finančního krevního oběhu. Ve světě, kde je elektronická platba nezbytností, je to trest horší než pokuta – je to ekonomická poprava.
Kam s penězi v nebezpečném světě?
Záhady české povahy: Můžou na nás otrokáři štípat dříví? Už nám sebrali třetinu peněz, a pořád je klid. Jak je to s bitcoiny? Až spadne systém, zmizí jak pára nad hrncem. Budujme raději obranu na lokální úrovni!
Vyražte s Protiproudem na Noční hlídku tentokrát s ekonomkou Ilonou Švihlíkovou a Robertem Vláškem, od nichž chce Petr Hájek vědět nejen co dělat se zbytky peněz, které nám vládní pracky ještě nevyrvaly z peněženek, ale především jak vybudovat obranné valy proti nájezdům dalších loupeživých band.
Sledujte zde
Propojený systém
Tři linie útoku – legislativní, digitální a finanční – nepůsobí izolovaně. Za kulisami se propojují politici, technologičtí giganti a bankovní elity, aby společně vytvořili „hodnotovou shodu“. Evropská komise financuje programy „monitoringu nenávisti“ ve spolupráci se sociálními platformami (které k tomu zákonem donutila). Tyto platformy proto sdílejí seznamy „nebezpečných subjektů“ s bankami a poskytovateli platebních služeb.
OSN a některé mezinárodní nevládní organizace navíc tlačí na přijetí standardů „proti dezinformacím“ a „proti nenávisti“, které tím jen přebírají definice aktivistických skupin. Výsledek? Stejné heslo – „boj proti nenávisti“ – slouží k mazání videa s modlitbou, k zablokování účtu pro financování poutě i k předvolání kazatele k výslechu.
Tento souběh kroků je koordinovaná strategie k vytlačení křesťanství z veřejného prostoru a jeho úplnému přesunutí do soukromí – tam, kde už nemůže „rušit“ nové "morální" dogma.
Poslední obranná linie
V historii Církev přežila pronásledování císařů i diktátorů. Ale digitální věk přináší novou výzvu: bez vlastních platforem, médií a finančních kanálů bude křesťanský hlas umlčen rychleji než kdy dřív. Pokud se křesťané neprobudí a razantně nevystoupí, stanou se „digitálními katakomby“ realitou už v příští dekádě.
Řešení existuje – a musí být radikální. Vytváření paralelních institucí, které se nebojí poskytovat služby církvím a konzervativním spolkům. Budování sociálních sítí mimo dosah ideologických algoritmů. Síť právníků ochotných vést spory o svobodu vyznání až k nejvyšším soudům. A především: odhodlání mluvit pravdu, i když za to přijde ban, zrušení účtu nebo ztráta zaměstnání.
Tichá válka proti víře se vede právě teď. A kdo čeká, až se ho dotkne přímo, ten ji prohraje dřív, než stihne vstát od stolu.
