Zopakujme si pár fakt. Byla to invaze vojsk Varšavské smlouvy, nikoliv jen Ruska či Sovětského svazu. Nešlo o čistě ruskou akci, ale o společný zásah armád socialistických států.
Invaze v srpnu 1968 nebyla vzpourou proti Východu ve jménu Západu, ale rozepří mezi samotnými komunisty o to, jakým směrem vést stát. Západ se záměrně do této roztržky nepletl – bouře byly i jinde a západní mocnosti měly dost vlastních problémů, připomeňme si tehdejší Paříž či Athény.
Československo tehdy znovu zradili politici. V roce 1938 nás nechali na holičkách Britové a Francouzi. O třicet let později, v roce 1968, to byli komunističtí představitelé, kteří neměli odvahu se postavit Moskvě a podřídili se „bratrské pomoci“.
Obviňovat dnes Rusy je nesmysl. Sovětský svaz budoval Sověty a potlačoval národní cítění všech republik i satelitů – šlo o mocenský systém federace, nikoliv o ruský nacionalismus. Tehdy to byla Moskva, dnes mnozí vidí paralelu s Bruselem.
Na Moskvu v roce 1968 tlačili především ti, kteří věděli, že nemají podporu vlastních obyvatel a mohli se udržet jen díky sovětským tankům. Šlo o část československých komunistů a vedení loutkových vlád dalších satelitů. Přitom Rumunsko, Jugoslávie a fakticky i Kuba, které měly silné vůdce a vlastenecké myšlení, invazi odmítly.
Sečteno a podtrženo – situace by se klidně mohla opakovat i dnes. I dnes máme politiky, kteří nemají odvahu. I dnes máme politiky, kteří spoléhají na Brusel jako na svou jedinou šanci. A i dnes se najdou tací, kteří by bez váhání psali do Bruselu nebo Washingtonu, aby zasáhl, protože vědí, že doma už prohráli. The post Přišlo výročí invaze 1968 a rusofóbové mají rej a orgasmus first appeared on Raptor TV .
