Asi nejstudenější konec léta nám opět potvrzuje, že k žádnému globálnímu oteplování nedochází. Potvrzuje to již nejedna studie, včetně faktu, že do roku 2012 tající ledovce poté přestaly odtávat a posledních 10 let se zvětšují.
Jenže klimatická propaganda má zcela jiný cíl než údajnou „záchranu planety“ před neexistujícím globálním oteplováním. Klimaalarmismus má dopomoci k zavádění nového světového řádu, tedy světa, kdy bude každý jedinec plně ovládaným, třeba pod záminkou nutnosti měření uhlíkové stopy. Pod podobnými záminkami jsou nyní vyvlastňováni zemědělci a uzavírány elektrárny, aby se tím podpořila devastace evropské ekonomiky zaváděním ničivého zeleného údělu EU.
Nyní se objevila zbrusu nová studie, která pomocí vědeckých důkazů celou teorii globálního oteplování vyvrací. Teorie klimaalarmistů se totiž odvolává na větší výskyt přírodních katastrof, jenže ten je větší jen proto, že v minulosti nebyly katastrofy sledovány tak, jako v moderní době. A už vůbec se nehovoří o tom, že obětí katastrof je výrazně méně než dřív.
Studie, která zdůrazňuje, že změny teplot jsou na naší planetě přirozené, se samozřejmě nehodí klimatickým alarmistům do krámu…
Klimatičtí experti zveřejnili recenzovanou studii v European Physical Journal Plus, která ukončuje četná nepodložená tvrzení o „apokalyptické“ změně klimatu, propagované v mainstreamu.
Jeden takový článek z New York Times z března 2022 tvrdil, že: „Vědci dokázali spojit oteplování planety s hurikány, vlnami veder a suchem, ale totéž se zatím nedá říci o tornádech.“
Ale takové předpoklady jsou zcela vyvráceny ve studii „Kritické hodnocení trendů extrémních událostí v době globálního oteplování“ z roku 2022 s daty a analýzami založenými na faktech. Vyvrací mylný argument, že změna klimatu je existenční hrozbou pro lidský život a planetu.
Prvním bodem sporu, který výzkumníci analyzují, je, zda malé zvýšení globálních teplot bylo doprovázeno nárůstem silných cyklónů.
„Historicky bylo přibližně 60 % všech ekonomických škod způsobených katastrofami na celém světě výsledkem hurikánů v USA a více než 80 % těchto škod bylo způsobeno velkými hurikány,“ uvedli autoři. „Není proto divu, že hurikány přitahují zájem a pozornost. Vzhledem k jejich děsivému destruktivnímu potenciálu také není překvapivé, že hurikány jsou ústředním prvkem v debatě o opatřeních pro zmírnění změny klimatu a adaptačních opatřeních.“
„K dnešnímu dni globální pozorování neukazují významné trendy v počtu a energii akumulované hurikány, jak je znázorněno na obr. 1 a v několika konkrétních pracích pro USA, sledujících trend za více než 160 let nebo prohlašované pro jiné regiony světa,“ poznamenávají autoři.
„Po úpravě časových řad pro nižší pozorovací kapacity v minulosti tedy zůstává jen malý, nominálně pozitivní vzestupný trend tropických bouří od roku 1878 do roku 2006,“ poznamenávají autoři. „Statistické testy ukazují, že tento trend se výrazně neliší od výchozích hodnot.“
Autoři se poté zabývali nedostatkem pozorované souvislosti mezi zvýšením globálních teplot a frekvencí tornád.
„Se zvýšeným pokrytím Dopplerovým radarem, růstem populace a zvýšenou pozorností vůči zprávám o tornádech se počet zpráv o tornádech v posledních desetiletích zvýšil,“ poznamenávají autoři. „To může vyvolat zavádějící dojem zvyšující se frekvence tornád.“
„Na otázku, zda změna klimatu ovlivňuje výskyt tornád, NOAA říká, že v současné době není možné poskytnout odpověď, a že je zapotřebí více výzkumu, protože tyto události se vyskytují v malých měřítcích, což ztěžuje pozorování a modelování.“ říká studie.
Navzdory zlepšenému hlášení tornád se trend v roční četnosti všech tornád od roku 1988 zvýšil jen mírně, než se ustálil. Celkový trend v roční frekvenci nejsilnějších tornád (F3-F5) se od roku 1950 nezvýšil, ve skutečnosti se výrazně snížil.
Autoři studie pak poznamenávají, že neexistují žádné důkazy o tom, že by záplavy narůstaly, ačkoli existují důkazy o celkovém nárůstu úhrnu srážek.
„Pokud jde o záplavy, ačkoliv na celosvětové úrovni dochází ke zvýšení celkových ročních srážek, je obtížné najít odpovídající důkazy o zvýšení záplav a dlouhý seznam studií ukazuje jen málo nebo žádné důkazy o zvýšení záplav, přičemž některé studie objevily více důkazů o poklesu než o nárůstu,“ píší autoři.
„Shrnuto a podtrženo, ačkoliv v celosvětovém měřítku došlo k nárůstu celkových ročních srážek, nemělo to za následek zvýšení intenzity ani frekvence záplav,“ dodávají autoři.
V této části autoři uvádějí zajímavý postřeh o tom, jak důležitou roli hraje samotná vodní pára v přírodním jevu známém jako „skleníkový efekt“.
Srážky jsou klíčovým segmentem energetického a materiálového cyklu naší planety. Voda odpařená z mořské hladiny a z pozemské vegetace pohlcuje velké množství energie ve formě latentního tepla a je základním nosičem pro zonální a meridionální transport energie. Kromě toho je vodní pára nejdůležitějším skleníkovým plynem, který je zodpovědný za 51 % celkového skleníkového efektu na naší planetě. V této souvislosti srážky uvolňují energii transportovanou atmosférou a současně modulují skleníkový efekt ovlivněním doby zadržení vodní páry v atmosféře.
Vědci poté obrátili svou pozornost na globální zprávy o suchu za poslední půlstoletí.
IPPC ve svém AR5 na straně 44 uvádí, že „závěry týkající se nárůstu globálního sucha od 70. let již nejsou podporovány“ a několik studií skutečně neprokazuje žádné zvýšení hlavních ukazatelů globálního sucha,“ uvádí se ve studii.
Pomocí časové řady vykreslující globální výnosy sklizeného obilí autoři ukazují, že výnosy rostly s nárůstem CO2 a celkovým zvýšením pozorovaných globálních teplot.
Autoři se poté obracejí k přírodním katastrofám, aby prozkoumali, zda představují pro lidstvo stále větší hrozbu.
„Při pohledu na přírodní katastrofy zobrazené na obr. 8 od roku 1900 lze pozorovat velmi nízký počet do poloviny minulého století, kdy začíná náhlý nárůst, který se zastaví na konci dvacátého století a ustupuje trendu, což je charakterizováno mírným až výrazným poklesem,“ uvádějí autoři.
„Tento vývoj je velmi kuriózní: je možné, že k přírodním katastrofám v podstatě nejčastěji docházelo v polovině 20. století, a že jejich počet do konce století tak dramaticky vzrostl?“ ptají se autoři. „Je třeba také poznamenat, že na první pohled je tento trend „v souladu“ s nárůstem globální teploty planety.“
Relevantní pro tuto analýzu je statistická skutečnost, že počet úmrtí způsobených přírodními katastrofami se za poslední století snížil o 99 procent. Bez ohledu na různé důvody této skutečnosti je pochybné, že svět čelí „existenční hrozbě“ změny klimatu.
Autoři dále ukazují, že hlavním důvodem nárůstu datových bodů v mnoha studiích je to, že technologický pokrok zvýšil schopnost národních států podávat zprávy o povětrnostních událostech a přírodních katastrofách.
„Tuto interpretaci podporuje i nárůst zemětřesení znázorněný na obr. 9, který pravděpodobně nesouvisí s globálním oteplováním, a který vykazuje podobný časový trend jako všechny ostatní přírodní katastrofy,“ dodávají autoři.
„Podle našeho názoru to potvrzuje, že hlavním důvodem nárůstu ve druhé polovině 20. století je rostoucí zpravodajská kapacita jednotlivých států a že počet katastrof se od stabilizace této kapacity stabilizoval na spolehlivé úrovni nebo dokonce poklesl,“ říká dále studie. „Je to stejný jev, který již byl pozorován u hurikánů a tornád.“
„Kromě toho se zlepšilo podávání zpráv, protože systémy civilní ochrany se v mnoha částech světa více organizovaly; zároveň se zlepšila síť s mezinárodními organizacemi, což je třeba vyzdvihnout jako pozitivní prvek,“ poznamenávají autoři.
Autoři zakončují svou studii rozumným prohlášením o hlavních kompromisech, které musí lidstvo učinit ve svém úsilí čelit převážně přirozenému jevu „změny klimatu“.
„Lidský druh se od svého počátku potýká s nepříznivými vlivy klimatu; historická klimatologie opakovaně používá pojem zhoršování klimatu k vysvětlení negativního dopadu extrémních událostí (zejména sucha, diluviálních období a chladných období) na civilizaci,“ poznamenávají autoři. „Dnes čelíme teplému období a poprvé máme monitorovací schopnosti, které nám umožňují objektivně posoudit jeho dopad.“
„Musíme mít na paměti, že boj proti změně klimatu není samoúčelný, a že změna klimatu není jediným problémem, kterému svět čelí,“ dodávají autoři. „Vylepšit století a zároveň co nejvíce chránit životní prostředí, a bylo by hloupé to neudělat: bylo by to jako nestarat se o dům, ve kterém jsme se narodili a vyrostli.
Namísto návratu k předcivilizační životní úrovni ve snaze zmírnit dopady klimatických změn autoři doporučují řešit klimatické problémy v „objektivním a konstruktivním duchu“ a neplýtvat omezenými prostředky na „nákladná a neefektivní řešení“.
Ohodnoťte tento příspěvek! [Celkem: 2 Průměrně: 5 ] Článek Nová recenzovaná studie boří mýty o apokalyptické změně klimatu se nejdříve objevil na Necenzurovaná pravda - nepřikrášlená realita islamizovaného světa .
