V Německu hledají jakoukoli záminku pro zákaz AfD či alespoň vyřazení jejích kandidátů z politické soutěže. Zejména Zelení, Levice a socani se již dlouho snaží najít páky, kterými by bylo možné stranu zakázat.
Strany, z nichž každá má sama o sobě menší podporu než AfD, se tak snaží zbavit více než čtvrtinu voličů možnosti volby něčeho jiného než jednotné národní fronty.
Vzhledem k tomu, že v samotném programu zatím nebylo nic, co by zpolitizované soudy mohly využít jako zbraň, hledá se jakákoli maličkost, která by mohla být zneužita pro politické procesy.
Takovou záminkou je například i obrázek z volební kampaně AfD. Myslící člověk jasně vidí, že na obrázku je znázorněna rodina, přičemž rodiče dělají střechu nad hlavou dětí.
Podle žalobců jde ovšem o hajlování.
Případ velmi připomíná i to, co se děje u nás: snaha diskreditovat a případně zničit opozici, třeba i formou žalob. Kdo chce psa bít, hůl i vždy najde…
Střecha nad hlavou – symbol ochrany, bezpečí, rodiny. Na plakátu AfD pro zemské volby v roce 2024 ve Frankfurtu nad Odrou jsou vidět otec a matka za třemi dětmi, ruce nad hlavami jako střecha. Poselství: „Chráníme děti.“
Ale pro oblastní předsedkyni Levicové strany to byl dostatečný důvod k podání stížnosti: údajně to byl implicitní Hitlerův pozdrav.
Státní zastupitelství se chopilo míče a okamžitě vzneslo obvinění proti poslanci zemského sněmu za AfD a kandidátovi na starostu Frankfurtu nad Odrou Wilku Möllerovi.
Okresní soud nyní rozhodne, zda se bude konat soudní řízení, což je obvykle pouze formalita po podání obžaloby.
Už nejde o absurdní interpretaci plakátu, ale o cílené využití justice v zájmu těch, kteří jsou u moci – jako politického nástroje, jak se zbavit nevítaných kandidátů.
Někdy vlastně ani není třeba hledat záminku, jednoduše se proti oponentovi zneužije zpolitizovaná justice.
Pohled na Ludwigshafen ukazuje, jak křehkými se staly demokratické procedury: Tam chtěl člen zemského parlamentu za AfD Joachim Paul kandidovat na starostu.
Volební komise ho však odmítla přijmout – s odůvodněním, že existují pochybnosti o jeho loajalitě k ústavě. Paul se pokusil prosadit u soudu podáním naléhavé žádosti – a neuspěl.
Neúspěšné bylo i jeho odvolání k Vyššímu správnímu soudu. Politik AfD, který byl považován za nadějného kandidáta na nejvyšší post ve městě, tak byl de facto vyřazen z demokratického procesu.
Takovým obviněním se můžete smát, ale jen tehdy, když zapomenete, jak vážně jsou míněna. Z každodenního gesta se stává „nacistický kodex“, z rodinného portrétu případ pro justici. Vítejte v republice, kde se podezřívavost stala zbraní.
A není to ojedinělý případ. Stejná mánie již přinesla Metzgera do titulků, protože prodával řízek za 8,88 eura . Osm, oblíbené číslo neonacistů, protože osmé písmeno je „H“.
Tak se ze speciální nabídky stává případ na pranýř. Neochvějně levicový „taz“ publikuje celé články , které varují před údajnými „identifikačními znaky“: určitými kombinacemi čísel, oblečení, značek.
Na mezinárodní úrovni bojují červeno-zelení a woke aktivisté pod značkou „ Móda proti fašismu “ proti tričkům a čepicím, které v jejich téměř paranoidním intelektuálním světě náhle představují „pravicové kodexy.“
Cokoli, co by tak mohlo byť jen vzdáleně vypadat, je okamžitě prohlášeno za Hitlerův pozdrav, nacistický kodex, podezření. Vše, co by mohlo nějak vzdáleně připomínat pravicovou symboliku, dokonce i při extrémně bohaté imaginaci, je reflexivně stigmatizováno.
Pokud použijete špatné číslo, pokud si vezmete špatný svetr, pokud špatně podržíte fotografii – skončíte v podezření. Stačí jen hledat dostatečně dlouho, pak vždy něco najdete.
A podezřívavost se stává zbraní. Už to není o politické debatě. Každý, kdo se stane terčem, se musí ospravedlnit, ztrácí reputaci, příležitosti a v extrémních případech i možnost kandidovat.
Už dávno je Německo zemí, v níž jsou symboly důležitější než podstata. V níž hysterické hledání kódů nahrazuje politický diskurs. A v níž podezření stačí k zahájení řízení a ovlivnění voleb.
Toto je způsob, jakým je eliminována jediná skutečná opozice. Je to přesně ta cesta, jakou se své politické konkurence zpočátku zbavoval Hitler.
A jak to pokračovalo později snad netřeba připomínat…
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0 ]
