Nedávné zkušenosti se sdílením jízdních kol v Kolíně nad Rýnem, jsou flagrantní ukázkou skutečnosti, jak bude Velkým resetem plánované sdílení prakticky všeho spotřebního zboží v zářné „Schwabově“ budoucnosti vypadat. Tedy alespoň v multikulturní Evropě zřejmě dojde ke střetům jistých „kulturních projevů“ a politiky sdílení, kdy nikdo nic nevlastní a vše co člověk potřebuje, je nucen si půjčit. Bude však co si půjčovat?
Již před delší dobou jsem informovala o značných problémech se sdílenými koloběžkami ve Švédsku, kde je nacházeli na různých místech pohozené, přičemž mnohdy je užívaly muslimské gangy jako únikový prostředek při trestné činnosti. Ovšem pokroková zelená města, zpravidla se socanským nebo zeleným vedením, se přesto ve jménu omezení uhlíkové stopy snaží prosadit zelenou politiku stůj co stůj.
Asi tak, jako před časem v Kolíně nad Rýnem, tedy městě, které je německé již spíše jen podle zeměpisné polohy, ovšem pokud bychom měli město posuzovat podle obyvatelstva, pak bychom se dostali spíš do Turecka nebo arabských zemí. Ostatně, právě v tomto městě si Erdogan postavil největší evropskou mešitu a právě zde je v současné době likvidován památník arménské genocidy, neboť prý příliš provokuje místní.
Takže v tomto tureckém městě se socanské vedení rozhodlo poskytnout pro místní obyvatele asi 3000 sdílených kol. Příliš dlouho se ze svého „zeleného“ počinu tamní radnice netěšila…
Mladí výtržníci zničili velkou část z přibližně 3000 půjčených kol kolínské dopravní společnosti v průběhu „Tiktok Challenge“. Podle Kölner Expressu nakonec bylo po jejich řádění použitelných pouze 200 ekologicky uvědomělých vozidel.
Tak tedy dopadla zelená politika ve střetu s multikulturalismem. Připadá mi to stejné jako prosazování politiky vyzdvihování na jedné strany LGBTQI komunity a na té druhé muslimů. I mezi nimi již dochází ke střetům a snad ani nemusím připomínat, kdo na koho útočí.
Již nyní je jisté, že sdílených předmětů bude po celé Evropě přibývat. Zatím jsou to právě již zmíněná kola nebo elektrokoloběžky, ale časem se začne sdílet i různé další spotřební zboží, zejména elektrospotřebiče.
Pak bude zajímavé sledovat, jak se bude podobné sdílení vyplácet zejména v podobně multikulturních oblastech, které ostatně najdeme i u nás, i když se nejedná původem o Turky, ale o potomky příslušníků nejnižší indické kasty.
Pak je namístě se ptát: Lze dlouhodobě praktikovat politiku sdílení v multikulturní společnosti??
Ohodnoťte tento příspěvek! [Celkem: 3 Průměrně: 5 ]
