K následujícímu článku mě inspirovala paní advokátka JUDr. Monika Čírtková, která své názory prezentuje na serveru Pravý prostor. Ten občas přebírá i články z D-Fense. Válku mezi Ruskem a kolektivním západem přirovnala k rozvodovému řízení.
Podle ní se prý dá válka přirovnat k tomu, když se muž spustí a opustí svoji rodinu s dětmi a jde za jinou, pochopitelně mladší. Takový chlap je prý „bídák“ a „amorální nelida“ , ale podle morálky paní Čírtkové s ním prý apriorní a defaultní chudák žena musí vycházet po dobrém, i když by mu jinak bylo nutné „oči vyškrábat“ (velmi zajímavé odkud se tento emocionální imperativ bere), přece kvůli dětem.
Je nesmírně symptomatické, že paní advokátka nezvolila jiný příklad. Třeba situaci, kdy zhrzená patologická matka falešně obviní otce ze znásilnění dítěte a provede jeho demolici skrze všehoschopný státní aparát a už preventivně vleze do postele jinému „padouchovi a nelidovi“. Pokud jste otcem dítěte do 9 let věku, je toto statistické riziko při rozvodu asi 25%, což paní Čírtková dobře ví, protože z těchto falešných obvinění jí mimo jiné plynou tučné zisky.
Pro vysvětlení celého konfliktu Ukrajiny a Ruska, respektive proxy války kolektivního západu a Ruska se hodí jiný příběh, který je na rozdíl od feministických fantazií paní JUDr. Čírtkové, based on a true story. Je to příběh z mé bohaté sbírky bolševicko-feministických svinstev, v tomto případě ovšem bolševicko-feministická rozvodová justice sehrála spíše preventivně-motivační roli, než že by se nějak aktivně na sprostých prasárnách protežujících ženy aktivně podílela.
Žili byli dva manželé, říkejme jim třeba Josef a Marie. Měli spolu dvě děti – v době, kdy se jádro příběhu odehrálo, školou povinné. Marie trpěla ve svazku manželském, protože Josef nesplňoval její nadměrná očekávání především ve smyslu množství peněz, poskytovaného servisu, povinné adorace a .. štěstí. Nu Marie prostě nebyla šťastná, i když má na štěstí samozřejmě plné právo ! Takové právo ovšem muž nemá i přesto, že máme údajnou „rovnoprávnost“. A když Marie nebyla šťastná, tak kdo byl viník? Za vše pochopitelně mohl Josef, to musí chlapec pochopit. Tak mu začala zahýbat a doma mu dávala čočku v podobě hysterických výstupů a agresivního vyštěkávání.
Josef, nevěda o nevěře, reagoval na tyto výstupy tak, jak reaguje většina jednoduchých manuálně pracujících chlapů. Snažil se vše vymlčet, začal se manželce vyhýbat a začal chodit do hospody, kde popíjel pivo s kamarády, za které utrácel vydělané peníze a kvůli hostilnímu domácímu prostředí trávil stejně jako většina ostatních chlapů v hospodě víc a víc času.
Marii samozřejmě hospodské výlety Josefa tím více frustrovaly a tím více jí chyběl pocit štěstí, dostatku a adorace. A tak se jednoho dne rozhodla, že za Josefem do hospody přijde, pořádně mu to vytmaví a ukáže i tam všem, kdo je doma pánem situace. I přišla večer do restauračního zařízení v době, kdy tam Josef popíjel se svými kumpány. A začala nejen vztekle vřeštět jako obvykle, ale tentokrát to na Josefa vybalila naplno. Josef je prý obyčejný impotent a idiot a taky je to pěknej paroháč, hehe a ona si proto musí užívat s Karlem, protože ten jí to aspoň umí pořádně udělat a už ho prý podvádí pěkně dlouho a tak je vlastně dobře, že Josef chlastá s kamarády, protože ona má aspoň možnost si užívat milostné radovánky, které si s ní Josef už nikdy neužije, protože ona i s dětmi odejde ke Karlovi a požádá o rozvod! A Josef, ten idiot a paroháč (a bídák, jak by řekla paní Monika), co neprojde dveřma, jí ještě bude muset pořádně platit, o to už se spravedlivý soud prý postará. Tak mu to jako přišla „slušně vysvětlit“.
Marie zapomněla dodat, že Josef si s ní radovánky neužil už pěkně dlouho, protože Marie si sice činila nárok na obsah Josefovy peněženky, ovšem vzhledem ke svému tělu a dalších očekávatelných benefitů jako je třeba slušná večeře uplatňovala striktně feministické „my body my choice“ (tzv. asymetrický rodinný rozvrat). Pro Josefa byla tedy hospoda nejen přátelskou oázou, ale taky se tam chodil najíst.
Teď se ovšem Josef nasral přímo pekelně. Nikdy předtím své ženě neublížil a její hysterické výlevy se snažil vymlčet, ale po tomhle ponižujícím extempore přestal mít náladu na fóry a před očima se mu zatmělo, jak výstižně zpívá Ivan Mládek. Jeho výraz ve tváři nepřirozeně ztvrdnul, něco nesrozumitelně zamumlal, vstal od stolu a jeho tvrdou manuální prací posílené bicepsy začaly konat. Chytil Marii oběma rukama za flígr a vší silou ji vyhodil ze dveří restauračního zařízení. Byly to dvoje bytelné prosklené dveře, které bohužel nebyly otevřené, a kterými Marie proletěla. Její tělo udělalo ve vzduchu něco jako nedokonalé salto a skončilo na schodišti k restauračnímu zařízení, po němž udělalo ještě několik kotrmelců. Pod schodištěm se tělo bezvládně zastavilo. Když přestalo řinčení střepů, byl v hospodě ticho, že byste mohli slyšet pád špendlíku. Trvalo asi tři vteřiny. Následně se začalo ozývat mumlání a výkřiky. Pár lidí spěchalo za Marií zjistit způsobené škody.
Josef se před zkoprnělou hospodou, která se ještě před třiceti vteřinami náramně bavila na jeho účet, v klidu došel ke svému stolu, sedl si a dopíjel poslední pivo. Personál restaurace samozřejmě zavolal sanitku a fízly a lidé se více a více hrnuli ven na pomoc zraněné Marii ale hlavně očumovat a rozdávat svá moudra. Pár lidí na Josefa cosi pořvávalo, jako jestli se nezbláznil, ale drželi se od Josefova svalnatého těla v uctivé vzdálenosti.
Záchranka přijela jako první asi za 10 minut a fízlové v těsném závěsu. Marie přežila, ale nebyla v dobrém stavu. Jak se později ukázalo, utrpěla frakturu base lební s oboustrannou a vpravo transkapsulární frakturou pyramidy, frakturu hrudní páteře a mnohočetné zlomeniny žeber. Krom toho traumatický SAK a subdurální hematom s obsáhlou kontuzí mozku nitrolební hypertenzí. Byla intubována a po krátkém období stabilizace stavu jí na neurochirurgii odsáli půl mozku. Zlomenina páteře naštěstí neměla vliv na stav míchy. Po speciální neurochirurgické operaci na její záchranu byla dlouho na ÁRU, prodělala komplikující bronchopneumonii, byla jí provedena tracheotomie a posléze i gastrostomie. Její stav se podařilo stabilizovat po měsíci a půl, kdy už dýchala sama bez přístrojů. Asi po dalších dvou měsících jí propustili z nemocnice. Nicméně se nevyhnula následkům. Především její krásná tvář utrpěla trvalou parézou lícního nervu v souvislosti se zlomeninu lební baze, jednostrannou hluchotou, polykání jí stále nešlo, chodila sice, ale jen s oporou. Odsátí téměř půl mozku si vyžádalo svoji daň ve formě těžkého organického psychosyndromu. Už nikdy žádného alfasamce nesbalí a už nikdy na žádného dalšího manžela nezaječí.
Když přijeli fízlové zatknout Josefa, tvářil se sice sveřepě, ale nechal se v klidu sbalit. Putoval rovnou do báně a spravedlivý soud jej za úmyslné těžké ublížení na zdraví odsoudil na 9 let kriminálu (některé zdroje tvrdí 8 let). Dětičky v zájmu civilizace putovaly rovnou do děcáku, protože institucionalizovaná státní indoktrinační výchova založená na udržování závislosti na státu, emoční deprivaci a šikaně, jak víme, je přec ta ze všech nejsprávnější.
Rozvod probíhal v zastoupení. Na straně manželky stál její opatrovník, nějaký ex offo advokát, neb Mariiny kognitivní funkce a celkový zdravotní stav smysluplnou účast na soudním řízení vylučovaly a příbuzní, pokud nějaké měla, o ní nejevili zájem. Josef neprojevil zájem se účastnit, respektive mu to nebylo dovoleno a soudní řízení se konalo v jeho nepřítomnosti neb soud shledal, že má dostatek materiálu k tomu, aby manželství bylo rozvedeno a práva a povinnosti po rozvodu upraveny. Opatrovnické řízení zbavilo Josefa všech rodičovských práv a veškerý rodinný majetek, kterého v té chvíli ale již mnoho nezbylo, protože si jej téměř do posledka rozebrali vychcaní advokáti a exekutoři, připadl Marii. Té byl nicméně k ničemu a Marie posléze skončila v ústavu sociální péče, kde, pokud zaživa neprotekla matracemi, dlí dodnes.
Diskuse? Měl Josef „právo“ Marii takhle zřídit? Samozřejmě ani v nejmenším. To co udělal, bylo jasné porušení zákonů a zločinem par excellence . Měla Marie právo jej dlouhodobě vyštěkávat, slovně napadat a ponižovat? Měla právo za ním přijít do hospody, poslední oázy, kde se Josef cítil komfortně a udělat mu tam scénu?
Morální právo na to určitě neměla ale fakticky? Inu, jak se to vezme. Existuje sice papírově povinnost na straně Marie chovat se k Josefovi s respektem, být mu věrná a „žít s ním“, což dle komentářové literatury k NOZ znamená, že by s ním měla souložit (srov. § 687 odst. 2 OZ), nicméně tyto povinnosti jsou pouze deklaratorní a nelze je zákonem ani jinak vynutit (viz též § 91 OZ), čili fakticky neexistují ( respektive existují, ale pouze na straně muže ). Existuje sice trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí (viz § 199 TZ), nicméně neexistuje manželka, která by za ponižování a vyštěkávání manžela byla za tento trestný čin kdy odsouzena (zatímco v opačném gardu psychického týrání družky minimálně jeden pravomocný rozsudek padl , viz též případ soudce Švaňhala , ve kterém nyní běží dovolání a jsem zvědav zda v judikátu převládne justiční solidarita či všeobecně přijímané feministické sprosťáctví). Jelikož nikdo a nic v tuto chvíli nevymáhá povinnosti žen ve vztahu, excesy manželek vůči manželům spočívající v extrémní neúctě, ponižování, slovní agresivitě, lhaní a pomluvách, útocích na důstojnost a občanskou čest jsou prakticky na denním pořádku, jsou de facto uznávanou společenskou normou, přičemž mnohým z nich se může zdát, že si s hyperprotektivním státem za zády mohou vůči mužům dovolit prakticky všechno.
Marie překročila tenkou červenou linii, a to se jí stalo osudným. Asi nejlépe to řekl Vincent Vega : „Tony Rocky Horror možná od Marcelluse takovou reakci nečekal, ale něco přece čekat musel.…“.
Ze strany Josefa se jistě jednalo o trestný čin a nepřijatelný overkill v emocionálním raptu. Přesto všechno je na něm z jeho osobního hlediska i kus racionality. Josef by byl v prdeli tak jako tak. Ponížen manželkou, ztratil tvář, nerespektován přáteli, v budoucnu jistojistě okraden bolševicko-feministickou justiční chamradí a prochcanými advokáty (za k nim patří i paní Čírtková není jasné), s vysoce pravděpodobným výsledkem jeho sociální popravy, kdy mu maximálně milostivě „povolí“ vídat vlastní děti 1x za 14 dní, přičemž jeho vlastní děti zneužijí k tomu, aby se Josef stal finančním otrokem Marie. Čím „tradičnější“ jsou role manželských partnerů, tím hůře pro chlapa, tím krvavější jsou alimenty a tím tíživější je jeho sociální smrt. Možná se ta úplně nejvíce nevědomá část jeho mozku rozhodla, že je lepší skoncovat se vším stylem „lose-lose“, tedy „když já nebudu mít nic, tak ona taky ne“, zdravě se nasrat a skončit nejistotu a trápení jednou provždy. Na kriminál se dá zvyknout. Je tam sucho, teplo a pravidelná strava, je to zdarma, na svobodě by ho nutně čekat nemuselo ani to. Sice to není jeho omluva, jak se feministická chamraď pokusila u úkladné vražedkyně Velikovské, nicméně co naděláte. Ostatně se nezdá, že by si z toho ostatní dámy vzaly ponaučení.
I z hlediska mezinárodních vztahů je to stejné. USA již delší dobu plánovaly na Ukrajině válečný konflikt (zde komentář ), neboť se chtějí již dlouho dostat k ruským nerostným zdrojům. Oni by jim Rusáci ty nerostné zdroje rádi poskytli, ovšem recipročně za úplatu, aby si mohli rozvíjet vlastní zem a uspokojovat své potřeby. A to se americkým prasatům nelíbí, neboť oni přece vyznávají ty jedině správné hodnoty, což je přesně ten důvod, proč jejich nadnárodní korporace (výstižněji nazývané globální lichváři) chtějí ty zdroje vlastnit a ruský méněcenný mužik jim má vše poslušně odevzdat, podobně jako si mnohé psychopatické manželky drze nárokují vycashovat své manžely u rozvodu za asistence bolševicko-feministické státní justiční chamradi. A tak v roce 2014 vyprovokovaly občanskou válku na Ukrajině podporou ukrajinských nacistů . Věděli, že Rusové jsou citliví vůči špatnému zacházení s ruskojazyčnou menšinou na Ukrajině, a proto takové jednání cíleně vyvolávali za účelem vyvolání buď vojenského konfliktu, nebo minimálně vyprovokování destabilizace uvnitř Ruska, které by tváří v tvář nečinnosti při vraždění jejich soukmenovců na Ukrajině ztratilo podporu vlastních obyvatel. Měl se Arciďábel Putin nechat vyštěkávat, ponižovat a obklopovat hostilními národy, kteří na Rusku parazitují?
Stejně jak Marii nikdo nenařizoval, aby na Josefa ječela, ani Ukrajince nikdo nenutil, aby šikanovali a hromadně vraždili své rusky mluvící spoluobčany. Ale co je nejdůležitější, jak Marie, tak ti nacističtí vrazi, které za to předchozí vraždění lituje náš premiér Fiala a sympatizuje s nimi, by si tohle nikdy nedovolili, kdyby si nebyli dobře vědomi beztrestnosti za své počínání kvůli ochraně psychopatickými bolševicko-feministickými justičními dobytky, respektive kteří spoléhají na soudruhy z NATO a jejich šéfy, globální lichváře, kompletně prohnilá a prolhaná média jejichž novinářská chamraď parazituje na grantech od Soroše, a kontinuální infuzi 5 miliard dolarů měsíčně obojí poslušně placené mimo jiné z našich daní a vyšších poplatků za naši elektřinu.
I osud dětí v příběhu má svoji analogii. Za peníze daňových poplatníků se o ně postará stát v děcáku, dokud jim nebude 18, protože pak jim sbalí čemodan a vykopnou je směrem do galerky v tom lepším případě, v tom horším případě do doupat drogově závislých bezdomovců. I příběh ukrajinských nacistických vrahů má své oběti. Jsou to nyní již statisíce ukrajinských odvedenců – tzv. „masa“, jak jsou nazýváni ukrajinskou nacistickou vojenskou nacistickou „elitou“ , které v houfech posílají proti dělům a kteří se krčí v zákopech jako potrava pro termobarickou munici. Druhou obětí jsou obyvatelé východní Evropy, kteří jsou prostřednictvím slouhů cizáků ve vlastních vládách, z nichž excelentním příkladem je prolhaný ksindl, sprosťák a vlastizrádce Fialenko, a vydíráním skrze korupční peníze z eurofondů vlastními vládami nuceni obětovat svůj průmysl a ekonomickou prosperitu pro válečné úsilí globálních lichvářů a je jim doporučováno, aby si místo topení doma oblékli svetr. Fangličkářům a válečným štváčům může být aspoň útěchou, že vyznávají ty správné „evropské hodnoty“. K evropským hodnotám se tak jistojistě nyní řadí i tradiční německý nacismus s hromadným vražděním, který nyní ožil na Ukrajině.
A tak nám včera promluvil do duše náš malý fialový Ukroslouha ve svém reklamním pojevu na povolební bídu. Sliboval, že energetická nezávislost bude a že oni zastropovali, a že oni vždycky s lidem a pro lidi, a že oni dělají všechno, a že se nic jiného nedá dělat, protože teď jako válčíme s Arciďáblem Putinem a že až Arciďábla porazíme, tak tu jeho zemi deimperializujem, rozparcelujem a vytunelujem a bude dobře, protože vyznáváme ty správné hodnoty a vysíláme správné signály. To musí být pro české vohnoutí sprosté parazity, voliče soudruha Fialenka, přímo rajská hudba.
Sliby se slibují a blázni se radují, myslím, že soudruh Fialenko odvedl pro Ukrajinu dobrou práci a proto si zaslouží, aby mu mainstreamová média zajistila potvrzení vůdčí role jeho neomarxistické modrostrany na kradnicích a v Senátu. To je dost důležitý, protože se hraje o stabilitu šestikoalice a o pokračování této vlády. V ČNB mají do voleb zakázáno mluvit o ekonomické situaci, inflaci a stavu devizových rezerv, zdravotní pojišťovny o stavech účtů a dluzích, ČSÚ o vývoji nezaměstnanosti. Vše se vohnouti dozvědí až po volbách a bude to věru překvapení. To už nebude zastropování, energetická suverenita (kterou nemáme, protože to by si z nás Německo nedělalo krmelec), to už bude propouštění, stagnace nebo snížení mezd a plné hrazení zvýšených účtů za energie, tisk peněz pro střátelené soudruhy a další inflace, protože někdo, soudruzi, to válečné úsilí a infuzi pěti miliard dolarů měsíčně na Ukrajinu zaplatit bude muset. A globální lichváři to nebudou.
Tak vám přeju ve volbách šťastnou ruku.
19. 9. 2022 Challenger
