D-FENS
Tento týden se nepozorovaně změnilo paradigma. Vládní liberální vojákování už nebude nikdy takové, jako bylo, protože staré gardě napadaly hračky do kanálu. Stačilo k tomu něco překližky, pěnové hmoty a levné čínské elektroniky.
Provládní „bezpečnostní experti“ se chválí, jak to těmi ruskými drony skvěle zkouleli. Všichni vzorně spolupracovali, když je zaměřovaly letouny včasné výstrahy hned dvou států a dvě německé baterie Patriotů, aby je potom sestřelily nizozemské F-35 a polské F-16. Na první pohled to působí jako skvělý úspěch, ve skutečnosti je to naprostý provar, který se ale dal čekat a na který nikdo celé roky adekvátně nereagoval.
Jako obvykle v mainstreamovém zpravodajství, jakmile se začnete zajímat o detaily, dostanete úplně jiný příběh . Polské PVO se podařilo sestřelit 4 z 19 dronů, přičemž to druhé číslo nemusí být správné ani konečné, spíše závisí na tom, kolik se jich povede najít a o kolika nám řeknou. Celkový počet ví ten, kdo je vypustil. Většina dronů spadla pro nedostatek paliva, jak můžeme naznat z fotek, na kterých vidíme letounky, které zůstaly kompaktní a zjevně nedošlo k jejich poškození za letu.
Dron Gerbera se používá pro průzkum nebo jako návnada. Je vyroben z překližky a pěnového plastu a pohání ho malý dvouválcový spalovací motor s vrtulí v tlačném uspořádání. Rozměry má asi 2 x 2,5 metru a zjevně je optimalizován na minimální RCS neboli odrazovou plochu pro radary. Gerbera je spotřební záležitost, která se dá produkovat v obrovských počtech z materiálů a komponent, které z podstaty věci nepodléhají žádným regulacím ani sankcím, protože jsou všude kolem nás.
Zajímavostí je navigační a komunikační „vybavení“. Drony měly na palubě čínský 4G mesh modem, ve kterém prý byly polské a litevské SIM karty. Žádné fotky k tomu zveřejněny nebyly, To do jisté míry popírá ruskou verzi o tom, že jim drony náhodou uletěly. Nebo chtěla ruská armáda ušetřit za telefony, protože volání je v Polsku docela levné.
Ať o bylo jak to bylo, ukázalo se, že NATO má kalhoty dole. Dron Gerbera má cestovní rychlost asi 100-160 km/h, záleží na zatížení a zda letí po větru. Drony se dostaly až 300 km do polského vnitrozemí, musely tedy ve vzdušném prostoru setrvat zhruba dvě až tři hodiny, během kterých proti nim nikdo nic efektivního neudělal.
Nesdílím mediální nadšení z toho, že „Bělorusko překvapilo a pomohlo“ , pomohlo možná Rusákům. Podle mého názoru informace z Běloruska měla kompenzovat malou výdrž dronů Gerbera. Pokud bylo cílem mapovat reakci PVO Polska a NATO, musela PVO dostat dost času nejen zvednout pohotovostní stroje, ale také zapojit letectva dalších zemí a Rusáci si takto pojistili, že se patřičné mechanismy rozeběhnou s předstihem. Jinak by hrozilo, že drony spadnou s prázdnými nádržemi bez povšimnutí někam do polí ještě dřív, než proti nim NATO vítězně zasáhne.
Otázka je rovněž celková efektivita, s jakou se povedlo zastavit 4 drony z 19, tedy asi pětinu z nich. Spotřeba zdrojů na jejich sestřelení byla podstatně větší než spotřeba zdrojů na výrobu dronů. I když se podařilo nějaké drony sestřelit, výsledkem jsou větší škody na straně obránce, než na straně útočníka.
A to je to, co provládní „bezpečnostní analytici“ nechtějí, abychom pochopili. Tradiční prostředky zcela selhaly a zastavit distribuovaný útok se jim nepodařilo. Kdyby se jednalo o bojové drony a navigovaly se ke konkrétním cílům, většina z nich by svou misi bez problému splnila a cíle by byly zasaženy. Například kritická infrastruktura, komunikační uzly nebo sakrální objekty progresivního liberalismu.
Čekám pořád na nějaké silné ujištění od hlavní vojevůdkyně Černochové a generalissima Řehky, že jsme v bezpečí. Nicméně to nepřichází a ani nepřijde, protože válčení prošlo technologickou změnou, kterou oni nezachytili, ačkoli ji mají už tři roky před očima.
Možná nebyl úplně nejlepší nápad uvěznit se v té doktríně útočné války. Vojevůdkyně Černochová jako by snila o tom, že v jednom šiku s dementním Bidenem napadnou Rusko, takže pořád dál pořizují útočné zbraně, jejichž obranný potenciál je velmi malý. Nejvíce zjevnou a také nejdražší položkou je uzavření smlouvy na stíhací bombardéry F-35, které jsou primárně určeny pro vybojování vzdušné převahy, v neprospěch letounů JAS Gripen, které byly naopak od počátku konstruovány pro obrannou válku s Ruskem.
Jako dobrý nápad se už nejeví ani ta proxy válka. Marně lovím v hlavě, jestli existuje v dějinách vůbec nějaký příklad, kdy nějaká země rozpoutala proxy válku a uspěla. Myslím, že je to nefunkční koncept. Proxy země vmanévrované do války musí totiž válku vést, a současně se ví, že válka je akcelerátorem technologií. Zatímco proxy země v důsledku války technologicky posilují, iniciátor války přešlapuje na místě, což jeho strategickou pozici dále zhoršuje, pokud nebyla už na začátku války mizerná, protože se současně například rozhodl sebepoškozovat klimatickým náboženstvím a podobně. Vypadá to, že se proxy válka obrací pomalu proti Západu, protože se během ní Rusko s pomocí Číny naučilo zvládat technologie, na které v únoru 2022 zírali s hubami dokořán, zatímco Západ hnípe v komfortní pozici a provozuje boj do posledního Ukrajince.
Mimochodem, asi nikdo nenazveme dezolátem bývalého velitele britské armády admirála Radakina. Ten se nedávno nechal slyšet pro média (český souhrn článku zde ), že Západ by měl podporovat Ukrajinu „aby ji udržel v boji a nadále škodila Rusku“. Asi už se smí říkat, že Ukrajina je jen strategický asset.
Na Seznam zprávách se objevila glosa paní Šafaříkové s titulkem Vládní strany se bojí chcimírů. A právě strach je může položit . Glosa je v podstatě o tom, že dronový útok na Polsko je vlastně dar z nebes, protože by mohl pomoci mobilizovat voličskou základnu hnutí Spolu, které je garantem dalšího vedení proxy války a válka je správná, proto válku chceme. Doslova se v článku uvádí, že „n ic lepšího než ruský dronový útok na Polsko, při kterém nikdo nepřišel o život, se Fialově vládě od teď až do voleb nestane“ . Takhle oni uvažují. Není nic lepšího než letecký útok jedné země na druhou zemi, při kterém náhodou nikdo neumřel. Nicméně, dovolil bych si nesdílet nadšení Lukačovičovy válečné roztleskávačky, protože kdokoli nemá v hlavně nasráno, ten musí po tomto incidentu nutně začít hledat odpověď na otázku, co udělala tato vláda pro obranu naší země proti dronovým útokům. Ty nemusí provádět pouze Rusko, protože metoda je „nízkroprahová“ a může si jí dovolit kdekdo, včetně extrémistů, teroristů a různých skupin operujících v šedé zóně. Odpověď na tuto otázku je, že neudělala nic. Kupují se historické německé tanky, které vypadají, jako by je vytáhli odněkud ze skladu Waffen SS. Předražené kulomety, kuchyně a obrněné transportéry, nebo děla z Francie, která stejně jako cokoli z Francie nefungují. Někdy to působí dojmem, že nákupy strategicky vedou dělostřelec Pankrác, dragoun Bimbác a kuchař Servác z pohádky Tři veteráni. Podobně jako bodáky, šavle a fedrpuše, je to všechno skvělé a drahé vybavení, ale určené pro nějakou minulou válku, která už nikdy nepřijde.
Koalice Spolu čtyři roky rozhazuje prachy daňových poplatníků za věci, které jsou překonané a k ničemu, je to jen drahé harampádí pro vojenské přehlídky.
Jestli byl dronový útok na Polsko ruský úspěch je sporné, ale určitě to nebyl neúspěch. Rusko získalo mnoho informací o fungování systému NATO. A dostali to skoro zadarmo.
Nicméně skončíme něčím optimistickým. NATO je neporazitelné. Fakt, říkal to pan Bříza.
D-FENS
The post Jaký je plán, soudruzi válečníci? first appeared on Pravý prostor .
