Projekt hedvábné stezky a vytvoření spolupráce v rámci euroasijské unie patří k dlouhodobým plánům Číny. Tyto plány se však příliš nehodí USA, neboť podobné svazky zemí dostávají dosud světového hegemona „ze hry.“ To bylo ostatně znát i na reakci většiny zemí této oblasti, které na výzvu USA k tomu, aby se připojily k protiruským sankcím, zareagovaly přesně opačně.
Tedy namísto připojení se k sankcím využily protiruské sankce uvalené na Rusko jinými zeměmi zejména k tomu, aby si levně nakoupily komodity, které Evropa odmítla a tam, kde je to možné, tyto země zabraly trhy a nabídly jejich produkty namísto evropských. Většina zemí této oblasti – včetně Číny, Pákistánu a Indie – tedy odmítla USA podpořit.
Ovšem nyní se zdá, že by si USA mohly najít nástroj, který by pomohl jednotu těchto zemí a jejich velmi úzkou spolupráci narušit. Tím nástrojem je Balúčistán.
Jen měsíc po USA podporovaném svržení premiéra Imrana Khana došlo k sebevražednému útoku na čínské občany v Karáčí. Pákistán je hlavním centrem BRI v obrovském projektu pekingské euroasijské konektivity a vypadá to, že CPEC je skutečným cílem tohoto narušení.
Toto je krátký příběh o tom, jak sebevražedný bombový útok má potenciál podkopat celý probíhající, složitý proces eurasijské integrace.
Balúčistánské osvobozenecké hnutí (BLA) nedávno zveřejnilo video ve stylu ISIS, které vyhrožuje „čínským úředníkům a zařízením“ v rozsáhlé pákistánské provincii.
Ve skutečnosti však koncem dubna došlo k sebevražednému bombovému útoku před Konfuciovým institutem univerzity v Karáčí – nikoliv v Balúčistánu – který se zaměřil na čínské učitele, nikoli na „úředníky a instituce“.
Sebevražedným atentátníkem byla žena Shaari Baloch, alias Bramsh, která na svém těle odpálila výbušnou vestu, když se ke vchodu blížila dodávka vezoucí zaměstnance ústavu. K útoku se přihlásila brigáda Majeed BLA, která zdůraznila, že to bylo poprvé, co použila sebevražednou atentátnici.
Shaari Baloch byla učitelkou s titulem v zoologii, zapsala se na druhý magisterský titul, provdala se za zubaře a profesora na Makran Medical College ve svém rodném městě Turbat v jižním Balúčistánu. Má tři bratry, z nichž jeden je lékař, druhý zástupce ředitele vládou financovaného projektu a třetí je úředník. Takže Shaari Baloch zdaleka nebyla salafistickou džihádistkou bez peněz, indoktrinovanou internetem.
Pákistánské ministerstvo zahraničí muselo zdůraznit to, co je zřejmé: jednalo se o „přímý útok na pákistánsko-čínské přátelství a pokračující spolupráci“, o níž obě strany vždy mluvily jako o „železných bratrech“. Pákistán je absolutním klíčovým centrem čínské iniciativy Hedvábné stezky (BRI) pro propojení euroasijské pevniny.
Nebyl to obyčejný teroristický útok. Jeho dozvuk je obrovský – nejen v pákistánské provincii a v jižní Asii jako celku, ale pro celou Eurasii. Mohlo by to být předzvěstí vážných budoucích turbulencí.
Útok Shaari Balochové byl v Balúčistánu vnímán jako výraz hluboce zakořeněného odcizení, které pociťuje vzdělaná střední třída Balúčů – od právníků a obchodníků až po studenty – a které neustále prostupuje složitými vztahy se vzdáleným Islámábádem.
Vůdci Balúčů okamžitě poukázali na to, že nejlepší možnou reakcí by bylo svolat Velkou džirgu – po vzoru šáhí džirgy praktikované v době rozdělení subkontinentu – která by sjednotila všechny kmenové starší, aby odstranila nejnaléhavější místní křivdy.
Balúčistán je geostrategicky velmi cenný: rozlehlá poušť východně od Íránu, jižně od Afghánistánu a se třemi přístavy v Arabském moři, včetně Gwadaru, prakticky u ústí strategického Hormuzského průlivu.
Balúčistán, který představuje téměř 48% pákistánské rozlohy, je bohatý na uran a měď, potenciálně velmi bohatý na ropu, produkuje více než třetinu pákistánského zemního plynu a je řídce osídlen. Balúčové tvoří většinu obyvatelstva, následovaní Paštuny. Kvéta, provinční hlavní město, byla Pentagonem po léta považována za centrum Talibanu.
Gwadar, Číňany postavený přístav na jihozápadním pobřeží Balúčistánu v Arabském moři – jen kousek od Ománu – je absolutním klíčovým centrem čínsko-pákistánského ekonomického koridoru (CPEC) a slouží jako důležitý článek v nekonečné sáze o plynovodu. Plynovod Írán-Pákistán-Indie (IPI), dříve známý jako „mírový plynovod“, který má projít i přes íránský a pákistánský Balúčistán (Indie se ještě nerozhodla), je trnem v oku Washingtonu už od éry George W. Bushe.
Dokonce i v Pákistánu zůstává CPEC nekonečným zdrojem kontroverzí. Kromě spojení mezi Gwadarem a Sin-ťiangem plánovaném do roku 2030, je tento ambiciózní koridor především o energetice, průmyslových zónách a silničních a železničních projektech v různých částech země – což by znamenalo obecné zlepšení zaostalé infrastruktury země. Číňané už léta žertují, že „celý Pákistán je koridor“.
Americký bezpečnostní establishment už léta plánuje využít povstání v Balúčistánu, aby „narušil“ možnost energetického plynovodu z Gwadaru do Sin-ťiangu a pak celý projekt CPEC. Obvyklí podezřelí, jako je americká National Endowment for Democracy (NED), jsou v Balúčistánu velmi aktivní. WikiLeaks již v roce 2015 odhalily velkou část této hry.
Zpráva Carnegieho institutu uvádí: „Mnoho balúčských nacionalistických vůdců dnes pochází z městských částí Kech, Panjgur a Gwadar (a v menší míře z Kvéty, Khuzdaru, Turbatu, Kharanu a Lasbely). Jsou dobře spojeni s Karáčí a městy Perského zálivu, kde nejsou žádné kmenové struktury. Zatímco v celé provincii dochází k násilí, zdá se, že povstání se koncentruje hlavně v těchto městských oblastech.“
Sebevražedná atentátnice Shaari Balochová pocházela z Turbatu, druhého největšího města v provincii, kde je BLA velmi aktivní. Z pohledu obvyklých podezřelých se jedná o vybraná aktiva, zejména po smrti důležitých kmenových vůdců, jako je Akbar Bugti. Zpráva uvádí, že vzdělaná a buržoazní mládež Balúčů je v čele povstání.
Protičínská instrumentalizace BLA je také spojena s parlamentní operací na změnu režimu v Islámábádu, která nedávno sesadila bývalého premiéra Imrana Khana, který byl vždy zuřivým odpůrcem americké „věčné války“ v Afghánistánu. Khan se silně postavil proti zapojení Pákistánu do amerických vojenských operací „za horizontem“: to byl jeden z hlavních důvodů jeho odstranění.
Nyní, s poslušným, Washingtonem schváleným novým režimem, se stal zázrak: Pentagon je v procesu dosahování formální dohody s Islámábádem o využití pákistánského vzdušného prostoru k pokračování intervence v Afghánistánu.
Peking a další členové Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO) z toho nebudou mít radost. Jen několik týdnů před bílým převratem se Khan setkal s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a znovu zdůraznil, že Pákistán a Čína jsou „železní bratři“.
Imran Khan byl skutečným trnem v oku Západu, protože opakovaně dával Pákistáncům jasně najevo, že věčnou válku v Afghánistánu nelze vyhrát vojensky. Věděl, že všichni zástupci – včetně BLA – kteří destabilizovali jak Afghánistán, tak Pákistán po celá desetiletí, byli a jsou součástí tajných amerických operací.
Balúčistánská osvobozenecká armáda (BLA) byla označena za teroristickou skupinu jak ve Washingtonu, tak v Londýně a pak zapomenuta. BLA operovala léta z Kandaháru v Afghánistánu (jen dvě hodiny od Kvéty) a již v uplynulém desetiletí zdůraznila – v době, kdy došlo k oznámení zřízení Nové hedvábné stezky a CPEC – že se připravuje na útok na vládu v Islámábádu, stejně jako na Číňany.
Balúčové mají tendenci přemýšlet o BLA jako o odbojové skupině. Islámábád to však vždy popíral a tvrdil, že za nimi nestojí více než 10 procent provinčního obyvatelstva.
V Pákistánu už léta zuří zuřivý spor o to, zda byla BLA zcela infiltrována CIA, MI6 a Mossadem. Podle Íránu byla CIA zapojena do tajných přeshraničních útoků. Pro nikoho v regionu nebylo žádným tajemstvím, že USA od 11. září 2001 účinně kontrolovaly letecké základny Baloch v Dalbandinu a Panjguru.
Sympatizanti BLA jsou ochotni zůstat v pákistánské konfederaci, i když s nekonečně větší autonomií. Nyní se však zdá, že jsou připraveni použít západní imperiální pomoc k útoku nejen na centrální vládu v Islámábádu, ale také na zahraniční šmelináře v „blízkém zahraničí“ (Číně).
Po sebevražedném bombovém útoku v Karáčí některé pákistánské kruhy tvrdily, že za destabilizací Balúčistánu stojí Írán a Indie.
To nedává absolutně žádný smysl. Teherán i Islámábád jsou úzce spojeny s Pekingem prostřednictvím několika křižovatek Nové hedvábné stezky. Pro Írán by nebylo výhodné spolupracovat s Indií na destabilizaci oblasti hraničící s Afghánistánem, zejména pokud se do spolupráce v rámci eurasijského integračního procesu zapojí i Kábul.
Ke konci vlády Baracka Obamy se BLA, i když stále okrajová skupina s politickým a vojenským křídlem, přeskupila a modernizovala, zatímco balúčistánský premiér Nawab Raisani byl podezřelý z toho, že je agentem CIA (neexistovaly žádné jasné důkazy).
Už tehdy se Islámábád obával, že vláda ztratila kontrolu nad Balúčistánem, a že BLA se chystá být účinně využita USA pro účely balkanizace. Tak to v tuto chvíli vypadá. Jádrem věci – které bylo jasně vyjádřeno sebevražedným bombovým útokem v Karáčí – je však to, že Islámábád zůstává necitlivý k hlavní stížnosti Balúčů: chceme mít prospěch z našeho přírodního bohatství a chceme autonomii.
Je tedy možné, že s pomocí USA bude Balúčistán dalším Kosovem…
Ohodnoťte tento příspěvek! [Celkem: 0 Průměrně: 0 ]
