V poslední době se v různých evropských zemích ukazuje, že vlády více či méně otevřeně podporují právo šaría, které je ve své podstatě neslučitelné s právem evropským.
Například ženy jako svědky považuje za méněcenné – výpověď jedné ženy nemá stejnou váhu jako výpověď muže. Aby byla žena vyslyšena, musí se najít muž, který bude svědčit v její prospěch.
A důležité samozřejmě je, aby byl tento muž muslim, protože nemuslim je opět méněcenný a jeho výpověď nemá stejnou váhu jako výpověď muslima.
Ve výčtu příkladů neslučitelnosti práva šaría s právem evropským by se dalo pokračovat, neboť jde v podstatě o zcela odlišný právní systém, který nebyl od jeho vzniku v hlubokém středověku nijak zásadně reformován.
Pokud už došlo k reformě, tak možná v trestech, neboť v Evropě nelze ukládat například trest smrti ukamenováním za nevěru či shozením z vysoké budovy za homosexualitu, případně useknutí ruky za krádež nebo bičování za menší prohřešek.
Tyto tresty nejsou běžné ani v mnoha muslimských zemích, snad vyjma několika zemí afrických, Saúdské Arábie a v případě rouhání lze uložit trest smrti například v Pákistánu či Afghánistánu, kde je běžné i kamenování. V Indonésii je pro změnu velmi časté bičování.
Tresty za porušení práva šaría jsou stát od státu různé, ale v Evropě samozřejmě (zatím) nejsou oficiálně akceptovány tresty smrti či jiné tělesné tresty, nicméně akceptovány jsou šaría rozsudky s peněžitými tresty či v oblasti rodinného práva.
Právě Velká Británie má již poměrně značný počet šaría soudů. Bizarní je, že zaměstnanci pro tyto soudy se shání i přes oficiální vládní pracovní portál. A proč ne, když i samotná Starmerova vláda je podporuje.
Vláda Labouristické strany tvrdila, že umožnění fungování soudů šaría ve Spojeném království je základní „britskou hodnotou“ a odmítla se distancovat od široké definice takzvané islamofobie, která by podle kritiků označila diskuse o muslimských znásilňovacích ganzích jako rasistické.
Když na ni v úterý v Dolní sněmovně naléhala Sarah Pochinová z Reform UK, zda vláda podporuje existenci soudů šaría ve Velké Británii, státní ministryně pro soudy a právní služby Sarah Sackmanová jednoznačně podpořila jejich právo na fungování.
Labouristický poslanec za Finchley řekl: „Právo šaría netvoří žádnou součást práva Anglie a Walesu, ale je společné s křesťanskými, židovskými a dalšími soudy víry, kde se lidé rozhodnou postavit se před tyto rady, je to součást náboženské tolerance, která je důležitou britskou hodnotou.“
Kritici však upozorňují na to, že většina soudů šaría ve Velké Británii odmítla podepsat zákon o arbitráži z roku 1996, což znamená, že existuje malý nebo žádný dohled nad tím, jak fungují nebo poskytují odvolání těm, kteří jsou předmětem jejich rozhodnutí.
Sharia law has no place in Britain. Yet estimates suggest there are up to 85 so-called Sharia courts operating here today.
This afternoon I asked the Justice Secretary whether the Government recognises Sharia law and Sharia courts in our country. Shockingly, Labour’s Minister… pic.twitter.com/9SGju1H6R7
— Sarah Pochin MP (@SarahForRuncorn) September 16, 2025
Podle The Telegraph je po celé Británii rozeseto až 85 soudů šaría. Rady, v jejichž čele stojí místní islámští muži, často rozhodují o rozvodech nebo jiných občanských záležitostech, jako jsou spory o dědictví.
Někteří varovali, že zásadně podkopávají britské rodinné právo tím, že vytvářejí paralelní právní strukturu a udržují islámské nerovnosti, jako je tomu v případě žen nebo homosexuálů.
Jedna žena, která poskytla svědectví zprávě ministerstva vnitra z roku 2018, tvrdila, že se ji imámové u soudu šaría pokusili donutit, aby se vrátila ke svému násilnickému manželovi.
„Tito imámové prostě neposlouchají – snaží se vás přinutit vrátit se k vašemu manželovi, ať se děje cokoli, a cítí, že mají právo narušit váš život,“ řekla.
Southall Black Sisters, centrum pro léčbu domácího násilí v Southallu v Anglii, také uvedlo, že tyto soudy jsou „často zkorumpované, primárně se zajímají o vydělávání peněz a zneužívání svého mocenského postavení“.
Charita uvedla, že soudy šaría fungují jako „schémata na vydělávání peněz“ a často požadují přemrštěné poplatky s tím, že některým ženám je řečeno, že musí svým manželům zaplatit tisíce, aby získaly muslimský rozvodový list od rady.
Kromě obhajoby soudů šaría labouristická vláda také podpořila kontroverzní definici islamofobie definovanou Parlamentní skupinou britských muslimů, o které oponenti tvrdili, že by představovala „šaría zákon o rouhání zadními vrátky,“ pokud by jej labouristická vláda oficiálně přijala, jak to strana již učinila .
Na tuto záležitost upozornil v úterý konzervativní poslanec Nick Timothy, který poznamenal, že verze islamofobie APPG klasifikovala diskuse týkající se převážně pákistánských muslimských gangů znásilňujících děti jako „rasistické.“
Také poznamenal, že skupiny jako Muslimské bratrstvo se zapojují do politiky, aby infiltrovaly vládní instituce, jak bylo nedávno přiznáno ve zprávě francouzské vlády.
Today Shabana Mahmood defended the 2018 APPG definition of “Islamophobia”.
This said raising the rape gangs, or entryism by the Muslim Brotherhood, is “Islamophobic”.
These are just two vital responsibilities for the new Home Secretary.
Her position is extremely worrying. pic.twitter.com/CyvkwqnVcY
— Nick Timothy MP (@NJ_Timothy) September 15, 2025
Mezi další příklady „klasické islamofobie“, které zpráva cituje, patří: „Mohamed je pedofil (odkdy není muž, který znásilňuje 9leté dítě pedofil?), tvrzení o tom, že muslimové šíří islám mečem (aktuálně se to děje v Africe, jen namísto meče se častěji používají mačety a střelné zbraně) nebo si podmaňují menšinové skupiny pod svou vládou (ve většině současných islámských zemí jsou nemuslimové považováni za méněcenné).“
Shabana Mahmoodová, která se nedávno stala první muslimskou ministryní vnitra v Británii, odmítla distancovat se od definice APPG a řekla, že tato definice se snaží dát kontext vzorcům chování.
Po rostoucím tlaku byla vláda donucena zahájit plné veřejné vyšetřování znásilňovacích gangů a případů, kdy byly tyto činy ututlány v oblastech ovládaných převážně labouristy. Předtím však vláda odmítla požadavky na vyšetřování jako „krajně pravicové“ zprávy.
Otázka takzvané islamofobie – termín vytvořený Muslimským bratrstvem – byla hlavním tématem zájmu Labouristické strany, která se snaží udržet si dlouhodobou podporu muslimských komunit v Británii, bez nichž by labouristé loni neměli šanci vyhrát volby…
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 2 Průměrně: 3 ]
