Včera jsem se podíval na plány Evropské komise stran války na Ukrajině. Dnes je na řadě dekarbonizace, která ve Zprávě o stavu unie předsedkyně Evropské komise zabrala velkou část.
Blouznivost o tom, že Evropa sníží svůj uhlíkový dopad o nějaké to promile světové produkce je stále žhavým šlágrem naší politiky. A přesně takovou mazurkou obšťastnila europoslance předsedkyně Evropské komise.
Ta si uvědomuje, že dekarbonizace bude mít sociální dopad. A na to je třeba se připravit. „Zajistit spravedlivou transformaci pro všechny – například pomocí Sociálního klimatického fondu,“ ví předsedkyně přesně, jak se s tím vypořádat. Když jsem koukal, že bych si zařídil podporu Nová zelená úsporám nebo Oprav dům po babičce, zjistil jsem, že na podporu nemám šanci dosáhnout. Nesplňuju kritéria. A i na mou rodinu dopadnou důsledky naší snahy pomoci jedním promile zachránit planetu.
A zdražování všeho bude pokračovat . Evropská unie totiž slovy předsedkyně bude razit podobnou „rovnost“ i v obchodu s třetími zeměmi. „Zajistit rovné podmínky na celosvětové úrovni, zejména tím, že budeme prosazovat stanovení cen uhlíku,“ řekla předsedkyně . Takže levně nakoupit nepůjde, protože se uzavřeme do naší specifické dekarbonizační bubliny.
„Evropa musí chránit svůj průmysl, který v dekarbonizaci podniká správné kroky,“ pravila předsedkyně.
Kde průmysl vezme na to, aby mohl produkovat i přesto, že jej jeho konkurence z třetích zemí utluče čepicemi? „Měl by být odměňován a motivován pobídkami,“ řekla a předestřela děsivou vizi naší budoucnosti. „Jinak hrozí, že budeme závislí na dovozu oceli, kterou potřebují naše automobilky, nebo hnojiv, která potřebují naši zemědělci. Byli bychom vydáni na milost a nemilost cenám, objemu a kvalitě, které jsou ochotni a schopni zajistit jiní,“ řekla. Ta hrůza, my bychom mohli nakupovat levně, ve velkém množství a v nezelené kvalitě, tedy v té… hm, kvalitnější. To nesmíme dovolit. A tak použijeme Trumpovy karty – cla. Uhlíková cla, aby se ceny vyrovnaly.
A pozor, přijde eurokomisní logika . „Celosvětová nadbytečná kapacita snižuje marže a ponechává jen malou motivaci platit příplatek za čisté technologie.“ Ano, motivace. I když, motivace, to zní moc pozitivně. Já bych nepoužil slovo motivace, ale vytvoření neprostupné celní bariéry. Možná by to vyznělo když ne lépe, tak alespoň pravdivěji.
A další kotrmelec předsedkyně. Malá celní bariéra „ztěžuje evropskému ocelářskému průmyslu investice do dekarbonizace.“ No kdo by to byl řekl, když by měla konkurence z třetích zemí ocel levnější, i kdyby pod kotlem místo koksu topila zlatem.
A protože končí ochranná opatření pro ocel, zavede se nový. A ten se nezakecá. „Proto Komise navrhne nový, dlouhodobý obchodní nástroj, který nahradí končící ochranná opatření pro ocel.“ A pozor. My zvedneme celní bariérou cenu ocele na pětinásobek (házím od boku) ceny, za kterou ji budou používat kupříkaldu Čína nebo Indie. Neznamená to, že Čína nebo Indie budou mít i pětkrát levnější investice do rozvoje, do výstavby? Neznamená to, že nás předstihnou ve vývoji rychlostí rychlovlaku? Asi ano, ale když budovat skanzen, tak se vší parádou. Ano, u nás prodají pětkrát dráž, ale u sebe pětkrát levněji.
A přichází argument Orwellem, kdy válka je mír a muž je žena a bláznovství si zaslouží univerzitní diplom a místečko v Evropské komisi. „Evropa zůstane vždy otevřená. Máme rádi hospodářskou soutěž. Ale svůj průmysl budeme vždy chránit před nekalou konkurencí.“ To je to nejostřejší použití orwellovské logiky, kterého kdy v životě budete svědky. Evropa zůstane otevřená (tím, že ji zavřeme). Máme rádi hospodářskou soutěž (kterou svými kroky ničíme). Svůj průmysl budeme vždy chránit před nekalou konkurencí (kdy nekalou konkurencí nazveme ty, kteří nepodlehli bludu vlastní důležitosti a nezačali si ničit vlastní průmysl řízenou ne dekarbonizací, ale rovnou dekapitací).
Mají to promyšlené.
Zdroj:
