S. SPURNÝ
Vězňovo dilema je modelová situace popsaná v teorii her, ve které je výsledkem racionálního rozhodování dvou aktérů situace, která je horší pro oba. Amerika diskutuje o tom, jak reagovat na nenávistné příspěvky od příznivců levice. Jeden argument říká, že návod dává vězňovo dilema a teorie her.
Celý text je volný souhrn jednoho argumentu, který zaznívá v diskuzích v USA po smrti novináře Kirka. Jak mají vlastně konzervativní síly reagovat na léta cenzury a útlaku?
Vězňovo dilema
Vězňovo dilema je nejznámější strategickou situací, kterou uvádí teorie her. Poprvé byla popsána v padesátých letech minulého století a jméno dostala podle modelového případu dvou vězňů, který dilema ilustruje.
Policie chytí dva mafiány. Má proti nim velmi málo důkazů, a proto musí spoléhat na jejich přiznání. Každého zavře do oddělené cely a učiní jim nabídku. Když se jeden přizná, a ten druhý ne, dostane kajícník svobodu a ten, co se nepřiznal, pět let za mřížemi. Když se přiznají oba, dostanou svorně dva roky žaláře. Pokud se nepřizná ani jeden z nich, bude je muset policie pustit pro nedostatek důkazů.
Teorie her se zabývá analýzou optimální strategie pro všechny zúčastněné. Pro oba vězně je nejlepší mlčet jako hrob. Ale nemohou se na tom domluvit, a i kdyby se domluvili, musí spoléhat na svoje slovo. Proto je nejčastějším výsledkem, ať už v simulovaných testech nebo v reálném životě, přiznání obou. S přihlédnutím ke vstupním parametrům dilematu je to z pohledu každého vězně racionální řešení problému.
Reálný svět
Dvě velké tabákové firmy mají rozdělený trh, který je stabilní. Jejich tržní podíl a příjmy mohou růst pouze v případě, že jedna firma investuje do reklamy, zatímco druhá ne. Pokud investují obě stejně, nic se nezmění. Optimální strategií by tedy bylo ušetřit za reklamu. Přesto to v reálném světě dopadne většinou stejně jako v případě dvou mafiánů. Obě firmy investují do reklamy přibližně stejně a jejich podíl na trhu zůstává stejný. Jejich problém vyřešili elegantně zákonodárci, protože reklamu na cigarety zakázali.
Různé varianty
Teorie her popisuje řadu různých variací vězňova dilematu. Když chce mafie zabránit tomu, aby se její členové přiznávali pod tlakem policie, musí změnit matici trestů pro oba chycené. Třeba tak, že pokud policie pustí pouze jednoho mafiána, skončí na dně oceánu s nohama v betonu. Strategie aktérů vězňova dilematu závisí na dvou veličinách. Za prvé, jaká je odměna či trest pro jednotlivé kombinace toho, co se může stát. Druhým vstupním parametrem je odhad akce druhého aktéra.
Příklad s mafiány je učebnicový. V reálném životě se častěji vyskytuje spíše varianta opakovaného vězňova dilematu. Popsal ji matematik John Nash, který za svůj přínos dostal Nobelovu cenu a podle jehož životního příběhu vznikl film Čistá duše.
Jak se mění strategie, pokud vězňovu dilematu čelí stále stejní aktéři opakovaně? Pokud vědí, že budou hrát hru vícekrát, jejich strategie bude jiná. Je pravděpodobné, že opustí racionální strategii pro jednokolovou situaci, to jest přiznat se, a začnou spolupracovat.
Tit-for-tat
Ideální strategii pro opakované vězňovo dilema vypracoval matematik Anatol Rapoport v rámci univerzitní soutěže vypsané na její nalezení. Jeho vítězná strategie měla čtyři řádky kódu. V prvním kole zatloukej, v případě opakování situace udělej to, co udělal tvůj spoluvězeň v předchozím kole. Opakuj.
Pro situace mimo policejní celu platí varianta: V prvním kole se chovej slušně, v každém dalším tak, jako tvůj oponent v kole předcházejícím. Strategie dostala název tit-for-tat.
Vězňovo dilema cenzurovaného
Co s tím má co dělat svoboda slova a pravice versus levice?
Pro společnost je optimálním řešením absence cenzury na levici i pravici. Ať si každý říká, co chce, a nechť na trhu názorů zvítězí ten lepší. Ale je to vězňovo dilema. Ten, kdo začne cenzurovat a stíhat své oponenty, získá výhodu, „urve větší podíl na trhu”, když to ten druhý nedělá nebo nemůže dělat. A pokud ovládne média a univerzity, získá těžko překonatelný náskok. Protože se situace vlastně stále opakuje, jedná se o opakované vězňovo dilema, ve kterém by obě strany měly reagovat na činy té druhé.
Levice jako první porušila dohodu a začala nekompromisně cenzurovat a stíhat nositele jiných názorů. Zrazovala svého „spoluvězně” dlouhé roky. Z médií a univerzit zmizely pravicové názory. Americká vláda ve spolupráci se sociálními sítěmi zablokovala tisíce účtů slušných lidí jen proto, že nesdíleli její názor na imigraci nebo povinné očkování. Řada lidí přišla o práci, mnozí umělci o živobytí, například tvůrce Dilberta Scott Adams.
Změna výchozích podmínek
Levice zásadním způsobem změnila oba vstupní parametry pro společensky optimální výsledek vězňova dilematu. Upravila poměr „odměn a trestů” a porušila „dohodu”.
Pravice v USA pochopila po událostech poslední doby, že její dosavadní strategie tváří v tvář cenzuře a postihům znamená, že „shnije v žaláři”, zatímco druhý aktér se bude smát pod okny cely. Jedinou strategií, která zaručí její přežití, je tit-for-tat.
Na sociálních sítích se objevila řada morálně rozhořčených příspěvků, které tvrdí, že pravice ztratila tvář, protože napřed říkala, ze podporuje absolutní svobodu slova, aby najednou neměla problém s tím, že lidé přijdou o práci za schvalování vraždy. To je směšné.
Pouze jeden má právo šikanovat
Pokud má mít pravice vůbec nějakou šanci zajistit, aby se v dalších kolech nic takového neopakovalo, musí se začít chovat jako druhý aktér v předchozím kole. Tit-for-tat. Bez toho ji bude v dalším kole levice cenzurovat a stíhat ještě tvrději.
Levice připomíná žáka, který propadl z vyšší třídy a z důvodu své fyzické převahy mohl šikanovat své spolužáky. Ve střetu názorů mu „fyzickou“ převahu dodala paní učitelka, to jest bezpáteřní média, kde se za dlouhé roky nenašel ani jediný hlas, který by šikanu nazval šikanou. S kamennou tváří kryl šikanéra i pan ředitel, tedy Bidenova vláda se svojí donucovací mašinérií.
A pak došlo k první změně. V Americe odvolali pana ředitele a paní učitelka ztratila svoji hypnotickou moc. Po smrti Charlieho Kirka pochopili žáci, že se šikanérovi mohou a musí postavit na odpor.
V tom okamžiku začal šikanér spolu se všemi svými příznivci psát na sociální sítě: Ale vy se musíte nechat dál šikanovat, vy se nesmíte bránit. To je nemorální. Cenzurovat a vyhazovat z práce mohu jen já!
Jak z toho ven?
Americká pravice chápe, že jedině silná reakce zaručí, že se šikana nebude opakovat. Výkřiky šikanérů ji přestaly zajímat, byli to oni, kdo změnili jednostranně pravidla hry. Hraje se opakované vězňovo dilema a optimální strategií je tit-for-tat. Stabilní situaci bez cenzury nezajistí dodržování původní dohody pouze jednou stranou.
Pozn. autora: Představitel rakouské školy Murray Rothbard by k tomu ještě dodal , že problémem republikánů v uplynulých desetiletích byl fakt, že poté, co se dostali k moci, mohli voliči doufat jedině v to, že zastaví nebo zpomalí tsunami progresivních šíleností. Nikdo z republikánů neměl odvahu jít za vítězstvím, báli se kritiky a chtěli vypadat tolerantně. Proto nikdy nedokázali zatlačit zpět.
Stalo se
Odkaz na zdroj informací na konci článku.
Někteří novináři varují, že pokud se pravice začne bránit a bude podporovat například zrušení pořadu komika Jimmyho Kimmela, bude levice poté, co se dostane k moci, dělat to samé. Reakcí konzervativní Ameriky je odpověď: Tedy to, co dělali beztrestně dosud? A toho se máme bát?
Média na události v USA reagují stejně jako v minulosti. Příkladem může být zrušení pořadu Jimmyho Kimmela. Jeden titulek za všechny: „Konec srandy v Americe. Z obrazovky zmizí komici, kteří se znelíbili Trumpovi.”
Chybí informace, které publikoval levicový The Hollywood Reporter. Podle článku vyvolal nevhodný komentář Jimmy Kimmela o smrti novináře Kirka bouři na sociálních sítích. Distributoři požadovali po vedení společnosti Disney, pod kterou pořad spadá, vyjádření, jak bude situaci Jimmy komentovat v dalším díle. Ten naznačil, že hodlá ještě „přitvrdit”. Následně řeklo 66 partnerských stanic Disney, že další díl Jimmyho show nebudou vysílat, neboť jsou pod tlakem inzerentů, kteří začali stahovat reklamy. V tom okamžiku rozhodl sám ředitel Disney, že pořad zruší.
Stejně tak chybí informace o Roseanne Barr, ta není ani v The Hollywood Reporter. Její populární pořad byl zrušen okamžitě poté, co na sociálních sítích napsala, že blízká spolupracovnice Baracka Obamy vypadá jako potomek Muslimského bratrstva a Planety opic. O její konec měl žádat osobně Barack Obama.
Populární herečku Ginu Carano vyhodila v roce 2021 společnost Disney za komentář na sociálních sítích, který říkal, že s konzervativci bylo během pandemie zacházeno jako s židy během holocaustu.
Jimmy Kimmel komentoval vyhození Roseanne Barr v roce 2018 takto: „To nebylo o svobodě slova. Byl to důsledek jejího odporného vyjádření.”
Reakce konzervativní Ameriky na stížnosti po zrušení Jimmyho pořadu: Ušetřete nás vašich morálních výlevů. Najednou to je o svobodě slova, když doteď to bylo o nesení odpovědnosti za vlastní projevy.
Skupina demokratických poslanců oznámila, že připraví návrh zákona, který posílí právní ochranu lidí před státem, který by chtěl omezovat právo na svobodný projev. Reakce konzervativní Ameriky: Najednou to jde, najednou jste proti cenzuře. Čím to?
S.Spurný
The post Vězňovo dilema platí i pro svobodu slova first appeared on .
